„Poprvé se mi to stalo, když mi bylo asi dvanáct, naposled před dvěma týdny. To je šestadvacet let pokřikování, osahávání a dalších nepříjemných situací, které vám zkazí den. A pamatujete si je léta poté,“ uvádí na svém facebookovém účtu novinářka Silvie Lauder. „Uvedu pár příkladů, těch méně závažných: Jedu tramvají, nade mnou stojí chlap a masturbuje. Bylo mi osmnáct, dodnes je mi slabo, když si na to vzpomenu. Jsem v klubu, přijde za mnou kluk a řekne jen: ‘Polykáš?’. Jdu kolem stavby na Letné, jeden z dělníků řekne: ‘Ty vole, to jsou vemena.’ Jedu na eskalátorech na Pankráci, chlápek se postaví těsně za mnou a dýchá mi na krk, pak se těsně vedle mě (v intimní zóně) postaví na nástupišti metra, pak mě sleduje do vagónu. Jdu po Václaváku, chlápek, co tam stojí jako ‘živá socha’, mi tlumeně řekne: ‘Já vím, co bych ti strčil do tý tvojí červený pusy.’ Procházím kolem Muzea, ve zúženém místě u stavby mě míjí chlap, chytne mě za zadek a něco mi říká,“ popisuje dále některé ze situací, které zažila. Novinářka se tak zapojila do celosvětové kampaně #metoo (já také), která se během víkendu a pondělí začala šířit po sociálních sítích. Oběti sexuálního násilí v ní pomocí zveřejnění svých příběhů chtějí ukázat, jak časté sexuální obtěžování a napadání je.
„Navrženo kamarádkou: Kdyby všechny ženy, které byly sexuálně obtěžovány nebo napadeny, napsaly ‘me too’ jako status, mohly bychom lidem ukázat velikost tohoto problému,“ zveřejnila herečka Alyssa Milano v neděli na Twitteru. „Pokud jste byli sexuálně obtěžováni nebo napadeni, napište ‘metoo’ jako odpověď na tento tweet,“ pokračovala výzvou. Tato dvě slova se tak stala symbolem kampaně, která má poukázat na četnost sexuálních napadení a obtěžování. A sociální sítě zaplavily i osobní příběhy obětí.
„Úplně první případ obtěžování, který si pamatuju do všech detailů, se stal, když mi bylo asi dvanáct. Měla jsem zelenou kostkovanou propínací sukni, na zádech aktovku, bylo 7:30 ráno. Nastupovala jsem do metra, stála jsem v tom chumlu lidí na peronu, co čekají, než ostatní vystoupí, aby se mohl narvat do vagonu, když mi jakýsi chlap sáhl pod sukní na zadek. Ruku na něm nechal, přimáčkl se těsně ke mne a zašeptal mi do ucha: ‘Víš, co dělám takovejm malejm holčičkám, jako jseš ty? Znásilňuju je.’ Byla jsem úplně paralizovaná strachy, nevěděla jsem, co dělat, bylo mi dvanáct. Když všichni konečně vystoupili, pustil můj zadek a někam zmizel. Nastoupila jsem a prodírala se plným vagonem někam co nejdál od něj. Lidi se otáčeli a jedna žena mi vynadala, že se neumím chovat,“ popisuje Johanna Nejedlová, zakladatelka organizace Konsent, která chce předcházet sexuálnímu násilí i sekundární viktimizaci napadených.
Sexuální násilí zažilo téměř 40 % Čechů
Z výzkumu agentury Focus pro Amnesty International, který proběhl v srpnu 2015 vyplývá, že Češi mají velmi špatné představy o tom, ke kolika znásilněním u nás dochází a o jejich průběhu. Například 98 % respondentů neodhadlo správně počet znásilnění, ke kterým každý rok v ČR dojde, většina odpovědí skutečný počet podcenila. Počet odhadovaných skutků znásilnění v Česku je podle různých zdrojů mezi 7500 a 20 000 ročně. Jedná se o odhad, protože většina činů není nahlášena na policii. Sexuální násilí nebo obtěžování pak zažilo 39 % Čechů. Dle výzkumu se také třetina až polovina lidí domnívá, že žena je za znásilnění zcela nebo částečně zodpovědná, pokud se chovala koketně, byla opilá, vyzývavě oblečená, měla v minulosti hodně partnerů, procházela opuštěným místem nebo pokud neřekla jasné „ne“. Oběti i kvůli těmto předsudkům okolí a strachu z odmítnutí ze strany autorit často nemají odvahu nahlásit čin na policii či o něm hovořit.
Známé i neznámé osobnosti
Do kampaně se zapojily herečky Anna Paquin, Debra Messing, Gabrielle Union, Jeramie Rain, zpěvačka Anika Noni Rose, politička Kim Weaver, režisérka Emily Lindin a tisíce dalších známých i neznámých žen. „Byla jsem znásilněna matkou a mužským členem rodiny, sexuálně napadena jako modelka, sexuálně obtěžována ředitelem mé agentury,“ uvedla modelka Nikki DuBose. Se svými zkušenostmi se svěřili také někteří muži, mezi nimi například herec Javier Muñoz.
„Postupem času jsem se naučila žít s tím, že čas od času se najde někdo, kdo má nechutný poznámky, sáhne si, když chce. Pořád se odmítám bát kluků, pořád je odmítám nemít ráda. Co je pro mne důležitý je, že nechci, aby se holky za něco takovýho styděly, aby se o tom bály mluvit, protože se jim někdo vysměje, řekne, že to nebylo přeci zase tak hrozný nebo že přeci neměly nosit ty krátký sukně,“ shrnuje Johanna Nejedlová.
Když „pachatel“ promluví
A osvětové kampaně o sexuálním násilí a stigmatizaci obětí nesou své ovoce. Ve veřejném prostoru se začínají ozývat také bývalí původci takovýchto činů. „Na hudebním gymnáziu, kam jsem chodil, jsem byl obviněn ze sexuálního obtěžování spolužačky. Ještě několik let potom jsem se cítil hrozně poškozen, protože jsem si situaci pamatoval úplně jinak a byl jsem přesvědčen, že byla konsenzuální - když jsem chtěl ale obvinění rozporovat, bylo mi sděleno, že v tom případě to nahlásí na policii a mám to řešit s nimi. S odstupem jsem si ale uvědomil, že jsem v tom nevinně určitě nebyl. Začali jsme oba dobrovolně, každý jsme měli ale jinou hranici, kam až chceme zajít – a já tu její překročil,“ reaguje na výzvu na svém facebookovém profilu Filip Hausknecht.
„Co mě k tomu vedlo? Byl jsem mladej, v pubertě a s tímhle jsem prostě ještě neuměl pracovat – to ale nesmí být výmluva, dopady na oběť totiž můžou změnit celý následující život. Naše třída byla dost úchylná a sexuálního násilí se tam dopouštělo více lidí, takové prostředí tomu taky dost napomohlo. Nad čím jsem v tu chvíli přemýšlel, už si nepamatuji, co vím ale určitě je to, že v tom nehrála roli nějaká mocenská nebo genderová pozice (muž-žena), ale právě neschopnost určení hranice, dosažení konsenzu a obecně schopnosti o tom mluvit,“ dodává otevřeně Hausknecht.
„Kampaně se dosud soustředily na poučování potenciálních obětí o tom, jak znásilnění předejít. Je ale na čase obrátit pozornost k potenciálním pachatelům a vzdělávat je,” vysvětlila pro HateFree Culture Johanna Nejedlová.
Foto: Wikipedia