Řada žáků základních škol zůstává ve škole pozadu a potýká se se špatnými známkami. Důvodem mohou být poruchy učení i nedostatečná podpora v rodině. V Českých Budějovicích těmto dětem již pátým rokem pomáhají žáci místních gymnázií. Zdarma předávají své znalosti mladším žákům.
Zpět na 1
Projekt Zpět na jedna (Z5NA1) byl založen v rámci projektu Kdo jiný Člověka v tísni dnes již bývalými studenty Gymnázia Česká v Českých Budějovicích. „V Česku podle Eurostatu připadá na každého učitele základní školy průměrně 19 žáků. Někteří z nich ale potřebují individuální přístup, kterého se jim v normálních hodinách nedostává, a tak dochází k tomu, že i nadané dítě může za svými spolužáky zaostávat. Navíc v dnešní době také někteří rodiče nemají čas se dětem tolik věnovat, nemají potřebné znalosti či finance. Nebo vše dohromady. A právě dětem z rodin ze sociálně znevýhodněného prostředí se zakladatelé projektu rozhodli pomáhat,” přibližuje pro HFC Adéla Černá, která projekt vede. Před dvěma lety jej převzala od zakladatelů a nyní doufá, že po její maturitě bude aktivita pokračovat pod vedením mladších spolužáků.
Inspirativní nápad
Nápad hrstky žáků a učitele základů společenských věd se rozšířil do celého města. „Projekt se například zalíbil i na Gymnáziu Jírovcova, kde jsme ho díky vstřícnému přístupu vyučujících mohli představit, a proto se letošní školní rok naše řady rozšířily právě i o spoustu studentů z tohoto gymnázia. Minulý školní rok jsme navázali spolupráci s Informačním centrem mládeže v Českých Budějovicích, kteří náš projekt také ocenili a nabídli nám, abychom jejich prostory využívali k doučování,” popisuje Adéla. „Za zmínku také určitě stojí, že českobudějovické Z5NA1 nadchlo skupinku studentů v Pelhřimově, kteří si tam založili projekt založený na stejné myšlence,” dodává.
Úspěchy
V minulém roce se tak šestnáct vyučujících staralo o devatenáct žáčků se specifickými potřebami. „Nejčastěji se setkáváme s hyperkinetickou poruchou (ADHD), mnohdy ale žádné potíže u dětí vůbec nejsou diagnostikovány. Někdy jde také pouze o to, že dítěti se doma nikdo nevěnuje a samo látku nezvládá,” vypráví Adéla a doplňuje, že doučování již přineslo řadu úspěchů. „Minulý školní rok se u několika dětí zlepšila známka o celý stupeň. Dokonce jsme i párkrát zahnali riziko reparátu či případného opakování ročníku právě tím, že se známka změnila. Velkou radostí ale je také to, když žák látku pochopí a doučování ho baví. Bývá to pro něj příjemně strávená hodina, naši doučující se snaží udělat doučování zábavná a interaktivní,” doplňuje.
Motivace
Středoškoláci mívají řadu vlastních zájmů a bývají také vytížení studiem. Kde tedy vyučující berou čas a motivaci, aby pomáhali druhým? „Je to samozřejmě velmi individuální, ale všechny doučující spojuje chuť dětem pomáhat. Sama bych řekla, že možná paradoxně vzdělávání menších dětí pro nás není tak obtížné, protože tomu není tak dlouho, co jsme byli v jejich letech a dokážeme pochopit, co je nebaví, co je pro ně náročné a čím pro ně naopak doučování můžeme udělat pestřejší,” myslí si Adéla a dodává, že bohužel častým kamenem úrazu bývá komunikace s rodiči. „Mnohdy je složité se s nimi domluvit, popřípadě dohlédnout na to, aby dítě na doučování pravidelně chodilo. Doučování pak kvůli nezájmu či neochotě ze strany rodiče končí a to je podle nás velká škoda.”
Zkušenosti
„Jakákoliv dobrovolnická aktivita je střípkem jakéhosi malého dobra, která pomáhá světu, jen tak, protože prostě může. Být toho součástí je báječný pocit. Zároveň má člověk pocit, že to, co dělá, má smysl a je užitečné. Můžeme pomáhat těm, kteří to doopravdy potřebují,” shrnuje motivaci zapojených studentů Adéla. Připomíná také, že aktivita neobohacuje jen děti, ale má dlouhodobý přínos i pro samotné dobrovolníky.
„Je to obrovská zkušenost do budoucna, kdy se člověk jako doučující stává učitelem i kamarádem,” popisuje a dodává, že pro některé dobrovolníky jde také o skvělou příležitost si vyzkoušet své budoucí vysněné zaměstnání, ať už jde o učitelství nebo sociální činnost. „Naši stálí doučující jsou většinou velmi akční mladí lidé, kteří se starají o svět okolo. Proto věřím, že i ti, kteří nebudou pedagogy nebo sociálními pracovníky, budou mít přesto blízko k dobrovolnické činnosti a budou pomáhat i jinde,” uzavírá.
Foto: Archiv Z5na1