Ještě když Alexander bydlel s rodiči v Česku, byl znásilněn dospělým mužem. Kvůli silné tabuizaci tohoto tématu většina napadených případ nenahlásí. Dle výzkumů však až 10 % znásilněných osob tvoří právě muži. O sexuálním násilí na mužích tak kolují různé fámy. Týkají se například toho, že žena muže nemůže znásilnit, že muž si ve skutečnosti znásilnění ženou užívá nebo že sexuální napadení se dějí pouze ve vězení. Muži však prožívají při znásilnění i po něm stejné pocity jako ženy, tedy šok, strach, hrůzu, pocit ponížení a hnusu. „Bylo to strašně těžké, nemohl jsem spát ani jíst, stále jsem to měl před očima, na ten den nešlo zapomenout. Až když jsme se po dvou letech přestěhovali s rodiči do Anglie, povedlo se mi najít jiné kamarády, novou lásku a trochu se to zlepšilo,“ popisuje Alexander. Pro mnohé z takových obětí může útok také představovat zpochybnění jejich mužské a sexuální identity. Znásilnění muži tak potřebují stejnou pomoc a podporu jako znásilněné ženy či děti.
„Ještě když jsem bydlel v Čechách v Mostě, chodili jsme s kamarádama k jednomu známému pánovi a ten po nás chtěl sex a řekl, že nám za to dá peníze. Někteří moji kámoši se mu poddali, ale já jsem to nechtěl. Utekl jsem domů a nikomu jsem to neřekl,” začíná svoje vyprávění Alexander. „Druhý den jsem šel do školy a ten pán mě zavolal do auta a řekl mi, ať jdu s ním, protože můj nejlepší kamarád je prý u něj a ptá se po mně. Měl jsem o kamaráda strach, a tak jsem nastoupil. Kamarád tam ale nebyl a ten muž na mě prostě roztrhal šaty a i když jsem se tomu strašně bránil, znásilnil mě. Pak se zeptal, jestli se mi to líbilo a já mu ze strachu řekl, že ano, jen proto, aby mě už nechal jít domů. Řekl, že jestli to nahlásím policii, tak mě zabije,” popisuje svoji zkušenost Alexander.
10%
V posledních měsících získala tématika sexuálního násilí na ženách pozornost veřejnosti, zvláště díky celosvětové kampani #metoo. Oběťmi sexuálních útoků se však nestávají pouze ženy, ale až desetinu znásilněných tvoří muži. Přesný počet případů není známý. Z výzkumů totiž vyplývá, že většina případů zůstává nenahlášena. „Nikomu jsem to neřekl, nechtěl jsem do toho tahat svoje rodiče a nechtěl jsem, aby to věděli moji spolužáci, aby se mi nesmáli. Pachatel nebyl potrestán, během let už jsem o něm ani neslyšel,” popisuje Alexander.
V roce 2014 se v České republice policie zabývala 672 případy znásilnění žen, mužů a dětí. Z policejní statistiky plyne, že 16 případů se týkalo dospělých mužů. Mezi dětmi do 18 let je podíl mužských obětí vyšší. I kvůli stigmatu, které toto téma obestírá, většina napadených případ nenahlásí a o sexuálním násilí na mužích tak kolují různé fámy a vtipy. Týkají se například toho, že žena muže nemůže znásilnit nebo že sexuální napadení se dějí pouze ve vězení.
Dle výzkumů jsou muži nejčastěji znásilněni jinými muži, a to nejen ve vězení. Při znásilnění současně nemusí jít o sex jako takový, může být jen prostředkem ponížení. Jeho pachateli jsou totiž muži heterosexuální i homosexuální. S tím se setkal například Sam Thompson. Když mu bylo 22 let, byl na party znásilněn dvěma muži. „Sundali mi džíny a já s nimi nebojoval. Hodně lidí se mě ptalo proč. Celé je to rozostřené. Jediné, co si pamatuju, je snaha potlačit, že se to vůbec dělo. Když na vás někdo útočí, vaše tělo se rozhoduje mezi bojem, útokem a ztuhnutím. Já jsem ztuhnul,” popisuje Sam a doplňuje, že na cestě domů přemýšlel, že by skočil z mostu, aby nemusel své přítelkyni a kamarádovi vysvětlovat, co se stalo.
Příjemné znásilnění?
Další z mýtů říká, že žena znásilnit muže nemůže, nebo že takové znásilnění je pro muže ve skutečnosti příjemné. V případě znásilnění se však jedná o vynucené sexuální praktiky, pro muže tedy příjemné nejsou. Ženy mohou proti muži použít zbraně nebo početní přesilu a znásilnění tak mohou být ještě brutálnější. Studie zabývající se ženskou sexuální agresí uvádějí, že zkušenost s násilím ze strany žen má 4 až 58 % mužů. Velké rozpětí je způsobeno faktem, že každý výzkum sexuální násilí definuje jinak. Některé výzkumy se dotazovaly pouze na násilí za použití hrubé síly, zbraní, drog, vyhrožování, jiné zahrnuly i nevyžádané doteky, opakované pokusy o sexuální kontakt, emocionální vydírání, vyhrožování rozchodem nebo jiný verbální nátlak ze strany ženy.
Trauma prožívají také muži
Muži prožívají při znásilnění a po něm stejné pocity jako ženy, tedy šok, strach, hrůzu, pocit ponížení a hnusu. „Bylo to strašně těžké, nemohl jsem spát ani jíst, stále jsem to měl před očima, na ten den nešlo zapomenout. Až když jsme se po dvou letech přestěhovali s rodiči do Anglie, tam se mi povedlo najít si jiné kamarády a novou lásku a trochu se to zlepšilo, “ popisuje Alexander.
Některým mužům se při útoku také stane, že zažijí erekci či ejakulaci. Jde o mimovolní reakci těla, které zareaguje na fyzický kontakt. Nemá však nic společného s tím, že by se napadenému činnost líbila.
Pro mnohé muže navíc útok kromě obrovského ponížení může představovat zpochybnění jejich mužské a sexuální identity. „Byly chvíle, kdy jsem zpochybňoval svoji sexualitu a cítil jsem se méně mužný, protože jsem tolik plakal a sdílel svoje pocity. Nemohl jsem být sám v pokoji, aniž bych se necítil vyděšeně. Moje maskulinita byla roztrhaná na cáry a můj vztah s mojí přítelkyní se rozpadl,” popisuje Sam.
Stejně jako se ženy při vyšetřování setkávají s otázkami na své oblečení, sexualitu či chování, muži se také potýkají s nepochopením okolí. Kladeny jsou jim například otázky na sexuální orientaci a předchozí vztahy, zda zažili při činu erekci či ejakulaci a podobně. Takovou zkušenost má i Sam. Přestože se rozhodl čin nahlásit, na stanici měl pocit, jako by mu nevěřili. Podle jeho slov se ho ptali třeba na to, zda byl někdy své přítelkyni nevěrný nebo jestli měl někdy před tím homosexuální zkušenost.
Další specifické mýty s sebou nese znásilnění gayů. Znásilněný gay může být stigmatizován jako homosexuál i jako mužská oběť znásilnění. Předpoklad, že gay si znásilnění jiným mužem užije, je samozřejmě stejně mylný jako předpoklad, že si heterosexuální muž užívá znásilnění ženou. Mnozí navíc předpokládají, že určitou formu sadomasochismu gay sex obnáší vždy. I kdyby tomu tak bylo, každá forma sexu, včetně sadomasochistických praktik, vždy předpokládá souhlas obou.
Klíčová je podpora
Znásilnění muži potřebují stejnou pomoc a podporu jako znásilněné ženy či děti. Každý člověk se s takovým prožitkem vypořádává jinak. Samovi dnes pomáhá o své traumatické zkušenosti mluvit. „Pokaždé, když řeknu svůj příběh, pomůže to odstranit stigma o znásilňování mužů o trochu víc. Znásilnění z vás nedělá o nic menšího muže. Doufám, že všechny oběti znásilnění, muži i ženy, budou povzbuzeny, aby nahlásily, co se jim stalo, protože v tuto chvíli jich to spousta nedělá,” vysvětluje. Alexander o svém traumatu mluví poprvé. „Když jste mi napsala, tak jsem se zamyslel a řekl jsem si, že tohle tajemství musí už jít ven. Nechci to držet v sobě až do smrti,” říká. „Rád bych se také vrátil do Česka, alespoň navštívit svoje staré kamarády, ale hodně se toho bojím, právě kvůli tomu muži. Je to pro mě těžké po tom, čím jsem si tam prošel.” shrnuje.
Ilustrační foto: PXHere