Ženy jsou dnes nedílnou součástí olympiád, maratonů, dokonce i extrémních závodů. Ještě před několika desítkami let byl však konkrétně maraton čistě mužskou záležitostí. To se změnilo v roce 1967, kdy na Bostonském maratonu poprvé v historii startovala žena. Na registrační listinu se Kathrine Switzer zapsala pouze svým příjmením a organizátoři tak automaticky předpokládali, že K. Switzer je muž. Ten den jí hrálo do karet i počasí. Protože pršelo, mohla se snadno schovat pod kapuc i a spolu s muži vyběhnout. V průběhu závodu ji však míjelo auto s novináři. Mezi nimi se vezl i jeden z pořadatelů, který, když Kathrine zahlédl, z korby okamžitě seskočil a vrhnul se na ni. „Vypadni sakra z mýho závodu a dej mi ty čísla!“ křičel na Kathrine a snažil se jí strhnout registrační čísla. Kathrine však běžela dál a po letech vzpomínala: „Musela jsem ten závod dokončit, i kdybych měla dojít do cíle po čtyřech. Protože kdybych ho nedokončila, nikdo by nevěřil tomu, že ženy ho mohou zvládnout. Nikdo by neuvěřil, že ženy by měly být jeho součástí.“ Kathrine dokončila závod v čase 4 hodiny a 20 minut. Stala se tak první ženou v historii, která oficiálně uběhla maraton.
Psal se 19. duben roku 1967. Pršelo a závodníci na startovní čáře se halili do kapucí a pláštěnek. To hrálo do karet závodníkovi s číslem 261, který se zapsal do registrační listiny jako K. Switzer a nikdo nepředpokládal, že zapsaným není muž. Opak se stal pravdou. V kapuci na zahájení závodu mezi samými muži čekala žena, Kathrine Virginia Switzer, Američanka narozená v německém Ambergu. Jako oficiální účastníci maratonu ji doprovázeli její trenér Arnie a přítel Tom.
Arnieho potkala tehdy 19letá Kathrin během studia žurnalistiky na Syracuse University ve státě New York. Vzal ji jako jedinou dívku, která na univerzitě neoficiálně běhala spolu s muži, pod svá trenérská křídla. V té době měl za sebou již patnáct Bostonských maratonů a často o nich svým svěřencům vyprávěl. „Milovala jsem jeho vyprávění, až do tohoto večera, kdy jsem vypěnila a řekla: ,Přestaňme pořád mluvit o Bostonském maratonu a zaběhněme ho!“ Arnie nápad okamžitě zamítl a vyštěkl: „Žádná žena nezaběhne Bostonský maraton!“ Měl za to, že křehká žena nemůže takovou vzdálenost uběhnout. Nakonec však dodal: „Kdyby nějaká žena mohla maraton uběhnout, byla bys to ty. Ale nejdřív mi to musíš dokázat. Pokud během tréninku zaběhneš tuhle vzdálenost, budu ten první, kdo tě vezme do Bostonu.“
A tak se také stalo. 19. dubna v poledne odstartovala i oficiálně registrovaná Kathrine Virginia Switzer. Unikla sice pozornosti pořadatelů, někteří závodníci si jí však velmi dobře všimli a neskrývali z její přítomnosti nadšení. „Hej, ty poběžíš celou cestu?“ ptal se jeden. „Je skvělý vidět tady holku!“ řekl jiný. „Můžeš mi dát nějaký rady, jak přimět moji manželku k běhání? Určitě by si to zamilovala, kdyby se mi podařilo, aby alespoň začala,“ přemýšlel další závodník, který míjel Kathrine. „Cítila jsem se velmi vítaná. Cítila jsem se výjimečně a byla jsem na sebe pyšná,“ vzpomíná na svůj první maraton Kathrine. V průběhu 42 kilometrů dlouhého závodu ji a další závodníky míjelo auto s novináři. Mezi nimi se vezl také jeden z organizátorů maratonu, Jock Semple. Když mezi závodníky uviděl ženu, okamžitě z korby seskočil a vrhnul se na Kathrine. „Vypadni sakra z mýho závodu a dej mi ty čísla!“ křičel na ni nepříčetný Semple a snažil se jí strhnout její registrační čísla. Ač byla Kathrine vyděšená, běžela dál. Když na ni John Duncan Semple alias Jock stále dorážel, Kathrinin přítel Tom, který jí běžel s trenérem Arniem po boku, ho prudce odstrčil. Novináři na korbě projíždějícího auta tento moment zachytili jak na fotoaparáty, tak kamery. Díky tomu se i po 51 letech můžeme podívat na dramatické chvíle Bostonského maratonu, kdy se pořadatel snažil ze všech sil běžící ženu zastavit.
„Musela jsem ten závod dokončit, i kdybych měla dojít do cíle po čtyřech. Protože kdybych ho nedokončila, nikdo by nevěřil tomu, že ženy ho mohou zvládnout. Nikdo by neuvěřil, že ženy by měly být jeho součástí,“ vzpomíná na závod dnes 71letá Kathrine. Závod dokončila v čase 4 hodiny a 20 minut a stala se tak první ženou v historii, která oficiálně uběhla maraton. „Ten den jsem neměla v úmyslu přepisovat historii. Byla jsem jen 20letá holka, která chtěla běhat,“ vzpomínala Kathrine na historický úspěch pro The Telegraph. Uběhnutý maraton však pro mladou Kathrine znamenal také řadu nepříjemných následků: „Po závodě jsem byla diskvalifikována a vyloučena z atletické federace, protože jsem běžela s muži, protože jsem běžela víc než míli a půl (povolená vzdálenost pro ženy), protože jsem nelegálně vstoupila do závodu, což nebyla pravda, ale co bylo nejhorší, běžela jsem bez garde. To je jen ukázka přístupu, který v roce 1967 existoval,“ dodala Kathrine.
Díky Kathrinině úsilí mohly ženy na Bostonském maratonu oficiálně startovat o pět let později, v roce 1972, a roku 1984 ženy běžely svůj první olympijský maraton na Letních olympijských hrách v Los Angeles. „Možnost běžet maraton na olympijských hrách je pro mě fyzickým ekvivalentem práva volit,“ uvedla Kathrine Switzer pro The Telegraph a dodala: „Je to o fyzickém přijetí. Stále více žen běhá a jde o celosvětový trend. Není to proto, že chtějí být olympijskými atletkami nebo že by chtěly shodit nějaká kila. Je to proto, že se cítí být silné, vnímají své sebevědomí a jsou si vědomé svých schopností.“
„Svým prvním zaběhnutým maratonem jsem vstoupila do nové životní etapy. Pro kluky, kteří běželi se mnou, to byla jednorázová akce. Já jsem ale věděla, že to bylo mnohem víc. Mnohem víc,“ dodává Kathrine Switzer ve svých pamětech.
Foto: FB Katherin Switzer