V dubnu před 73 lety překročili Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler hranici a dostali se po jedenácti dnech náročného putování na Slovensko. Sedmého dubna uprchli tito vězni z koncentračního tábora v Osvětimi a podali první důvěryhodné svědectví o zvěrstvech páchaných v nacistických táborech. Jejich čin se nyní rozhodlo připomenout šest slovenských běžců a v rámci projektu Kroky na hrane proběhli celou trasu útěku během dvou dnů.
Dvojici slovenských Židů Vrbovi a Wetzlerovi vděčí za mnohé nejen Slováci. Podařilo se jim uprchnout z přísně střeženého tábora i informovat světovou veřejnost, budoucí oběti v Maďarsku a představitele spojeneckých vlád o probíhající likvidaci evropských Židů. Jejich zprávu sepsanou v Žilině odvysílalo BBC a publikoval západní tisk, dostala se na britskou ambasádu v Bernu, do Spojených států a do Vatikánu v době, kdy se nacistům stále dařilo do značné míry držet své plány a činnost v tajnosti. Stala se tak jedním z prvních podrobných písemných dokumentů očitých svědků o holokaustu. Po válce byla využita v norimberském procesu a dnes je považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století.
Po kolejích do Osvětimi
Projekt Kroky na hrane začal na místě, odkud bylo mnoho slovenských Židů transportováno do táborů v Polsku, v pracovním a koncentračním táboře v Seredi, který dnes připomíná Muzeum holokaustu. Ze Seredi se běžci přesunuli vlakem do Osvětimi po trase téměř identické s trasou deportací.
„Na tomto místě přišlo o život milion lidí. Vrba s Wetzlerem zde v dubnu 1944 strávili tři dny a tři noci bez pohnutí v úkrytu, aby mohli utéct. Ne kvůli sobě, ale kvůli statisícům nic netušících Židů v Maďarsku. Z tábora Birkenau, z části BIII, nazývané v táborovém žargonu ‘Mexiko’, vyrazili 10. dubna 1944 v devět večer. My je budeme následovat už zítra ráno. S východem slunce se setkáme v Mexiku,” uvedli účastníci projektu na facebookových stránkách v předvečer startu.
Z Osvětimi do Žiliny
Trasa běhu, který začal v pátek 21. dubna v časných ranních hodinách, vedla místy, kde Vrba a Wetzler zažívali útrapy během svého jedenáctidenního útěku na Slovensko. Putovali pouze v noci, aby se vyhnuli hlídkám, a k dispozici měli jen omezené zásoby jídla a vody. „Na cestě, po které půjdeme, bylo hodně lidí, kteří pomohli Vrbovi a Wetzlerovi. Je velmi důležité, abychom na to nezapomněli," řekl jeden z běžců Martin Urbaník pro Noviny.sk.
Šest kamarádů - Martin Urbaník a Marián Kamendy, Martin Sekery a Peter Brestovanský, Marcel Jedlička a Daniel Blonsky - ve dvojicích překonalo celou trasu až do Žiliny za méně než dva dny. „My máme v některých místech trasu trošku ztíženou a musíme některé husté lesy, které tam tehdy nebyly, obcházet. Ale v zásadě jde o tu nejvěrněji popsanou a nastudovanou trasu," popsal pro Noviny.sk Martin Urbaník. „Počasí je zcela autentické, to znamená, že je těsně pod nulou a na zemi je led. Dokonce je v horách čeká sníh. Takže budou mít možnost zažít přesně to, co Vrba a Wetzler," dodal organizátor projektu Viliam Bendík.
„Dobrý pocit po dobře vykonané práci! Trasa útěku Wetzlera a Vrby z tábora Auschwitz-Birkenau překonána v těžkých podmínkách, identických s těmi před 73 lety. Sněhu místy po kolena, překonávání močálů již během prvních kilometrů a na závěr ještě brodění se rozbahněnými Kysuckými Javorníky, odkud jsme dorazili na místo v Žilině, kde ve sklepních prostorách Vrba a Wetzler diktovali osvětimskou zprávu, která měla mobilizovat západní svět a varovat maďarské Židy před blížícími se deportacemi,” shrnuje cestu na svém facebookovém profilu běžec Martin Urbaník.
„Já osobně tento běh běžím hlavně proto, abych vzdal úctu těm, kteří se tehdy nezištně angažovali a i těm, kteří se dnes angažují, aby pomohli lidem v zoufalé situaci při záchraně holých životů. Nezapomínejme na ně. Nikdy. Zaslouží si naši vzpomínku a hlubokou úctu, protože zachránili a zachraňují celý svět,” dodává.
Úvodní foto: Lukáš Houdek