Jérémie Mercier, osmatřicetiletý Haiťan, také známý jako Papa Jérémie, má 62 dětí. Šedesát dva dětí v centrálním Haiti, jimž zemřeli rodiče, nebo byly opuštěny, případně zneužívány. Šedesát dva dětí, které je třeba nakrmit, ošatit, chránit a nejvíc ze všeho - milovat. Šedesát dva dětí, které by byly bez něj bez domova a byly by nuceny k trestné činnosti, prostituci nebo k tomu, čemu se na Haiti říká „restavek”, což je nová forma dětského otroctví, které tam postihuje každé patnácté dítě. Jeho motivací pro to, co dělá, je částečně skutečnost, že sama jeho matka byla restavek. Stěží přežila dětství, zřídkakdy dostala jídlo nebo vodu a pracovala v neuvěřitelně fyzicky náročných a nebezpečných podmínkách. Většina lidí by ale řekla, že to Jérémie dělá proto, že má neskutečně dobré srdce.
Do roku 2010 působil u OSN jako komunikační pracovník v době, kdy na Haiti udeřilo silné zemětřesení, které zabilo na 230 000 lidí. Při něm on sám vyskočil z třetího patra budovy, která se začala hroutit, poranil si tak nohu a ztratil vědomí. Když se probral, uviděl všude kolem mrtvé děti. Nad tím, co viděl, se rozplakal a divil se, proč zrovna on přežil, když tyto děti ne. Zahlédl tři, které byly naživu, a ujal se jich. V ten den se stal Otcem Jérémiem. Postupem času si pod svá křídla vzal další děti.
Později začali ti, kteří se následkem rostoucí chudoby nemohli už dál postarat o své děti, potomky odkládat u jeho prahu. Stal se oficiálním sirotčincem a nyní mu jsou děti pravidelně předávány také sociální službou. Před čtyřmi lety měl Jérémie ve své péči 35 dětí, dnes jich je 62. Papa Jérémie přitom žádné z nich neodmítne.
V průběhu let čelil řadě zásadních obtíží. Když se ho zeptáte, kdy to bylo vůbec nejhorší, zmíní časy, kdy měl desítky dětí a nebyl schopen ani zaplatit nájem. Majitel ho pak z domu spolu s dětmi vyvedl. V té situaci tedy všechny děti vzal do domu své matky, kde je koupal v lavoru. Jediným jídlem, které jim v té době mohl nabídnout, byly kukuřičné klasy, trocha rýže a fazole. A opět nad dětmi, které byly hladové a bez základních potřeb, plakal. Nikdy se však nevzdal naděje. Krátce nato se mu povedlo zajistit nový dům, ve kterém žijí dosud.
Když se Jérémie vzdálí, aby pro děti nakoupil potraviny nebo jiné potřeby, seběhnou se k němu po jeho příchodu, tahají ho za triko nebo kalhoty a křičí: „Papa! Papa!” Prostě mu chtějí být nablízku. Dokonce se mezi sebou hádají, kdo mu bude moci sundat boty. Nedávno bylo navíc několika holčičkám během jeho celodenní nepřítomnosti špatně a zvracely. Když se vrátil, uvařil polévku, po lžičkách je krmil a zvracení rázem přestalo. Ve skutečnosti jim nebylo nic, jen se jim po něm tolik stýskalo. Tyto děti potřebují tolik lásky a Jérémie dělá, co může, aby je zajistil jak finančně, tak po emoční stránce.
Hetiana, jedna z jeho holčiček, bude prvním dítětem ze sirotčince, které půjde na vysokou. Ráda by byla zdravotní sestrou. Emerson, jedno z dětí, které přišly do sirotčince nedávno, zase téměř přišel o oko, když ho zbila jeho nevlastní matka. V Jérémieho péči se zotavuje jak fyzicky, tak mentálně. Mladík, který k němu byl přiveden jako teenager, byl v té době závislý na drogách a prodával se, aby si je mohl pořídit. Dnes je nejlepším studentem ve své třídě a je mentorem mladších kluků.
Jako by jeho práce pro sirotčinec nestačila, poskytuje pomoc také třem extrémně chudým vesnicím v centrální části Haiti. Postavil v nich studně, kde děti do té doby pily buď kontaminovanou říční vodu, nebo vodu z dobytčích žlabů. Pomohl postavit školy a sehnat učitele. Učil také vesničany, jak pěstovat různé plodiny a chovat zvířata. Některým také sehnal solární lampy, které jsou jediným světlem, které ve svých domovech mají.
Pracuje sedm dní v týdnu a mění život stovkám lidí v této nejchudší zemi západní části planety. Je opravdovým hrdinou, světcem chodícím po zemi a někdo, kdo dělá svět lepším místem. Zatímco Jérémie stále bojuje, aby zajistil jídlo na stůl pro své děti a držel svou finanční situaci nad vodou, říká: „Nikdy svým dětem nepřestanu pomáhat. Nikdy. Nikdy. Nikdy.”
Článek byl se souhlasem autorky převzat a přeložen ze serveru Love What Matters. Sledujte Jérémieho a jeho děti také na Facebooku.
Foto: Archiv Anny Waddelove