„Evropský duch umírá. Přijďte prvního května do Brna,“ zvali ve svém klipu členové Dělnické mládeže na prvomájový pochod. Na důkaz, že to myslí vážně, jeden z nich v závěru zaťal pěst a důležitě zvolal: „Evropo, povstaň!“ Z internetových stránek a projevů představitelů Dělnické mládeže si lze snadno dovodit, proti komu má Evropa povstat. Proti lidem s jinou barvou kůže, těm, kteří se narodili v příliš vzdálené zemi nebo věřícím, o jejichž náboženství muži z videa nic neví.
Ačkoliv prvnímu máji více než shromáždění neonácků sluší líbající se páry pod rozkvetlou třešní, protagonistům zmíněného spotu, svorně oděným do červených trik, s rukama poslušně za zády a se zarputilým výrazem ve tváři, se skutečně podařilo přilákat do brněnských ulic přibližně dva tisíce lidí. Podpory se však dočkali od pouhé desetiny z nich. Ti ostatní chtěli svou účastí symbolicky vyjádřit, že duch Evropy je nejvíce ohrožen těmi, kteří pochodují evropskými městy a děsí nebo dokonce vyhánějí jejich obyvatele. A tak povstali, případně se posadili na zem, aby zablokovali ulice, kterými měl neonacistický pochod projít.
Nenávistná hesla nebo hesla proti nenávisti
Podobná situace se v Brně opakuje pravidelně. Naposled se ulicemi Cejlu, kde bydlí hodně romských rodin, pokusili neonacisté projít v roce 2011. Blokujícím se podařilo donutit pořadatele pochodu změnit původně plánovanou trasu. Už tehdy si novináři nebyli příliš jisti tím, jak celou situaci interpretovat. V reportáži České televize dokonce zaznělo, že nenávistná hesla padala z obou stran, zatímco kamera zabírala jednoho z blokujících, který do megafonu volal: „Proti rasismu! Proti fašismu!“
Letos blokující ve svých heslech ještě přitvrdili. Za neonacisty, kteří s ostudou probíhali opět neplánovaně změněnou trasou, se ozýval pískot a výkřiky „Hanba!“ nebo „Neprojdou!“. Jejich odpůrci se také vyzbrojili transparenty se symboly květin a nápisy typu „Rasismu se nepřizpůsobíme“. Není známo, kolik neonácků tyhle drsné a zesměšňující reakce rozplakaly, ale jisté je, že za pokus o fyzickou blokádu jejich pochodu zadržela policie desítky lidí a neváhala proti nim použít donucovací prostředky.
Morálně správně, ale protiprávně
Z pohledu policie totiž pravidla porušovali blokující. Bránili předem ohlášenému a povolenému shromáždění. A nic na tom nemohla změnit ani skutečnost, že ti, kteří byli během pochodu v právu, otevřeně popírají práva druhých. Řada blokujících se ke svému provinění přiznávala, jedním z nich byl například brněnský radní Svatopluk Bartík. Někdy může být zkrátka i morálně správné jednání nelegální.
Pokojně zabránit neonacistům v jejich pochodech českými městy je důležité pro svědomí každého z blokujících i celé společnosti. A představuje to velké gesto podpory pro lidi, k jejichž domovům se neonacisté pod záminkou záchrany ducha Evropy chtějí dostat. Mnohokrát se totiž stalo, že se k hajlujícímu pochodu do sociálně vyloučených lokalit přidávali i lidé žijící v okolí. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby nikdo neměl potřebu uplatňovat svou svobodu slova zastrašováním lidí, kteří patří k nějaké menšině. Ale když už se to děje, je důležité, aby bylo vidět, že v menšině je právě tahle nenávist a většina společnosti spolu se svými elitami ji odsuzuje. Blokáda, která dokáže přilákat desetkrát vice lidí, než se sejde neonacistů, s sebou tohle jasné poselství nese.
Sebereflexí proti omezenosti
Blokujícím vyjádřili předem podporu například rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, novinářka Petra Procházková, socioložka Jiřina Šiklová nebo třeba členové brněnského Sokola. Pořadatelům blokády se podařilo oslovit i muzikanty, kteří se pokusili prvomájovou atmosféru zachránit koncertem. V ulicích s obyvateli Brna stáli někteří místní politici a k nesouhlasu s pochodem a občanskému protestu vyzvalo ve svém memorandu i brněnské zastupitelstvo. Přesto se mezi blokujícími po celou dobu objevovaly pochyby, nakolik je způsob jejich protestu vhodný a účinný a zda si své jednání sami před sebou dokážou obhájit. Tuhle sebereflexi shrnuje například text Romana Novotného.
Právě schopnost kriticky vnímat své vlastní jednání a umět pokorně přijmout jeho následky, třeba i v podobě zadržení policií, je to, co skutečně blokuje omezenou nenávist a zoufalství extremistů. Možná, že až se příště neonacisté zase budou chtít na prvního máje vydat do Brna, bude je místo blokády čekat ulička hanby, nebo je na jejich misi doprovodí stovky klaunů. A třeba svým pochodem přispějí k boji proti svým vlastním myšlenkám, jako se to podařilo neonacistům ve Wunsiedelu. A stejně tak se může stát, že už si náckové do Brna netroufnou. Je tady totiž příliš mnoho lidí, kteří se navzdory všem rizikům nebojí bránit Evropu proti neonacismu.
Ilustrační foto: Lukáš Houdek