„Neznámí útočníci v maskách je přepadli na cestě z letiště do Grozného, surově je zmlátili, zničili jim techniku a dokumenty,“ uvedla minulý týden redakce opozičního listu Nové Gazety k napadení své reportérky Jeleny Milašiny a advokáta Alexandra Nemova, kteří přijeli na soud s matkou odpůrců proputinovského vůdce Kadyrova. Příspěvek s fotografií zbité novinářky s oholenou hlavou politou zelenou desinfekcí a zlámanými prsty ovázanými gázou se okamžitě začal šířit sociálními sítěmi. „Byla jsi varována, vypadni odsud a nic nepiš,“ vyhrožovali ostřílené novinářce.
Elektrošoky a věznění
V Česku, zemi, která si letos polepšila o šest pozic na žebříčku svobody tisku a mezi 180 státy hodnocenými Reportéry bez hranic se umístila na 14. místě, zní brutální fyzické napadení novináře nepravděpodobně. Není to ale tak dávno, co k němu s fatálními následky došlo u slovenských sousedů, což letos na jaře připomnělo uvedení dokumentárního filmu Kuciak: Vražda novináře na festivalu Jeden svět. Svou roli v odhalování nekalých podnikatelských praktik ostatně sehrála i česká investigativní novinářka s mezinárodním záběrem a Kuciakova kolegyně Pavla Holcová, která po jeho vraždě v roce 2018 týdny žila pod policejní ochranou.
Jestliže se podle indexu svobody tisku nacházelo v roce 2021 (dřívější statistiky kvůli změně metodiky nelze srovnávat) v té nejlepší kondici téměř 7 % států, o 2 roky později se situace zhoršila a je jich pouze něco přes 4 %. Zjednodušeně řečeno svoboda tisku je ohrožena v 7 z každé desítky zkoumaných zemí. Počet novinářů, kteří byli zabiti v roce 2022, byl navíc o 50 % vyšší než rok předtím – 67 mrtvých.
Za zhoršením stojí hned několik faktorů. Tím prvním je nepochybně ruská agrese vůči Ukrajině. Ta sice v indexu skončila na 79. místě, pokud by se ale posuzovala pouze bezpečnost, pak by klesla na předposlední pozici a za ní by už byla pouze Severní Korea. Od začátku války na Ukrajině (2022) zde bylo zabito 17 novinářů různých národností, dalších nejméně 14 ukrajinských novinářů je vězněno Rusy, zároveň pokračuje i nespravedlivé věznění novinářů zatčených během okupace Krymu.
„Důstojníci FSB mě položili na betonovou podlahu. Svlékli mě do naha a na uši mi připevnili měděné kabely,“ vypověděl v soudní síní rusko-ukrajinský novinář Vladyslav Jesypanko o mučení elektrošoky. „Kabely zapojili a zapnuli elektřinu. Bylo to strašně bolestivé. Připadalo mi, jako by se mi vařil mozek a oči mi měly explodovat.“ Přesto byl Jesypenko v únoru 2022 odsouzen k šesti rokům v trestanecké kolonii a pokutě 110 000 rublů (zhruba 30 000 korun). A to i navzdory faktu, že při pozdějším přezkoumání granátu, za jehož údajné držení byl tajnými službami obviněn, nebyly na povrchu zbraně nalezeny jeho otisky prstů. Později mu byl trest snížen na pět let za mřížemi. Chcete-li Jesypenka podpořit, napište mu dopis (přesné instrukce zde). Tradici podpůrných listů vězňům svědomí založil britský právník Peter Benenson, díky takové korespondenci vydržel vězení podle svých slov i Václav Havel.
Rusko patří trvale mezi země, kde je život novinářů nejvíce ohrožen, nejnižší odhady hovoří o 200 zabitých od roku 1992.
Platí, že nejhůře se pracuje novinářům v autoritářských režimech a nejnebezpečnější je odkrývání okolností veřejných zakázek, hned poté následují země, kde se daří mafii. Mezi takové patří Mexiko, které si oproti loňskému roku pohoršilo o jednu příčku a skončilo na 128. místě. Loni zde bylo zabito 17 novinářů, od roku 2000 dodnes jich pak bylo nejméně 160. Drtivá většina (99 %) vražd novinářů zůstává nevyšetřena, drogový kartel už je s policií i místními samosprávami příliš prorostlý.
Dezinformační kolos
Pozice novinářů coby hlídačů demokracie je dlouhodobě ohrožena nejen konkrétními útoky, ale také rychle rostoucím dezinformačním průmyslem. Falešný obsah ohrožuje věrohodnost médií i postavení novinářů, s válkou na Ukrajině vzrostla už tak rozsáhlá aktivita Ruska v této oblasti a dezinformační průmysl se stal motorem jeho propagandy. Ze 180 zemí respondenti u 118 z nich uvedli, že vysocí politici byli zapojeni do masivních dezinformačních nebo propagandistických kampaní. „Stírá se tak rozdíl mezi pravdivým a lživým, skutečným a vymyšleným, což ohrožuje právo na informace,“ upozorňuje se v původní zprávě k indexu.
Reportéři bez hranic dále varují, že umělá inteligence a její zapojení do novinařiny klesající důvěru v média ještě zhorší a přinese další zmatek. „Pátá verze Midjourney, programu umělé inteligence, který generuje obrázky ve vysokém rozlišení v reakci na jazykové požadavky, krmí sociální média stále věrohodnějšími a nedetekovatelnými falešnými „fotografiemi“, varuje dále zpráva.
Zpráva Reportérů bez hranic není insiderskou záležitostí, naopak vypovídá mnohé o stavu demokracie v jednotlivých zemích. To je i důvod, proč je dobré ji sledovat a v ideálním případě o stav médií i pečovat.
„Autoritářské režimy, diktátoři a tyrani jsou často, byť ne vždy, hlupáci. Nejsou ale natolik pošetilí, aby se vzdali zjevné či skryté kontroly nad médii. Jejich metody zahrnují sledování, cenzuru, zatýkání, dokonce i zabíjení autorů, kteří informují a burcují veřejnost. Autorů, kteří vyvolávají znepokojení, vzbuzují pochybnosti, přinášejí jiný, hlubší pohled. Novináři, esejisté, blogeři, básníci, dramatici mohou narušit společenský útlak, který na obyvatelstvo funguje jako kóma. Kóma, kterému tyrani říkají mír,“ glosuje omezování svobody tisku spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu Toni Morrison. Právě ji cituje Nadace Open Society Foundations ve své zprávě o Novinářské ceně, kterou každoročně uděluje v Česku a na Slovensku. Ocenění, jež vyzdvihuje ty nejlepší texty uplynulého roku, které stojí za to číst.
Foto: Ilustrační, protesty na Srí Lance v roce 2014, zdroj: CPA, licence CC