Rodiče se tak ocitli v nedobrém společenském postavení. „Jejich čest a pověst byly v sázce do té míry, že mi vyhrožovali smrtí. V některých oblastech Blízkého východu stále dochází k vraždám ze cti. V této kultuře neexistuje možnost najít nějakou střední cestu nebo kompromis. Děti musí přijmout rodinná pravidla, jinak mohou být rodinou zavrženy a v některých případech zabity. Jediným řešením je útěk,” popisuje Nina, která byla bez domova, dokud nepotkala svoji partnerku Nour, ke které se nastěhovala.
Štěstí a bezpečí však netrvalo dlouho. Rodina lhala policii, že dcera byla unesena. Tak se podařilo odhalit její úkryt. Rodinní příslušníci se do bytu vloupali a vše zničili. Dívky musely narychlo dům opustit. Od té doby se pár musel stěhovat několikrát. Jejich situace zneužívají pronajímatelé, makléři i sousedé. Vydírají dívky nebo je rovnou udají policii. Pár přátel z queer komunity se ale postavilo na jejich stranu. Jedním z nich je i třiatřicetiletý Matúš ze Slovenska, který v Berlíně studuje arabistiku. Před pár měsíci se vydal do Egypta, kde se seznámil s Ninou a Nour, kterým se nyní snaží ze všech sil pomoci.
Touha po azylu
V obtížné situaci je i čtyřiadvacetiletá Nour, která se narodila jako intersexuál. „Její nebinární vzhled a hlas nelze zamaskovat. Pokaždé, když jsem s ní šel ven, kolemjdoucí otevřeně řešili, jakého je pohlaví, a komentovali její vzhled,” popisuje Matúš. Intersexualita podle místních zvyklostí také ohrožuje čest rodiny. Snaha vnutit Nour mužské pohlaví ztroskotala a vedla k mnoha bojům mezi rodiči a dcerou. Rodina se dívky nakonec zřekla. Nour se podařilo najít práci a stabilní domov. Ve volném čase se věnovala aktivismu. „Zavázala se pomáhat druhým, protože jí nikdo nepomohl, když to potřebovala,” shrnuje Matúš.
Být queer není v zemi nezákonné, aktivismus a šíření informací o tématu ale ano. Nour je tak v neustálém nebezpečí, že ji policie odhalí. Kvůli nejistotě a častému stěhování není v tuto chvíli dvojice schopná pracovat a vydělávat na živobytí. Jako jediné řešení vidí rychlé přesídlení a získání azylu v jiné zemi. „Podali jsme žádost o azyl do Kanady. Proces však trvá až tři roky, přičemž koronavirová pandemie tuto proceduru ještě prodlužuje, protože ambasády jsou uzavřeny. Zároveň se snažíme zjistit, zda bychom se mohli prostřednictvím turistického nebo pracovního víza přesídlit do EU a hledat tam útočiště. Toto řešení však vyžaduje velké množství dokumentů dokazujících, že máme v domovské zemi stabilní postavení,” vysvětluje Nina. „Žádáme proto o pomoc, abychom mohly pokrýt naše životní náklady. Naším cílem je stabilizovat naše životy zde, než získáme azyl v Kanadě,” uzavírá. Dvojici můžete podpořit zde.
Ilustrační foto: Public Domain Pictures