„Dokud budu mít sílu, tak budu pokračovat. Ale až přijde čas, on mi řekne, abych toho nechala. Protože je to on, kdo mi den co den dává sílu dělat to, co dělám,“ říká pro BBC Peggy o svém dobrovolnictví. Vypomáhat v britském misionářském centru Charles Thompson, které se stará o lidi bez domova, začala v 16 letech. Dnes ve svých 96 letech patří, pravděpodobně nejen v centru, mezi nejstarší dobrovolnice vůbec. Přitom ona sama kdysi potřebovala pomoc od jiných.
Ještě jako dítě do centra Peggy také chodila, tehdy se však pomoc zaměřovala na děti z chudých rodin. Pro Peggy bylo Charles Thompson důležité. „Bylo to jediné místo, kam jsem mohla přijít a bylo tam teplo a dobroty. Byla jsem jedním z chudých dětí, o které se postarali a já jim byla moc vděčná,“ uvedla Peggy pro Metro. Posledních 80 let pak svým dobrovolnictvím splácí laskavost místu, které jí samotné pomohlo. A pilně pomáhá i ostatním, v centru ji všichni obdivují.
„Hned, když jsem sem nastoupila, jsem se s Peggy seznámila. Myslím, že všichni, kdo se kdy zapojili do práce v centru, znají Peggy,“ říká s úsměvem pro BBC zdravotní sestra Kerry a dodává: „Peggy je velmi pokorná dáma. Myslím, že si vůbec neuvědomuje, kolik toho dělá pro lidi. Tolik jim pomáhá!“
Lidé bez domova si pomoc zaslouží
Peggy ví, že mnoho lidí má těžký život a od brzkého rána pracují. Potom jsou tu lidé, kteří práci nemají. A nemají ani domov. „Tito lidé potřebují teplé jídlo a péči,“ podotýká, i když připouští, že bylo i hůř. „Myslím si, že být teď v Birkenheadu bez domova není tak zlé, jako to bylo třeba v roce 1937. Tehdy to nebylo jako teď. Nebylo tolik jídla a pomoci. Nikdy jsme neměli tolik, kolik máme teď,“ podotýká. Je přesvědčená o tom, že lidé bez domova si pomoc zaslouží a že centrum dělá důležitou práci, na druhou stranu ví, že stále existují problémy. „U těch lidí vidím často i vlastní pochybení. Dostanou třeba nějaké peníze, ale vy pak vidíte, že je nevyužívají příliš moudře,“ připouští
Trvá však na tom, že bez centra by bylo hůř. „Myslím si, že kdyby tahle mise skončila, bylo by to pro Birkenhead smutné. Velmi smutné. Lidé to místo potřebují,“ říká. To potvrzuje i muž žijící na ulici, když ukazuje, kde spí a žije. „Tady přečkáváme noc. Do centra se ale můžu jít osprchovat. Bez té pomoci bychom byli ztracení,“ oceňuje.
A rád by, spolu s dalšími lidmi z centra i z Birkenheadu, ocenil Peggy za roky její služby. Ta se ale necítí nijak výjimečnou. „Cítím pokoru, nevím, proč bych měla být nějak oceněna. Ale možná mě jednou uvidíte v Buckinghamském paláci,“ žertuje Peggy a doplňuje se smíchem: „Nikdy nevíte. Dám vám vědět, jestli to přijde!“
Foto: Facebook Charles Thompson Mission