Počet lidí žijících s diagnózou HIV se rok od roku zvyšuje. Dle statistik je to k 30. červnu letošního roku celkem 2 475 osob, nicméně podle odborníků je jejich počet daleko větší, vzhledem k tomu, že se řada lidí obává testů, tudíž o své diagnóze neví.
Mé vlastní smiřování s touto diagnózou bylo hrozným obdobím plném vnitřní prázdnoty. Postupně jsem svůj HIV status odhaloval přátelům a po čase i rodině. To bylo samozřejmě bolestné, plné slz a pocitů zklamání ze sebe samého. Časem jsem zklamaný být přestal. Uvědomuji si, že jsem se nakazil nechráněným stykem, ale od svého dlouhodobého partnera. Ten o své diagnóze věděl, ale nic mi neřekl.
Já jako HIV pozitivní jsem se dříve bál seznamovat, přišlo mi ponižující někomu o své diagnóze říkat. Nicméně, chcete-li bojovat s předsudky, nesmíte žádné mít. A tak jsem se rozhodl odhodit zábrany a o své diagnóze mluvit hned, jak se s někým seznámím. A je mi líp.
Je uklidňující slyšet od kamarádů a přátel, že vás mají rádi. Je také fajn od nich slyšet, že jim „to“ nevadí a že i vaši ostatní pozitivní kamarádi jsou fajn. Ale zkuste se někoho z nich zeptat, zda by dokázal s někým takovým žít. Reakce jsou různé. Většinou několik dlouhých obcházejících vět, ze kterých vyplyne záporná odpověď.
Rok 2015: Žij HIV neutral!
Dobrou zprávou je, že pokud jste HIV pozitivní, nezměníte barvu na svítivě žlutou, nezmění se vaše vlastnosti, HIV z vás neudělá zloděje, nevytetuje vám ani čárový kód s vykřičníkem na čelo. HIV vás naučí mít se rádi a pomůže vám přehodnotit vaše životní hodnoty. Jsem přesvědčen, že je bezpečnější mít něco s někým, o kom víte „jak na tom je“, než s někým, kdo vám o svém zdravotním stavu nic neřekne (mezi ty patří i ti výše zmínění, kteří o svém statusu nevědí).
Jak žít s partnerem, který je „plusový“? Je rok 2015! Mluvte. Diskutujte. Informujte se. Nebojte se. Buďte HIV neutrální.
Dovětek: Nejsme na vás hygienicky vybaveni
Po tom, co jsem dopsal tenhle článek, přišla situace, která mě přiměla napsat trochu jiný závěr. Chtěl jsem se totiž objednat k zubaři, jako každý jiný člověk.
„Chtěl bych se k vám přihlásit a být vaším pacientem.“
„Není problém.“
„Víte, já jsem HIV pozitivní.“
„Aha, zavoláme Vám nazpátek.“
Čekal jsem 30 minut, poté jsem se dozvěděl, že mě neošetří. „Pane Jettmare, bohužel vás musím odkázat na infekční oddělení Nemocnice na Bulovce. Nejsme na vás hygienicky vybaveni.“ Zeptal jsem se, jak to myslí a doplnil, že to zní, jako kdyby neuklízeli po pacientech. Uklízí! Toto slovo mi bylo zopakováno celkem třikrát. Dali mi ale doporučení na Bulovku. Tohle je sakra hodně nepříjemný! Nabízí se mi srovnání například s Austrálií, kde HIV pozitivní nemají povinnost informovat lékaře o své diagnóze. Lékař by měl s každým pacientem jednat jako s HIV pozitivním, měl by mít proto rukavice, případně roušku a po každém stejně řádně uklidit.