Alinesa, přislušnice muslimské menšiny Rohingů, která je v Barmě dlouhodobě terčem perzekuce, byla nucena s rodinou svou vlast opustit ještě jako dítě, tedy před 26 lety. Nový domov našla v jihovýchodním Bangladéši. Do školní lavice poprvé zasedla v 11 letech, v uprchlické osadě Kutupalong, kde také vyrostla. Svou pílí a odhodláním vše rychle dohnala a dnes je ve svých dvaatřiceti letech učitelkou. A je také jednou z těch, které se dobrovolně přihlásily doučovat ve večerních směnách nově příchozí uprchlíky z Barmy. „Byla jsem nadšená, že je můžu učit,“ zmiňuje. Jednou z nich je také 12letá Rosina, která chodí do školy vůbec poprvé. Od chvíle, kdy do lavice zasedla, nevynechala jedinou hodinu. A po vzoru Alinesy se nyní chce stát učitelkou, aby pomohla zlepšit složitou situaci vlastní komunity. Její příběh nedávno přinesla UNHCR.
Podle údajů UNHCR tvoří 55 % ze 700 tisíc Rohingů, kteří z Barmy kvůli zhoršující se situaci uprchli jen od srpna, právě děti. Je to zejména chudoba a sociální vyloučení, které jim ztěžuje přístup ke vzdělání.
Většina škol v uprchlických zařízeních v této oblasti právě kvůli velkému přílivu běženců z Barmy jede na tři směny. Alinesa, která je matkou dvou dětí a je také živitelkou rodiny, přes den učí děti uprchlíků žijících v Kutupalongu už několik let. Po večerech potom provozuje ještě další dva kurzy po čtyřiceti studentech, kteří přišli v posledních měsících. „Byli z našich komunit a neměli možnost chodit do školy. Uvědomila jsem si svou velkou zodpovědnost. Mohli by to klidně být naši příbuzní nebo sousedé. Chtěla jsem jim pomoci,“ říká.
Je mezi nimi také 12letá Rosina Akhter, která podobně jako dříve Alinesa ve škole dosud neseděla. „Jsem tak šťastná, že jsem dostala možnost studovat,“ přiznává. „Než jsem sem přišla, neuměla jsem číst a psát,“ dodává. V její vesnici v Barmě prý škola nebyla, z bezpečnostních i finančních důvodů proto do školy nikdy nechodila. Dívky také často ze školy odcházejí, aby pomáhaly svým rodičům na polích, v podnikání nebo péči o domácnost. Od chvíle, kdy začala svou školní docházku v Bangladéši nevynechala ani jednu vyučovací hodinu a sní o stejné dráze jako její vzor Alinesa.
„Moji žáci se mohou něco naučit a pak učit ostatní ve své komunitě,“ říká Alinesa. „Mohou vyrůst a stát se vůdčími osobnostmi vlastní komunity, aby ostatním ukázali cestu,“ uzavírá.
Foto: UNHCR / Caroline Gluck