Zatímco cukrář pečlivě rovná marcipánovou miniaturu manželského páru na čtyřposchoďový dort, prochází kolem žena ve sportovním oblečení. Právě vychází z hotelové posilovny, když vtom dort zahlédne. „Páni, to je překrásný dort, vypadá lahodně,“ začíná obdivně a cukrář potěšeně pokyvuje hlavou. Následně však žena nečekaně do dortu hrábne, vyhloubí v něm díru a kus piškotu s polevou strčí do pusy. Zatímco muž protestuje, žena ho usměrňuje: „Ale no tak, věděl jsi přece, co děláš. Byls to ty, kdo ho udělal tak neodolatelným. Tahitská vanilková poleva a roztomilé kytičky? Vždyť to je jako bys mě prosil, abych ochutnala!“ To je část spotu nové kampaně americké organizace It’s On Us (Je to na nás), která se snaží poukázat na absurditu přenášení viny na obětí sexuálního násilí, jejich stigmatizaci a sekundární viktimizaci, ke které tak mnohdy dochází.
Video se svatebním cukrářem a hotelovou hostkou je jedním ze série spotů, kterými se americká organizace snaží poukázat na nelogičnost reakcí, se kterými se oběti sexuálního násilí setkávají. Patří mezi ně například: „A jak byla oblečená? Když nosí večer v parku minisukni, nemůže se pak divit.“ Případně pak: „A nebyla opilá?“
Na další z nezřídka užívaných vět ve smyslu „ona sice říkala ne, ale já vím, že to chtěla,“ pak reaguje další video, ve kterém dvojice mladých žen navštíví galerii a dotýká se jednoho z vystavených exponátů. Po tom, co se kustod ozve a vyzve ženy, aby na sochu nesahaly, zareaguje jedna: „Panebože, vy jste tak vtipný.“ A přidá se druhá: „My víme, že musíte říct NE, jen na oko, ale přitom ve skutečnosti máte na mysli ANO.“
Třetina Čechů přičítá část viny oběti
Podle výzkumu české pobočky Amnesty International z roku 2015 třetina respondentů, a až polovina dotázaných mužů, připisovala za znásilnění spoluvinu oběti – například právě na základě oblečení, požití alkoholu nebo přítomnosti na opuštěném místě. Průzkum odhalil také další mýty, které kolem znásilnění panují – například, že jeho pachatelem je nejčastěji neznámý člověk, který si oběť vybere náhodně.
V Česku na mýty kolem sexuálního násilí, problematiku stigmatu a sekundární viktimizace obětí poukazuje například kampaň Když to nechce, tak to nechce od spolku Konsent. „Kampaně se dosud soustředily na poučování potenciálních obětí o tom, jak znásilnění předejít. Je ale na čase obrátit pozornost k potenciálním pachatelům a vzdělávat je,” říká pro HateFree Culture Johanna Nejedlová z Konsentu. „K sekundární viktimizaci dochází tak, že se okolí chová necitlivě, často nevědomě, protože podléhá mýtům o znásilnění. Může například traumatický zážitek zlehčovat, protože se nejednalo o ‘pravé znásilnění’ v parku s ošklivými zraněními nebo svalovat část viny na znásilněnou či jí nevěřit,” dodává.
Foto: Repro Youtube