Nadace Krása pomoci se snaží pomáhat jak seniorům přímo, tak i pečujícím, kteří se o starší generaci starají v domácím prostředí. V rámci dobrovolnického programu se pak zaměřuje na ty, kteří nechtějí využít služby různých institucí a přejí si zůstat ve svém vlastním bydlení co nejdéle. Díky programu se osamělí senioři scházejí s mladšími dobrovolníky jednou týdně. „Dobrovolník funguje jako společník, snažíme se chodit na procházky, aby se dostal jak na vzduch, tak do společnosti. Jako důležité vnímáme, aby měl někoho, s kým si může popovídat a pro koho je důležitý,” říka Jarka Kostohryzová, která program koordinuje. O dobrovolníky nadace nouzi nemá. Jelikož ji založila Miss World Tatiana Gregor Brzobohatá, která stále figuruje jako předsedkyně správní rady, ozývají se mnozí lidé s nabídkou svého volného času a pomoci sami. Píší z celého Česka, nadace však zatím poskytuje služby jen v Praze.
Trénink paměti i klábosení
Paní Jiřina spolupracuje s nadací už téměr dva roky. Narodila se roku 1943 v Praze na Proseku a žije se svou dcerou. Ta se o matku stará, vedle zaměstnání v domově pro seniory a péče o paní Jiřinu jí však nezbývá téměř žádný čas pro sebe. „I proto jsme paní Jiřině našli dobrovolnici, která s ní tráví čas, když je dcera v práci nebo když potřebuje čas pro sebe,” vysvětluje ředitelka organizace Michaela Stachová. „Paní Jiřina je hodně aktivní, zajímá se o dění ve světě a chce se učit nové věci. Čte knihy o historii a luští křížovky. S Terezou společně trénují paměť, hrají různé vědomostní hry,” doplňuje. A právě proto ji Krása pomoci propojila se studentkou Terezou.
Tereza
„Setkáváme se jednou týdně, podle toho, jak má Terezka školu a čas,” říká paní Jiřina. Tereza je už druhá dobrovolnice, která se s ní setkává. S tou první si prý nesedly. „Děláme hlavně na počítači, protože si vždy něco vymyslím, ale ne všechno zvládnu sama,” pokračuje. „Trénujeme taky paměť a hlavně tedy povídáme,” pokračuje a dodává, že mezi nimi vzniklo silné pouto. „Prostě si rozumíme.”
Teprve sedmnáctiletá Tereza chtěla jít studovat psychologii. Hledala proto nějakou praxi, která by jí u přijímaček pomohla. „Většina z možností byla o tom, že budu vařit kafe a dostanu papír. To se mi moc nechtělo,” přiznává, a tak se dostala ke Kráse pomoci. Pracovníci nadace byli zpočátku skeptičtí. Obávali se, jestli Tereza není na takovou zodpovědnou práci moc mladá a nezkušená. Pak si ale společně řekli, že to zkusí.
Paní Jiřina
S její první klientkou to neklaplo, až s tou druhou, paní Jiřinou, si sedly dokonale. „Vidím, že jí to dělá dobře. Těšíme se na sebe, což je hrozně příjemné. Je roztomilé, že má vždy připravené věci, co mi chce říct, co se mnou chce sdílet. A můžu s ní sdílet i já. Je to jako s babičkou,” vysvětluje.
Tereza jí pomáhá zejména s prací na počítači, který seniorka dostala od Krásy pomoci. Radí jí, jak si vyhledávat informace, jak ovládat jednotlivé funkce. „Občas spolu děláme i křížovky a další metody na trénování paměti. Jindy mě ale ona vzdělává formou her v různých historických tématech.” Tereza se domnívá, že takové dobrovolničení není pro každého. Zejména kvůli velké míře zodpovědnosti, kdy člověk nemůže jen tak ze dne vztah ukončit. Přestože jí zabírá setkávání pár hodin týdně, z dlouhodobého hlediska taková práce značně ovlivňuje dobrovolníkům život, aniž si to třeba zpočátku uvědomí.
Správná dvojka
Největším problémem, se kterým se Krása pomoci v programu potýká, je párování vhodných dvojic. Jednak podle zájmů, aby si dobrovolník se seniorem rozuměl, jednak podle lokality, kde žije. „Máme proto v některých místech převis dobrovolníků nad klienty, jinde zase klienti jsou, ale žádný dobrovolník z daného místa není,” říká koordinátorka Jarka. „To ale není to nejdůležitější. Nejtěžší je dobře povahově a zájmově spojit dva lidi, aby si rozuměli. A to jako lidé, ne jen jako dobrovolník a senior.”
Jarka Kostohryzová
Senioři se k nadaci dostávají skrz nemocnice, případně se ozývají sami, ať už na základě mediálních výstupů, tak třeba na doporučení jiného dobrovolníka nebo seniora. Koordinátorka Jarka v případě, že se nějaký zájemce z řad seniorů ozve, provede šetření, kdy si člověka do programu zařadí. Zjišťuje také například, jaké jsou jeho sociální sítě, zda skutečně nemá blízké, kteří by se o něj mohli postarat, případně dostatečné finanční prostředky na zaplacení asistence. Aby se pomoc dostala skutečně k těm nejpotřebnějším. Služby jsou pro ně totiž zcela zdarma. „Dobrovolník se pro něj navíc stane přítelem, ne placenou službou. Mají pocit, že tam vzniká opravdová vazba,” vysvětluje.
Délka potkávání párů je individuální. Většinu dobrovolníků přitom tvoří mladé ženy. Nadaci se daří nacházet dvojice, které se spolu setkávají už několik let, minimálně však rok. „Máme i několik párů, které drží tři čtyři roky. Snažíme se o to, aby byl program prostředníkem k tomu, aby lidé, kteří by se jinak nepotkali, ale jsou si sympatičtí, se našli,” uzavírá Kostohryzová.