Ztráta vlasů kvůli chemoterapii, mastektomie, ‚trest od Boha‘. Britky s jihoasijským původem rakovinu před okolím velmi často skrývají nebo se ani nejdou léčit. Důvod? Stigma, které okolo nemoci panuje. „Myslela jsem si, že když lidé uslyší, že mám rakovinu, budou si myslet, že to je trest. Za to, že vedu špatný život, mě Bůh potrestal a ‚dal‘ mi rakovinu,“ svěřuje se Pravina Patel v pořadu Victoria Derbyshire na BBC.
Pravina Patel si našla bulku v prsu, když jí bylo 36 let. Vyrostla v přísné indické komunitě, kde dokonce i samotná řeč o rakovině byla považována za hanebnou. Když zjistila diagnózu, nemoc skryla. A rozhodně není jediná, odborníci varují, že mnoho britských žen, které mají kořeny v jižní Asii, svoji diagnózu skrývají z obavy před reakcemi okolí, včetně rodiny. Jak psychicky, tak fyzicky náročnou léčbou pak prochází samy.
„Byla jsem osamělá, to nebudu popírat. Extrémní samota. Chodila jsem sama na chemoterapii, měla jsem kvůli tomu hodně temné dny,“ popisuje Pravina Patel. Na léčbu šla, existují však i případy, kdy ženy odmítají podstoupit jakoukoli léčbu právě ze strachu, co na to řekne jejich okolí. Anebo přijdou příliš pozdě. „Vzpomínám si na jednu ženu, která za námi přišla, oba prsy měla zasažené zhoubnou nemocí, hnisaly jí. Netuším, jak dlouho to skrývala. Zemřela, rakovina se rozšířila i do jiných částí jejího těla a už jsme jí nemohli pomoct,“ popisuje Madhu Agarwal z centra na podporu pacientů s rakovinou.
Stigma potvrzuje i Poojna Saini, výzkumná pracovnice pro nerovnost v oblasti zdraví (CLAHRC). „Některé ženy, se kterými jsem se setkala, odmítaly léčbu. Protože pokud by na ni šly, lidé budou vědět, že mají rakovinu, protože během chemoterapie mohou ztratit vlasy,“ připouští vážnost situace a potvrzuje, že mnoho žen vyhledává léčbu příliš pozdě. „Ty ženy umírají, jenže tomu se dalo předejít včasnou léčbou,“ říká Poojna Saini. Dalším důvodem, proč ženy odmítají léčbu, je, že mají strach, že nebudou moct mít děti a nikdo se s nimi nebude chtít oženit. V některých komunitách je to velká potupa. Pro ženu i pro její rodinu.
Výzkum z roku 2014 ukázal, že ženy s asijskými kořeny ve věku 15 až 64 let mají významně sníženou míru přežití u rakoviny prsu. Poojna Saini uvedla, že během výzkumu narazila na komunity, kde byl vidět výrazný vliv muže a starších lidí v rodině či komunitě, což může přispívat k problému stigmatu. „Když si mužský rodinný příslušník nebo někdo starší z uzavřenější komunity myslel, že by žena na léčení jít neměla, tak prostě nešla,“ doplňuje Saini.
Pravina Patel se v průběhu léčby rozvedla se svým manželem. „Bylo to částečně kvůli kulturnímu očekávání a zároveň kvůli tomu, jaká by žena měla být,“ popisuje a doplňuje, že ženy jako ona se často cítí v průběhu nemoci ‚nečisté‘. Nyní Pravina ukončila chemoterapii a je v remisi. Podle odborníků ženy trpí zbytečně, netýká se to jen žen z jihoasijskými kořeny, národní statistiky ukazují, že lidé z etnických menšin nedbají na prevenci tolik jako většinová společnost.
V pořadu Victoria Derbyshire popisovaly své zkušenosti i ženy z jiných menšin. „Rodina mi řekla, že mám nosit hidžáb, že díky němu skryji, že nemám vlasy, tedy že mám rakovinu,“ popisuje Samina Hussain. „Moje teta odmítla chemoterapii. Věřila, že ji Bůh trestá, že jí rakovinu ‚dal‘ on,“ svěřuje se další oslovená, Iyna Butt. Pooja Saini se nyní snaží o to, aby se v těchto komunitách více dbalo na prevenci a také aby měli s dalšími odborníky více údajů o nemocných a mohli ženám pomoct. „Chceme co nejvíce žen zachránit,“ uzavírá Pooja Saini.
Foto: repro BBC