Pragulic je sociálním podnikem, který nabízí prohlídky města očima lidí bez domova. Začal fungovat před pěti lety a stála za ním skupina tří studentů, která chtěla v rámci soutěže Social Impact Award vymyslet inovativní projekt, jenž by následně mohl také obstát právě jako firma. Zkušenost s prací s lidmi bez domova tehdy ještě neměli. „Začínali jsme proto trochu megalomansky. Udělali jsme klasické výběrové řízení a prošli jsme několik azylových domů, neziskových organizací a oslovili jsme asi dvacítku lidí bez domova, ze kterých nakonec vzešlo šest průvodců,“ popisuje jedna ze zakladatelek Tereza Jurečková.
Tereza Jurečková
Zájemce si objedná prohlídku přes webové stránky, kde má možnost projít si profily jednotlivých průvodců. Na základě toho si pak klient zarezervuje toho, který ho zajímá nejvíce. „Každá prohlídka je tedy založena na životním příběhu toho člověka,“ vysvětluje Tereza. „Je tu například Karim, který má takovou bulvární prohlídku pražským podsvětím, pak jsou tu lidé, kteří mají prohlídku o alkoholu, hrají během ní na housle, nebo tu je Helča, který má procházku zaměřenou na prostituci a užívání drog,“ pokračuje a dodává, že právě Karim je jediný, kdo s Pragulicem spolupracuje od samého začátku.
Průvodci za svou práci dostávají fixní mzdu, která se odvíjí od počtu realizovaných výletů. Od klientů vedle toho dostávají spropitné a Pragulic jim navíc nabízí sadu zaměstnaneckých benefitů a snaží se jim také pomoci řešit jejich situaci. „Staráme se o to, aby pro nás ten člověk mohl pracovat. Což by se nedělo, kdyby skutečně žil někde venku. Proto je důležité, aby měl kde bydlet, byl v klidu, měl vyřízené dokumenty. Potom mu zajistíme zaměstnanecké benefity, jako je roční jízdenka na MHD, oblečení, telefon a podobně,“ říká Tereza.
Z památkáře bezdomovcem
Jedním z průvodců je také osmačtyřicetiletý Dan. Jeho příběh bez domova začal, když se ve čtyřiceti letech dostal do tíživé životní situace a skončil na ulici. „Pracoval jsem jako památkář, potom jako zahradník, bohužel jsem ale o tu práci několikrát přišel,“ vzpomíná. „Chtěl jsem to řešit odchodem do zahraničí, kde se mi práci na nějaký stálý úvazek nepodařilo najít zrovna tak,“ pokračuje. Po neúspěchu v cizině tedy přijel zpět do Česka, kde však, jak sám říká, spálil všechny mosty a neměl se kam vrátit. „Mezitím mi tu ale začaly narůstat dluhy na sociálním a zdravotním pojištění a neměl jsem pak prostředky na pronájem bytu,“ doplňuje.
To Dana přivedlo do prostředí lidí bez domova. Většinu z osmi let, které zatím na ulici strávil, prožil v různých squatech. Dan byl také podmínečně odsouzen za podvod. „Amnestie mi naštěstí ten trest zrušila a vymazala mi trestní rejstřík,“ vysvětluje. Rozhodl se tedy docházet na úřad práce, aby si našel stálé zaměstnání. „Začal jsem také chodit k sociální kurátorce, která mi po tom, co mi začaly chodit sociální dávky, pomohla sehnat místo na ubytovně,“ dodává.
K pozici průvodce se dostal skrz kamaráda, který sám prováděl zahraniční turisty a domníval se, že by právě Dan byl v této práci úspěšný. „Došel jsem se do Pragulicu zeptat, holky si mě pozvaly na pohovor a pak následovalo školení. Teď je to rok a několik měsíců, kdy sám provádím,“ vysvětluje. Prohlídky probíhají nárazově podle zájmu turistů. Proto je Dan na telefonu a když je potřeba, kolegové ho zavolají. „Díky tomu, že pobírám sociální dávky, si můžu vydělat jen do čtyř tisíc korun měsíčně. Chodím proto tak třikrát až šestkrát za měsíc,“ popisuje.
Danova trasa je do velké míry ovlivněna jeho osobní historií na ulici. „Začíná na Malostranské, pak chodíme přes Kampu, Vojanovy sady, Most legií a končíme na Starém městě. Jsou to místa, kde jsem se pohyboval, kde jsem i přespával – pod Mostem Legií, kde jsme třeba chodili i žebrat,“ vypočítává hlavní zastávky.
Dluhová past
Někteří z průvodců se potýkají s dalšími problémy, které jejich práci v Pragulicu ovlivňují. Mohou jimi být například exekuce, kdy se následně vydělaná částka automaticky strhává do výše životního minima a průvodce pak může řešit, zda se mu pracovat vůbec vyplatí. „Například Dan asi zatím pracovat nikde na hlavní pracovní poměr nebude, protože by mu okamžitě vše, co by bylo nad těch zhruba devět tisíc, strhli. Pokud by si vydělal určitou částku na DPP nebo DPČ, vyřadí ho z evidence úřad práce. Takže se mu to nevyplatí. Je to prostě špatně nastavené. Chybí tam potom motivace,“ říká Tereza.
To potvrzuje i samotný Dan, který by se podle svých slov rád vrátil do běžného života a našel si stálé zaměstnání. Díky dluhové pasti, ve které se podobně jako většina lidí bez domova ocitl, to však nevidí jako reálné. „Když takoví lidé, včetně mě, půjdou někam pracovat, tak na ně zase skočí nějaký exekutor. Přijdou o sociální dávky i tu možnost provádění,“ říká posmutněle. Podle něj by to po vzoru některých zahraničních zemí mohla čas od času vyřešit dluhová amnestie, která by dlužníky osvobodila od pokut a penále, které tvoří většinu dlužných částek, které lidem splacení dluhu a návrat reálně neumožňují. „Člověk samozřejmě pořád přemýšlí, jak se z toho dostat. Mnoho těch lidí má ale dluhy už v takové výši, že to nejsou schopni nijak splácet. Protože každá ta nezaplacená pokuta za pití alkoholu, jízdu načerno nebo za žebrání se samozřejmě násobí a ten dluh tak astronomicky narůstá. Je to začarovaný kruh,“ říká.
Prohlídky i veřejný šatník
Pragulic má dnes devět průvodců. Ti se často sami o práci ucházejí telefonicky nebo emailem, podnik případně dostává doporučení na konkrétní jednotlivce, kteří by mohli být pro takovou práci vhodní. „Letos jsme ale také hodně chodili do terénu, obcházeli Hlavní nádraží, Staromák, Václavák a s těmi lidmi jsme tak mluvili napřímo,“ popisuje Tereza a dodává, že se týmu podařila najít řada schopných lidí, kteří získali pracovní uplatnění i jinde.
Tereza tak naráží na skutečnost, že Pragulic v poslední době nabral množství nových zaměstnanců, kdy část z nich začala pracovat na vrátnici Pražského kreativního centra, které sídlí na Staroměstském náměstí. Možnost práce na vrátnici je variantou pro ty, kteří pro průvodcovskou práci nemají vlohy, nebo by se v takové roli necítili komfortně. Tereza si od toho krom možnosti nabízet více pracovních míst slibuje také možnost být více v kontaktu s turisty a získávat tak nové klienty a dále se rozrůstat. Vedle prohlídek totiž provozuje další sociální služby jako rozdávání jídla potřebným nebo veřejnou šatní skříň.
Netradiční teambuilding
Zájemci o poznání Prahy očima lidí bez domova jsou velmi různorodí. „Služby našich průvodců využívají jak Češi, kteří v Praze žijí, tak ti, kteří do Prahy přijedou speciálně jen kvůli prohlídce z různých míst Česka,“ vypočítává Tereza. „Máme ale také mnoho zahraničních turistů a prohlídky si rezervují také skupiny,“ říká. Mezi ty patří školy z Česka i zahraničí, případně firmy, které se tímto způsobem rozhodnou strávit teambuilding.
Podle Dana jsou klienti často velmi překvapeni tím, co se na prohlídce dozví. Mívají podle jeho slov o životě na ulici zkreslené představy z doslechu. „My se jim proto snažíme ty oči otevřít a ukázat, jak to je ve skutečnosti,“ říká. Skladba zájemců je velice rozmanitá. Sám Dan provází z poloviny cizince a jeho klienty tvoří lidé různých věkových i sociálních kategorií. „Chodí se mnou samozřejmě i školy, což je dobře, aby ti mladí lidé věděli, čeho se vyvarovat, nebo jak se mají k lidem bez domova chovat,“ popisuje.
Otevřít oči
Podle Terezy Jurečkové jsou pro průvodce bez domova tyto prohlídky důležité hned z několika důvodů. Jednak si jimi mohou vydělat, současně si ale také znovu budují sebevědomí. „Učí se i novým znalostem a dovednostem. Prohlídky jsou náročné, v podstatě dvě hodiny mluvíte před lidmi, musíte se o ně postarat,“ říká a dodává, že tato práce pragulické průvodce skutečně baví, což se podepisuje hlavně na tom, že se na své prohlídky skutečně ve smluvenou dobu dostaví.
Dan souhlasí, že prohlídky pro něj samozřejmě znamenají finanční přilepšení, přestože velká část je mu strhávána na zaplacení dluhů. „Je to ale hlavně o kontaktu s lidmi. Že jim člověk může ukázat život na ulici a trochu se snažit změnit takový ten negativní většinový pohled na bezdomovce,“ zdůrazňuje. „Ukázat, že se na ulici může dostat každý a že tam nejsou jen lidé s kriminální minulostí a lidé, kteří mají problém s drogami a alkoholem. Ale že tam jsou třeba i vysokoškoláci, bývalí lékaři nebo diplomati, zkrachovalí podnikatelé a hoteliéři nebo sportovci. Může se tam dostat kdokoliv,“ uzavírá.
S Pragulicem si kromě Prahy nové můžete projít také Olomouc a České Budějovice.
Foto: Zdeněk Chaloupka a Pragulic