V létě roku 2015 řešila pardubická policie případ brutálního napadení. Dva mladíci na autobusovém nádraží umučili muže bez domova, který na následky třicetiminutového trýznění zemřel. Pachatelé jej kopali, bodali nůžkami, bili francouzskou holí, kterou mu poté strkali do análního otvoru, a nakonec muže zapálili. „Příčinou smrti byl krvácivý šok způsobený krvácením do dutiny břišní v důsledku tupých poranění. Zejména se jednalo o natržení sleziny a střevních kliček," uvedl před časem pro server Novinky.cz kriminalista Milan Šimek. Nepochopitelné násilí inspirovalo režiséry Ondřeje Nováka a Jiřího Havlíčka ke vzniku filmu Rekonstrukce. „Chtěl jsem ukázat mladého vraha bez toho, abych divákům nabízel jednoznačné motivace, které k činu vedly. Zajímal mě určitý odstup, fragmentarizované vyprávění, pozorování z vnějšku, nejasné náznaky. Chtěl jsem diváky vystavit podobné frustraci, jakou jsem zažíval, když jsem se snažil celý příběh nějak pochopit,” říká pro HFC Jiří Havlíček.
Podle rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové si oba tehdy sedmnáctiletí chlapci odpykávají 7,5 roku ve vězení. Oba shodně prohlásili, že s bezdomovci nemají žádné negativní zkušenosti a chtěli se jen pobavit. Ani jeden z pachatelů neprojevil žádné emoce, byť podle znalkyň netrpí duševní poruchou. Poté, co na nádraží utýrali spícího 55letého muže, odešli do letního kina, kde diabolkou stříleli po dalších bezdomovcích - ženě a invalidním muži. Podle napadené se chlapci celé situaci smáli.
Rekonstrukce
Brutalita a především zbytečnost celého případu upoutala pozornost režisérů Ondřeje Nováka a Jiřího Havlíčka a producentky Dagmar Sedláčkové. Ti na základě skutečné události natočili hraný krátkometrážní snímek Rekonstrukce. „Před psaním scénáře jsme si nejdřív zpracovali rešerši z veřejně dostupných zdrojů. Z informací vyplynulo, že pachatelé byli obyčejní sedmnáctiletí kluci, do kterých by to jejich spolužáci nikdy neřekli. Jeli jsme se podívat do Pardubic na místo činu. Zarazilo nás, že autobusové nádraží, kde se během jedné letní noci mučení bezdomovce odehrálo, se nachází v docela rušné části města. Nedaleko je sídliště, hned vedle je hlavní ulice, za ní je vlakové nádraží. To byly naše první výchozí body při psaní scénáře – lhostejnost okolí a to, že z nenápadných kluků se stanou vrazi,” popisuje pro HFC Jiří Havlíček.
V další fázi natáčení se autoři setkali s vyšetřovatelem případu kapitánem Veletou a seznámili se s detailním průběhem policejní rekonstrukce. Její téměř doslovný přepis použili ve filmu s cílem nezobrazovat násilí explicitně. Druhá část snímku se poté odehrává ve věznici pro mladistvé ve Všehrdech, objevují se v ní i skuteční lidé ve výkonu trestu. „Domluvili jsme si návštěvu ve věznici pro mladistvé, abychom viděli, jak to tam vypadá. Ve věznici Všehrdy jsme potkali velice otevřeného pana ředitele Vagnera, který nám po schůzce v podstatě sám nabídnul, abychom natáčeli přímo u nich,” uvádí Jiří Havlíček. „V tu chvíli se, myslím, hranice mezi realitou a fikcí začala pomalu ztrácet. Místo i spoluvězni jsou skuteční, ale to ostatní je fikce,” dodává.
Útoky na lidi bez domova
Podle Markéty Štěchové z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci se bezdomovci pravděpodobně stávají oběťmi trestné činnosti častěji než běžná populace, a to především ti, kteří přespávají na veřejných místech. V České republice ve statistikách nenajdeme, zda byl napadený bez domova, její poznatky se proto opírají o výzkum v azylových domech. „Prostřednictvím sondy bylo zjištěno, že bezdomovci žijící v době výzkumu v azylových domech jsou skutečně velmi častým terčem různých kriminálních útoků. Téměř pětina se stala v období svého bezdomovectví obětí trestného činu nebo přestupku jednou a další pětina opakovaně,” uvádí ve zprávě. A právě takové útoky se staly motivací pro autory snímku.
„Při psaní scénáře jsme narazili na několik podobných případů, které se odehrály během několika let. Jeden z nich dokonce ve stejném městě, pouze o pět let dřív. Pokaždé byl obětí bezdomovec a násilí se dopouštěli nezletilí mladíci. V tu chvíli nám došlo, že pokud se jedná o tak rozšířený fenomén, bude možná zajímavější se zaměřit na to, co všechny případy spojuje,” vysvětluje režisér.
„Já osobně jsem chtěl asi dosáhnout toho, aby divák při sledování našeho filmu zažil pocit bezmoci tváří tvář nesmyslnému násilí. Abychom dokázali divákům zprostředkovat stejný šok, který jsem zažil, když jsem se o případu náhodou dozvěděl z médií. Můj šok byl tenkrát ještě zesílený určitým kontextem, ve kterém se celý případ odehrál, atmosférou, která tehdy panovala v části společnosti. V létě 2015, kdy se případ stal, začínala hysterie okolo uprchlické krize. Lidé na útěku byli v médiích označováni neosobní metaforou ,vlna’. Míra zpochybňování lidské empatie mě upřímně děsila. A v této situaci dva bílí nezletilí Češi brutálně umučili bezbranného muže bez domova, spícího v noci na lavičce. V tu chvíli mi došlo, že jediné, co bych teď chtěl ukázat lidem, je právě brutální příklad toho, kam vede nedostatek základní empatie. Jak to končí, když určitou skupinu lidí přestáváme vnímat jako živé bytosti,” uzavírá Jiří Havlíček.
Kde film sledovat?
Snímek byl v srpnu ve světové premiéře uveden na prestižním Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu, kde se stal součástí oficiálního výběru třiceti nejzajímavějších krátkých snímků z celého světa. V Praze bude k vidění na konci ledna v rámci Festivalu krátkých filmů.
Foto: Rekonstrukce