V posledních měsících byla nejen ekonomická média plná dramatických vyjádření zástupců zaměstnavatelských svazů i jednotlivých firem. Volají po zjednodušení a zrychlení systému zaměstnávání cizinců ze zemí mimo Evropskou unii. Zaměstnavatelé tvrdí, že při historicky rekordně vysoké zaměstnanosti nejsou schopni potřebné pracovníky najít mezi českými nezaměstnanými. Na druhou stranu odbory a odborníci poukazují na to, že na vině mohou někdy být i nízké mzdy, za které se domácím na rozdíl od cizinců nevyplatí pracovat.
Rekordně nízká nezaměstnanost
Česká republika měla v březnu se 4,1 % nejnižší nezaměstnanost v EU. Úřady práce evidovaly téměř 125 tisíc nahlášených volných míst. Jejich počet stoupl za jediný měsíc o téměř sedm tisíc a za rok o více než 40 tisíc. Nejvíce lidí zaměstnavatelé sháněli v Praze (18 105), ve Středočeském (15 360) a v Moravskoslezském (11 548) kraji. Existují dokonce okresy, jako Rychnov nad Kněžnou nebo Praha-východ, kde se míra nezaměstnanosti blížila dvěma procentům. Nejvyšší nezaměstnanost, někdy i dvojnásobnou oproti průměru, měly naopak tradičně severočeské okresy Most (11,5 %), Ústí nad Labem (10 %) nebo Chomutov a severomoravská Karviná (10,8 %), Bruntál a Ostrava (9,8 %). Mimo těchto regionů se vymykaly ještě okresy Znojmo a Sokolov (shodně 8,3 %).
Pracovních míst bylo pravděpodobně ještě více, protože zaměstnavatelé nemají od roku 2012 povinnost volná místa hlásit. To však neplatí, pokud by chtěli zaměstnat cizince. Na konci loňského roku pracovalo v ČR přes 320 tisíc cizinců, z nich bylo 245 tisíc z jiných zemí EU a ti nepotřebovali pracovní povolení, stejně jako 61 tisíc cizinců s trvalým pobytem. Jen zhruba 17 tisíc cizinců mělo pracovní povolení – šlo o pracovníky z takzvaných třetích zemí (tedy zemí mimo EU), po kterých teď firmy volají.
Poptávka firem po cizincích
Firmy tvrdí, že se již vyčerpal potenciál Slováků, Poláků, nově Bulharů a Rumunů, kteří v posledních letech nahrazují Ukrajince, Mongoly, Moldavany nebo Vietnamce. Pro „třetizemce“ totiž do velké míry stále platí podmínky zpřísněné v reakci na poslední ekonomickou krizi. Nemohou být mimo jiné zaměstnáváni přes pracovní agentury a počet vydaných pracovních víz je z některých zemí omezený neveřejnými kvótami.
Asociace exportérů se v dubnu obrátila dopisem na členy vlády a navrhla několik řešení pro rychlejší nábor potřebných pracovních sil právě ze zemí jako Ukrajina, Vietnam, Bělorusko či Rusko. Vyřízení víza, pracovního povolení a schválení úřadem práce totiž podle ní nyní trvá devět až čtrnáct měsíců. Hospodářská komora ČR navíc dodává, že podniky mají akutní zájem až o dvacet tisíc pracovníků z řad cizinců ze třetích zemí, a to napříč obory – od výroby až po služby.
Podle statistik u nás většina cizinců z třetích zemí pracuje v nízko a středně kvalifikovaných zaměstnáních. Často se jedná o tzv. 3D zaměstnání (dirty – špinavý, dangerous – nebezpečný a demanding – náročný). I přes veškeré snahy státu se ani u nás nepodařilo zvrátit trend platný i pro jiné vyspělé země. Tedy nezájem domácích pracovníků o tato zaměstnání.
O tom, že se na pracovním trhu stále nedaří propojit nabídku s poptávkou, svědčí i paradox, že v evidenci úřadů práce jsou na předních místech zaregistrovaní pomocní pracovníci ve výrobě, prodavači, řemeslníci a kvalifikovaní pracovníci ve stavebnictví či kuchaři, zatímco právě tyto profese figurují mezi těmi, které zaměstnavatelé podle nahlášených volných míst nejvíce postrádají. Vedle zmíněných profesí by měli mít velkou šanci najít zaměstnání také montážní dělníci, řidiči nákladních automobilů, autobusů a tramvají, kováři a nástrojáři, pracovníci v oblasti ochrany a ostrahy, slévači a svářeči. Odborníci problém s nedostatkem zaměstnanců vysvětlují regionálními rozdíly, velmi nízkou ochotou k dojíždění za prací nebo malou praxí u lidí, kteří se na úřadu práce hlásí.
Podle OECD má ČR také demotivačně nastavený sociální systém v poměru ke mzdám. Podobně jako v Rakousku, Polsku nebo Dánsku je pro některé skupiny relativně nevýhodné přejít ze sociálních dávek do práce. Na základě dat z roku 2013 například manželé se dvěma dětmi při prvním zaměstnání ve výši poloviny průměrné mzdy získají po zdanění v podstatě stejný příjem, pokud pracovat nezačnou.
Proti zvyšování platů však firmy a ekonomové staví argument, že by ztratily konkurenceschopnost v porovnání se Západem. Zaměstnavatelé současně tvrdí, že primárním důvodem pro zaměstnávání cizinců není mzdový dumping, protože mzdy musí být vypláceny ve stejné výši všem. Na cizincích současně oceňují časovou flexibilitu, větší ochotu se stěhovat a nižší nemocnost.
Rizika příštích krizí
Proti široké liberalizaci dovozu „levné pracovní síly“ se staví nejen odbory, ale i některá ministerstva a odborníci. Existuje zkušenost z doby před ekonomickou krizí, kdy měla ČR jednu z nejvyšších dynamik pracovní migrace v EU. Cizinci byli na začátku krize propouštěni první, přičemž někdy ani neměli prostředky na návrat. „Cizinci pracující na nízko kvalifikovaných pozicích jsou první, kteří ztrácejí práci v době ekonomického poklesu. Zároveň vzhledem k vazbám, které si v zemi utvoří, a často díky velmi špatné ekonomické situaci v zemi původu nemají ani při ztrátě zaměstnání motivaci se vracet,“ řekla pro EURO Lucie Trlifajová z Multikulturního centra Praha. „Pokud by se státní politiky měnily podle aktuální ekonomické poptávky, jako tomu bylo doposud, v dlouhodobém horizontu hrozí, že zde vytvoříme nové skupiny marginalizovaných obyvatel,“ dodala.
Pravdou je, že vývoj trhu práce odborníci nedokáží v době globálně provázaných ekonomik dlouhodobě předvídat. Z rekordně vysoké nezaměstnanosti jsme se během několika let dostali do nezaměstnanosti rekordně nízké.
Bez práce cizinců se neobejdeme
Z aktuální situace mohou jak čeští, tak zahraniční zaměstnanci těžit při hledání lepší práce a vyjednávání o podmínkách a mzdách. Oproti situaci před několika lety se i podle vyjádření sociálních pracovníků neziskových organizací, které pomáhají cizincům, snížil počet případů pracovního vykořisťování, kdy koncoví zaměstnanci v mnoha případech nedostali zaplaceno. Nyní si firmy zaměstnanců spíše váží a pracovní agentury (v případě občanů EU) nabízejí bonusy za přivedení nového pracovníka. Malé a střední firmy si naopak stěžují na to, že jim velké společnosti se zahraničními vlastníky zaměstnance přetahují. Motivací ke změně firmy jsou samozřejmě především vyšší mzdy, což svědčí o tom, že některé firmy jsou ochotny platit více.
Firmy však stále platí výrazně méně než ve většině zemí EU. Průměrná hodinová mzda v průmyslu a ve službách (cca 200 Kč) činní v ČR stále méně než třetinu německé mzdy, zároveň je minimální mzda v ČR čtvrtá nejnižší v celé EU (přestože se od roku 2013 zvýšila z 8 000 na 9 200 Kč a odbory žádají další zvýšení). Za to, že Češi ještě nedohnali ani po čtvrtstoletí své západní sousedy, může podle expertů především výrazná orientace na průmysl. Výroba se na tuzemském hrubém domácím produktu podílí skoro polovinou, což z České republiky dělá nejprůmyslovější stát EU. Většinu této výroby tvoří levné meziprodukty, které podniky vyvážejí do zahraničí, kde z nich teprve vznikají hotové výrobky. Průmysl má vyšší nároky na kapitál (investice do strojů, zásob, dopravy) než například služby. Méně vydělaných peněz pak zbývá i na mzdy. Ačkoli se v ČR pracuje stejně, nebo dokonce více než na Západě, produktivita vychází díky výrobě levného zboží výrazně nižší. A i když produktivita práce aktuálně roste a prostor pro vyšší růst mezd podle mnoha ekonomů existuje, vyspělé státy budeme dohánět ještě desetiletí.
Faktem tedy je, že v konkurenci se Západem nebudeme pravděpodobně ještě dlouho schopni nabídnout atraktivní platy. To je důvod, proč i mnozí vzdělaní Češi odchází do ciziny. Bylo by proto naivní si myslet, že k nám ze Slovenska, Ukrajiny nebo Vietnamu míří ti nejlepší a nejvzdělanější lidé. Celosvětově platí, že podle zájmu cizinců se pozná prosperita států – čím bohatší země, tím je atraktivnější pro cizince, kteří v ní chtějí pracovat a podnikat. Podle statistik se v posledních dvou desetiletích ekonomicky nejlépe dařilo zemím, které byly imigraci otevřené.
Pokud chce ČR zůstat dlouhodobě konkurenceschopná a nadále prosperovat, bez práce cizinců se neobejde. A to i z důvodů demografických, které mají vztah k úbytku osob v aktivním věku. Na zvyšující se počet penzistů bude muset někdo pracovat. I expertní tzv. Bezděkova komise počítala pro dlouhodobou udržitelnost penzijního systému s migrací 25 000 obyvatel ročně. Té nyní ČR po odečtení těch, kteří odchází, nedosahuje.
Text byl publikován s laskavým svolením Bulletinu Slovo.
Foto: Pixabay