Začlenit efektivně nově příchozí migranty a uprchlíky z různých kulturních prostředí v postkomunistické zemi? Pro starostu přímořského polského velkoměsta Gdaňsku Pawla Adamovicze je to výzva, kterou označuje spíše za výhru než opak. „Není to ztráta, ale naopak výhra, protože přilákáme nové talenty, nové dovednosti, nové barvy, nové jazyky a novou mentalitu,“ domnívá se. Po svém setkání s papežem Františkem před dvěma lety se rozhodl politiku města změnit a vybudovat propracovaný integrační plán, jehož cílem bude propojit migranty a uprchlíky, kterých je dnes ve městě na 25 tisíc, s jednotlivci a institucemi v různých rovinách každodenního života a pomoci jim tak ve snazším zapojení. Sám přitom klade důraz na křesťanské tradice. Podle něj je jejich součástí právě pomoc druhému a i proto říká, ze je město připraveno přijmout v případě potřeby další žadatele o azyl. Gdaňsk je dnes se svým integračním programem příkladem pro další evropská města. Už dnes ho přejímají některé polské obce.
„Pro mě to je všechno o morálních argumentech,“ říká Pawel Adamovicz, starosta pobřežního velkoměsta Gdaňsku na severu Polska. Ten ve spolupráci s různými institucemi i pracovními skupinami vytvořil funkční imigrační integrační model, který od Gdaňsku nyní přebírají i další polská města. „Nejdůležitější pro nás jsou křesťanské hodnoty, tedy humanitární povinnost pomoci druhým. Cítil jsem, že je na nás, abychom se toho zhostili,“ dodává.
Model spočívá v komplexních opatřeních pro efektivní integraci nově příchozích cizinců – ať už jde o migranty nebo uprchlíky. Instituce i jednotlivci napříč různými sférami – od vzdělávání přes kulturu až po zdravotnictví – aktivně zapojují uprchlíky a migranty. Město má svou poradní skupinu, ve které zasedá celkem třináct migrantů, z toho dva uprchlíci. To vedení města umožňuje nahlížet případné potíže při integraci nebo potřeby cizinců z první ruky. A právě očima těch, kterých se dotýkají především.
Převratné setkání s papežem
Integrační model ve městě starosta zavedl po tom, co se v roce 2016 osobně setkal s papežem Františkem. Byl jedním ze starostů evropských měst, kteří jím byli pozvaní na speciální setkání. „Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem dostal takovou příležitost - dva intenzivní dny naslouchání různým příběhům z rozličných koutů Evropy,“ říká Adamowicz.
Gdaňsk má téměř půl milionu obyvatel, z toho 25 tisíc tvoří právě migranti. Většina z nich pocházejí ze zemí bývalého Sovětského svazu jako Čečensko nebo Ukrajina. Město je ale také novým domovem uprchlíkům ze Sýrie nebo Rwandy. Do programu je zapojena také Čečenka Zubidat se svým 14letým synem Mehdim. Podařilo se jim s pomocí města získat nájemní byt, do kterého se nedávno nastěhovali, a zabydlují se. „Tohle je můj pokojík. Tady si na zeď pověsím kytaru, pořídím si stůl na počítač a nějaké poličky na knížky,“ plánuje Mehdi.
Jednou z klíčových úloh nově příchozích je naučit se místní jazyk. Jeho neznalost může být jednou z bariér, které mohou úspěšnému začlenění do společnosti nově příchozích bránit. To si uvědomuje také vedení Gdaňsku, proto klade velký důraz právě na jazykové kurzy, které probíhají v místním Evropském centru solidarity. Právě na těch spolupracuje také vedení přímořského letoviska Sopot, kde žije jen několik stovek migrantů. Spolu s Gdaňskem si však vyměňují zkušenosti. A stejně jako Pawel Adamowicz je i starosta této menší obce Jacek Karnowski otevřen přijímání dalších uprchlíků. Gdaňský starosta Adamowicz v tom totiž spíše než riziko vidí pro město jedinečnou příležitost. „Není to ztráta, ale naopak výhra, protože přilákáme nové talenty, nové dovednosti, nové barvy, nové jazyky a novou mentalitu,“ domnívá se. Ne každému ve městě se však jeho otevřený přístup líbí. A to, nakolik se mu podařilo přesvědčit většinu, se ukáže už na sklonku roku v komunálních volbách. Ředitelka tamní imigrační kanceláře Marta Siciarek se ale domnívá, že by bylo vykopnutý míč jen těžké zastavit, ať volby vyhraje kdokoliv. „Věříme, že náš model je prospěšný pro všechny,“ říká.
Starosta Gdaňsku Adamovicz
UNHCR právě gdaňský model považuje za jedinečný příklad situace, kdy lokální aktéři a lídři zvolí inkluzivní tón své politiky a vyjádření, na rozdíl od populismu a xenofobie.
Foto: UNHCR / Rafal Kostrzynski