„Když mě oslovil největší hráč na bankovním trhu a nabídl práci na plný úvazek, vše jsem zvážil a nakonec školy zanechal,“ přiznává, proč vysokoškolská studia nedokončil. Velkou roli v jeho rozhodování hrálo také vysoké finanční ohodnocení a skutečnost, že nadále zůstane v oboru výpočetní techniky. Rodiče mu jeho rozhodnutí dost vymlouvali a doufali, že si odchod z vysoké ještě rozmyslí. Přestože si původně ani netroufli pomyslet, že by jejich syn mohl být více než zedníkem.
Jistota praxe
„Jsem jedináček, nemám žádné sourozence. Rodiče si představovali, že po základní škole půjdu do učení, ideálně na zedníka a jednou ve stavebnictví začnu podnikat. Táta je vyučený lakýrník, opravuje televize, ovladače a jinou drobnou elektroniku. Myslel si, že i já budu pracovat manuálně. Ale já chtěl od života víc,“ říká odhodlaně a nízkou ambici svých rodičů vysvětluje především tím, že do té doby nikdo z rodiny neměl maturitu a tou nejvyšší metou byl výuční list.
„Nakonec máma s tátou pochopili, že známky mám víc než dobré a na učiliště by mě byla škoda,“ vypráví. Jeho ambice ovlivnily také další členy rodiny, aby změnili svůj přístup ke vzdělání. „Má sestřenice Natálie loni odmaturovala na konzervatoři Jaroslava Ježka, kde studovala populární zpěv, a momentálně pokračuje v pomaturitním studiu na vyšší odborné škole. V rodině jsme teprve dva, kteří máme maturitu,“ vysvětluje s tím, že se snaží motivovat i další mladší příbuzné, aby vzdělávání příliš brzy nevzdali, a doučuje matematiku.
„Během studia střední a vysoké školy jsem působil jako programátor webových her pro server Psaní hravě, kde jsem byl na stáži, a později jsem pracoval v jedné menší IT firmě téměř rok jako front-end vývojář. Profesoři na škole sice neradi vidí, když studenti při škole pracují, protože ČVUT je náročné, ale člověk touží si věci vyzkoušet v praxi,“ pokračuje. Momentálně rozhoduje o výsledné podobě webových stránek, kterou klient vidí přímo v aplikaci svého zařízení. Vedle toho se podílí na vyvíjení bankovní aplikace hned pro několik platforem. O své práci s nadsázkou tvrdí, že vývojář je všeuměl, který zvládne celý proces vývoje od začátku až do konce.
„Chce to velkou dávku citu a vkusu pro to, co je momentálně „in“. To už je ovšem kategorie, která se nedá jednoduše naučit. Co se naštěstí dá naučit, jsou technologie a nástroje, se kterými vývojář každodenně pracuje. Baví mě posouvat kreativitu na jinou úroveň,“ říká zapáleně o oboru, který ho momentálně živí. Jeho představou je, že právě ve vývojářství udělá kariéru. Momentálně pracuje na digitalizaci podpisu pro všechny skupiny klientů, aby nemuseli docházet do banky pokaždé, když potřebují podepsat nějaký dokument k účtu.
Tipovali ho na Inda
V Chomutově, odkud pochází, žije větší počet Romů, a to i olašských. Kamenná nebo Písečná patří mezi známé vyloučené lokality, kde bydlí převážně Romové a sociálně slabí. Největší problém je v zadluženosti. Dalším jsou drogy mezi mladými, který se netýká pouze Romů, ale i majority. „Žil jsem od dětství na Březenecké, která se dnes řadí mezi vyloučené lokality. Ale z vyprávění rodičů vím, že původně se o žádnou takovou lokalitu nejednalo. Bohužel vlivem obchodu s chudobou se do lokality sestěhovávali sociálně slabí. Obchodníci jim byty pronajímají za obrovské částky. Z Březenecké se tak postupně vyloučená lokalita stala. Inflací a současnou energetickou krizí se počty lidí žijících na okraji ještě navýší,“ je přesvědčen Német. Dlouhodobě jsou vztahy mezi majoritou a minoritou kvůli tomu v Chomutově napjaté a dochází k nepříjemným situacím. „Nejvíc jsem takovou napjatost pocítil poté, co tu před lety zastřelili na sídlišti Roma legálně drženou zbraní,“ zavzpomíná na incident, který se udál před čtyřmi lety v Jirkovské ulici, při němž byl zastřelen mladý Rom. Nejvyšší soud za trestný čin vraždy poslal pachatele Petra Bendu na 10 let do vězení.
„To, že jste Rom, pocítíte všude, tomu se nedá vyhnout, ale pokud Romové chtějí něco změnit, musí proti tomu bojovat vzděláním nebo pracovním uplatněním,“ říká Német. Sám se na střední škole kvůli svému původu občas setkával s předsudky ze strany spolužáků, přesto ho nikdy nenapadlo, že by kvůli tomu neodmaturoval. „Na škole studoval ještě jeden Rom, shodou okolností bydlí přes ulici, a dnes studuje strojírenství na vysoké škole. Narážky nebo nejapné vtipy na adresu Romů zaznívaly, ale já jsem flegmatik a snažím se tyhle věci nevnímat.
Na vysoké mě pak nikdo na Roma netipoval, každý si myslel, že jsem Ind, ale já nemám problém o sobě prohlašovat, že jsem Rom. A když se o mém romství dozvěděli, byli mile překvapeni, což platí i v mém nynějším zaměstnání. Vím o Romech, kteří to mají daleko těžší než já a musejí se s projevy nesnášenlivosti, předsudky nebo i šikanou na škole či v zaměstnání vyrovnávat,“ dodává.
Filmové sny
Jeho rodiče nejsou dvakrát nadšeni, že opustil před rokem rodiště a usadil se v hlavním městě. „Rodiče se o mě přirozeně bojí, ale zároveň chápou, že uplatnění v Chomutově bych sotva našel. Když jsme si to společně mapovali, zjistili jsme, že tak devadesát procent pracovních nabídek v IT směřují právě na Prahu,“ popisuje, proč se po ukončení studia nevrátil domů.
A protože už v dětství propadl malování, především portrétů, rád by své dosavadní povolání posunul směrem k animátorství. „Kdo ví, nakonec místo v bance budu působit třeba ve filmovém průmyslu a podílet se na tvorbě animovaných filmů. To by mě bavilo,“ doufá Német.
Foto: Rena Horvátová