Jako zakladatel iniciativy „Buď slyšet”, která se zaměřila na mladé lidi během prezidentské kampaně, jste prostřednictvím rozhovorů s prezidentskými kandidáty přiblížil mladým Romům jejich postoje. Jaká byla tehdy vaše motivace?
Vždy jsem se zajímal o politiku. Ještě jsem nemohl volit, ale už jsem diskutoval s rodinou o tom, zda půjdou volit a koho podpoří. Byly chvíle, kdy jsem je musel doslova přemlouvat, aby k volbám šli. Už tehdy jsem byl přesvědčen, že každý jeden hlas je důležitý. Na druhou stranu jsem si všiml, že mladí lidé se o politiku příliš nezajímají a politici naopak nejeví zájem o mladou generaci. Tento problém vnímám ještě daleko silněji v romské komunitě a ve vyloučených lokalitách. Sám žiju v Brně ve vyloučené lokalitě a mohu tedy hodnotit. Politici nemají zájem zabývat se problémy Romů a romská mládež je v politické sféře velmi opomíjena. Proto bych rád viděl více Romů občansky angažovaných a aktivních, zajímajících se o prostředí, kde žijí.
Nyní se soustředíte na volby do Evropského parlamentu. Jaké jsou aktuální plány iniciativy?
Plánujeme zaměřit se na videa pro prvovoliče a také na boj proti dezinformacím. Chceme lidi naučit, jak ověřovat informace a kde je hledat. Chystáme workshopy o fungování Evropské unie a občanské angažovanosti. Účastníci budou mít možnost zapojit se poté do procesu naší kampaně. Současně bychom spustili sérii rozhovorů s kandidáty do eurovoleb, ideálně ze všech velkých stran a hnutí. Plánujeme zapojit do rozhovorů i mladé lidi a ptát se jich, co si myslí o Evropské unii, zda se chystají k volbám a proč. Po volbách bychom chtěli pokračovat v pořádání workshopů, protože máme pocit, že po vítězství volebních stran vše utichne a nic se neděje. Chceme to změnit, diskutovat s mladými lidmi o výsledcích, zapojit je do procesu, analyzovat výsledky voleb a řešit s politiky témata, která nás zajímají.
Současně jste se stal ambasadorem projektu Dialog pro globální společnost v rámci kampaně Mladý hlas, kterou iniciovala Charita Česká republika loni na podzim. Na co jste se v kampani soustředil?
Moje spolupráce s Charitou Česká republika začala, když si všimli mých dlouhodobých aktivit a oslovili mě s nabídkou prezentovat jakékoliv téma na sociálních sítích, přičemž se zavázali, že ho budou sdílet. Vybral jsem si téma anticiganismu, což je předsudečný, rasistický či diskriminační postoj vůči Romům, a je důležité o něm ve veřejném prostoru mluvit. Kampaň Mladý hlas byla především zaměřena na Neromy, aby si uvědomili, že anticiganismus je ve společnosti stále přítomen. Chtěl jsem ukázat, jak vznikl a jak se k němu Romové staví. Často se setkávám s lidmi, kteří se nepovažují za rasisty a myslí si, že tak, jak to mají oni, to má většina lidí, a že Romové se s ničím takovým nesetkávají. Ale já jsem chtěl ukázat, jak to tady ve skutečnosti je, odkud to vychází a jak se to projevuje. Zatímco dříve bylo běžné otevřeně projevovat rasistické postoje, dnes je to více skryté. Rasismus však stále existuje, i když je méně viditelný.
Anticiganismus není problém Romů
Máte s ním osobní zkušenost?
Já se nikdy netajil, že jsem Rom, i když to na mně na první pohled spíše není vidět. Možná i proto zažívám, že přede mnou lidé z majority nadávají na Romy. Žiju ve vyloučené lokalitě na Bratislavské v Brně, kde je romská populace výrazně zastoupena. Například moje učitelka dějepisu mi dvakrát velmi důrazně sdělila, že má strach chodit naší ulicí, a měla opravdu nemístné narážky na místní obyvatele. Když jsme se o tom pak otevřeně bavili, nakonec se omluvila.
V průběhu kampaně jste vedl řadu rozhovorů s romskými osobnostmi. Jaká byla stěžejní témata, kterých jste se dotkli?
Jedním z mých prvních rozhovorů byl ten s Michalem Mižigárem, studentem romistiky, který vysvětlil původ slova „cikán“. Další rozhovor byl s Tomášem Ščukou, který má zkušenosti z evropského hlediska. Podílel se na zprávě o anticiganismu pro europoslankyni Sorayu Post během své stáže. Na základě této zprávy byla v Evropském parlamentu přijata rezoluce o anticiganismu. Z jeho rozhovoru vyplývá, že v celoevropském kontextu je anticiganismus brán mnohem vážněji než u nás v Česku. S novinářkou Alicou Herákovou jsme diskutovali o tom, jak média informují o Romech a jak odrážejí stereotypy ovlivňující společnost. Připomněli jsme si kauzu D. H. a ostatní versus Česko z roku 2007, která se týkala diskriminace osmnácti romských dětí z Ostravska v českém vzdělávacím systému. Tuto kauzu do detailu přiblížil Kumar Vishwanathan z organizace Vzájemné soužití. Byla to první kauza týkající se rasové segregace ve vzdělávání, kterou posuzoval Evropský soud pro lidská práva. Česko se tehdy zavázalo, že dosavadní praxi změní. Přestože dnes cítíme určitou změnu v podobě osvícenějšího přístupu některých škol, nadále Romové tvoří v základních praktických školách velkou část žáků. Nakonec jsme se s Elenou Gorolovou dotkli tématu nucených sterilizací a boje za odškodnění sterilizovaných žen.
Jak bojovat proti anticiganismu a dlohodobě zakořeněným stereotypům?
Anticiganismus není problémem Romů, ale Neromů. Tento komplexní problém vyžaduje řešení na systémové, lokální a individuální úrovni. Na systémové úrovni je nezbytné řešit segregované školství. Na lokální úrovni je třeba se zaměřit na problematiku vyloučených lokalit a hledat způsoby, jak zlepšit život v nich. Na individuální úrovni je klíčová ekonomická gramotnost. Čím více vzdělaných Romů budeme mít, tím lepší bude jejich postavení ve společnosti. Co se týká médií, je nezbytné, aby zpravodajství o různých etnických skupinách bylo přesné a vyvážené. V České republice se žije poměrně dobře, což je zřejmé, když se podíváme na naše slovenské sousedy, kde velká část romské populace žije v osadách mnohdy bez přístupu k pitné vodě. Přestože se zde máme relativně dobře, existují oblasti, které je třeba zlepšit, například zvýšit účast Romů v politice.
Jaký ohlas jste zaznamenal během kampaně?
Obdržel jsem řadu reakcí na konkrétní rozhovory, ale setkal jsem se i s negativními ohlasy. Při diskuzi o historickém kontextu jsem byl konfrontován s rasistickými urážkami na internetu. Během kampaně jsem měl proslov v Letech u Písku, kam mě pozvalo Muzeum romské kultury v Brně, a po zveřejnění se objevily komentáře popírající romský holokaust. Pokud však tento aspekt pominu, byly reakce většinou pozitivní. Kampaň trvala přes měsíc, s velkým dosahem a sdílením. Jsem spokojený s výsledky a doufám, že to mohlo ovlivnit vnímání Romů a přiblížit jim, jaký dopad může mít anticiganismus nejen na jednotlivce, ale na celou společnost.
Na podzim jste získal dvouletý mandát a stal se členem poradního orgánu Rady Evropy pro mládež. Čemu se chcete věnovat?
U anticiganismu zůstanu, ale vedle toho se zaměřím i na mládež, a to včetně té neromské. Během posledních dvou let, kdy jsem pravidelně navštěvoval mládežnické Centrum Rady Evropy ve Štrasburku nebo v Budapešti a účastnil jsem se řady workshopů a tréninků zaměřené na lidská práva, mě toto téma zaujalo. Třeba k Mezinárodnímu dni Romů ve Štrasburku se sešlo 20 mladých Romů a Neromů z celé Evropy a diskutovali o různých tématech. Letos jsme se zaměřili na problematiku rasismu a diskriminace z různých příčin, jako je věk nebo etnicita. Mezi těmi 30 zástupci byla i prezidentka European Union of Jewish Students, organizace, která sdružuje na 160 tisíc židovských studentů z celé Evropy, a takových organizací tam bylo hned několik. Už teď mohu prozradit, že v únoru má proběhnout přípravné setkání a v dubnu se uskuteční první schůzka poradního orgánu s Radou ministrů. Rada Evropy právě přijala doporučení pro zapojení romské mládeže a plánuje se setkání.
Jak se projevy anticiganismu změnily v posledních letech?
Dnes se potýkáme s existencí sociálně vyloučených lokalit, kde žije až 50 % všech Romů. Každodenní rasismus formuje nenávist. Čelili jsme zde i vraždám a násilí, které byly často motivovány rasovými důvody. Romové se dokážou postavit těmto problémům. Dokážou se spojit a říci, že to není správné. Romové ukázali, že se dokážou postavit a spojit také po vraždě Nicolase v Brně, i když je také pravda, že to nebylo zrovna dvakrát šťastné období, například když zde probíhaly protiukrajinské protesty. Ale na základě toho, jak se Romové spojili, vznikla Brněnská romská rada. Je to něco jako poradní orgán města, který sice nemá konkrétní pravomoce, ale komunikuje s městem.
Kdo jsou členové rady?
Těch jmen je víc, ale například Tomáš Ščuka, Nicola Taragoš z Romodromu nebo zástupci olašských Romů žijící v Brně.
Napětí, strach a dezinformace
Vražda Nicolase u brněnské přehrady ale přispěla k šíření dezinformací proti Ukrajincům a vládě na sociálních sítích.
Dodnes mě mrzí, co se stalo. V tomto případě hrály dezinformace klíčovou roli. Incident vyvolal napětí nejen mezi romskou a ukrajinskou komunitou, ale také mezi majoritní společností. Ukázalo se, že dezinformátoři jsou rychlí a dokáží zneužít situaci ve svůj prospěch. Někteří Romové byli přesvědčeni, že vláda selhala v přijímání Ukrajinců nebo že jim hrozí nebezpečí. Byla svolána demonstrace, kde se vedle Romů objevili i členové extremistických skupin a dezinformátoři, kteří situaci využili k šíření xenofobních nálad. Některým Romům se to nelíbilo a začali upozorňovat na to, aby se Romové nenechali strhnout k nesnášenlivosti vůči Ukrajincům jako celku, jelikož sami mají s předsudky bohatou zkušenost. Na druhou stranu chápu strach, který tento případ mohl u některých vyvolat, protože Romové mají z minulosti zkušenosti s rasistickými vraždami a útoky. Je důležité si uvědomit, že strach a nesnášenlivost mohou vést k dalším konfliktům a je naší společnou odpovědností těmto tendencím čelit.
Od části Romů byla slyšet nespokojenost s jejich negativním nálepkováním a silným anticiganismem většinové společnosti, především v oblasti bydlení a vzdělávání a postavení ve společnosti.
Tento stav byl patrný i během piety za zavražděného Roma, kdy se šířily dezinformace a někteří účastníci projevovali frustraci. Občas si někdo postěžoval na své životní podmínky. Na tyto výroky reagovali někteří vládní představitelé jako například senátorka Miroslava Němcová a Jiří Čunek. Jejich komentáře vyvolaly kritiku, kterou se následně snažili zmírnit. Situaci však nezlepšil ani ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který na sociálních sítích zveřejnil ne zrovna šťastný příspěvek s titulkem „Konec zneužívání dávek“. V příspěvku byl zobrazen účastník piety s plechovkou piva, který si stěžoval na problémy se sociálními dávkami, prý i vinou Ukrajinců. Účel tohoto příspěvku mi není jasný, ale vyvolal zbytečnou stereotypizaci Romů. Bylo mi to líto, očekával bych spíše, že se budou snažit situaci uklidnit a projevit soucit s rodinou zavražděného mladíka.
I proto jste se rozhodl zapojit do projektu RadiRights, který se zaměřuje na boj proti dezinformacím a podporu demokratických práv?
RadiRights je vlastně výzkumný projekt, který si klade za cíl podpořit romské komunity v boji proti dezinformacím a politické manipulaci. Do projektu se zapojuje nejen organizace Romea, ale i další organizace z Maďarska, Španělska a Bulharska. Hlavním tématem projektu jsou dezinformace a jejich šíření v romské komunitě. V rámci projektu pořádáme různá setkání s romskými občany a lídry z romské komunity v Brně, Ostravě a v Předlicích. Chceme je informovat o tom, jak rozpoznat a odhalit dezinformace. Naším úkolem je také zmapovat, jak se vytvářejí a šíří dezinformace, falešné zprávy a manipulativní politická sdělení v segregovaných romských komunitách. Dále chceme realizovat aktivity, které by posílily schopnost romských občanů kriticky myslet. A nakonec chceme připravit doporučení pro odborníky a aktivisty, jak efektivně komunikovat s romskými komunitami. Naše výsledky a doporučení budou prezentovány a využity také evropskou sítí, která sdružuje 30 romských a proromských nevládních organizací v téměř všech zemích EU, kde žijí významné romské komunity.
Díky rodině
Pořádáte také besedy s romskými studenty o cestování, aktivismu a finanční gramotnosti. Co vás k tomu vedlo?
Na začátku mě ještě jako stipendistu Romského stipendijního fondu organizace Romea a vysokoškolského studenta oslovila učitelka základní školy 28. října v Brně, abych se podělil o svůj příběh a cestu za vzděláním s žáky jejich školy. Právě na tuto školu dochází až 80 % romských žáků. Podobné motivační besedy pořádá i Romea. Proto jsem je na jednom setkání romských studentů Baruvas oslovil s nápadem uspořádat několik besed i v Jihomoravském kraji. Vytvořili jsme tým tří mladých lidí a kromě mě jezdí po základkách také Daniela Horváthová, studentka účetnictví, a Richard Čonka, který studuje obor zaměřený na environmentálně vyspělé budovy. Během besed si s dětmi povídáme o důležitosti středoškolského a vysokoškolského studia. Sdílíme s nimi překážky, které jsme museli překonat, a mluvíme o naší práci, cestování a výměnách mládeže. Mluvíme s nimi i o romských vzorech, stipendiích, organizacích a nadacích, které by je mohly ve studiu podpořit. Snažíme se vše prezentovat interaktivně, aby to děti bavilo, a baví to i nás. Máme pocit, že takto vracíme něco zpět do své komunity. Během uplynulého roku se nám podařilo uspořádat pět besed a máme ještě domluvené další dvě.
Jaké reakce přicházejí od žáků základních škol?
Zpětná vazba je pozitivní, a to nejen ze strany žáků, ale i vedení škol. Myslím si, že naše besedy jsou pro ně přínosné, obzvláště když pocházejí přímo z romské komunity a jsou vedeny Romy, kteří si prošli podobnými zkušenostmi a nezdráhají se mluvit veřejně o svém původu. Do budoucna bych si přál pořádat setkání s romskými rodiči, kde by se setkávali rodiče středoškoláků a vysokoškoláku s rodiči, kteří mají děti teprve na základní škole.
Foto: Archiv Petra Bandy