V Polsku proběhly během srpna protesty proti homofobní rétorice tamní vlády i církve. Proti demonstrantům násilně zasáhla policie a tři z nich obvinila z urážky náboženských hodnot. Jde tak po vyhlášení zón bez LGBT+ ideologie nebo úmyslu církve zřídit speciální kliniky pro léčbu homosexuality o další projev stále rostoucí diskriminace a nenávisti k LGBT+ lidem. „LGBT lidé jsou teď v Polsku veřejným nepřítelem číslo jedna,” říká kulturní manažerka a aktivistka za lidská práva Anna Urbanczik, která navštívila koncem minulého týdne Prahu.
„Nejsou to lidé, je to ideologie,” zněl jeden z výroků předvolební kampaně podruhé zvoleného polského prezidenta Andrzeje Dudy, kandidáta za stranu Právo a spravedlnost. „Ideologie, která je nebezpečnější než komunismus,” dodal. Jeho kampaň byla silně homofobně orientovaná a Dudovo znovuzvolení potvrdilo, že právě anti-LGBT+ rétorika je tím, na co slyší polská většina společnosti. „LGBT lidé jsou teď v polsku veřejným nepřítelem číslo jedna,” říká Urbanczik. „Téma migrace a uprchlíků už nevzbuzuje v lidech tolik emocí, a tak jsme přišli na řadu my,” dodává.
Vyhrocená situace
„Situace je teď vyhrocenější než kdy dřív. Někteří sociologové a socioložky označují homofobní náladu ve společnosti za srovnatelnou s antisemitskými projevy před druhou světovou válkou,” říká. „Letos došlo k napadení dvou chlapců jen kvůli tomu, že měli barevné vlasy. Přitom jde u mladých lidí o módní záležitost. Útočníci jim nadávali do teploušů a tloukli je kovovými tyčemi,” popisuje otevřené projevy nenávisti Urbanczik. Podle jejích slov je nyní nebezpečné, aby se na ulici drželi za ruce dva lidé stejného pohlaví. Ona sama se nyní bojí nosit duhovou vlajku na batohu. „Toto léto v Polsku vzrostl počet násilných napadení s homofobním motivem. To, že jsou LGBT+ lidé na ulici napadáni, je bohužel stále běžnější,” říká Urbanczik.
Už loni přitom došlo k sérii homofobně orientovaných útoků. Jedním z nich bylo napadení účastníků Pride v Bialystoku pravicovými extremisty. „S násilím jsem se poprvé setkala na Pride v Bialystoku na jaře minulého roku. Na průvod zaútočili fotbaloví fanoušci. Dalšího průvodu v Lublini jsem se zúčastnila na podzim, tentokrát jako novinářka. Můj zaměstnavatel OKO.Press mě požádal, abych akci zdokumentovala. Když jsem se pokusila vyfotit jednoho z odpůrců průvodu, hodil po mně vší silou plnou plechovku, která mi rozsekla čelo. Až do nedávna jsem se ve Varšavě, která zůstává stále relativně tolerantní, cítila bezpečně. Ale od té doby, co se moje fotka objevila na ultrapravicovém serveru, jsem začala přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby mě na ulici někdo poznal,” říká pro VICE fotožurnalistka a LGBT+ aktivistka Agata Kubis.
Duda do své předvolební kampaně zařadil body jako postavení se proti manželství a adopci dětí osobami stejného pohlaví nebo zákaz „šíření LGBT ideologie” ve veřejných institucích. „To, co se teď aktuálně v Polsku děje, je mimo jiné důsledkem pětiletého působení Dudy u moci, populismu a politické propagandy,” říká Urbanczik. Veřejnoprávní i některá provládní soukromá média informují o LGBT+ komunitě jako o pedofilech, kteří sexualizují děti, a úchylech, kteří se snaží dětem měnit sexuální identitu či orientaci. „Nic z toho samozřejmě není pravda, část lidí tomu ale bohužel uvěřila,” komentuje situaci Urbanczik. Právě homofobní rétorika i některé politické kroky podle ní vytvářejí půdu pro fyzické i verbální napadání LGBT+ lidí. „Do značné míry se LGBT+ lidé stávají oběťmi politického života,” říká polský komisař pro lidská práva Adam Bodnar pro Time. „Několik mých LGBT+ přátel se po znovuzvolení Dudy rozhodlo emigrovat. Říkali, že situace se v zemi ještě zhorší,” popisuje podmínky v Polsku Urbanczik.
Léčba duhového moru
Není to ale jen politická reprezentace, kdo proti LGBT+ veřejně vystupuje a prohlubuje tak nenávist ve společnosti. Jedním z nejsilnějších hlasů proti LGBT+ lidem a „obhájcem křesťanských hodnot” je církev. Krakovský arcibiskup Jadraszewski minulý rok varoval veřejnost před „duhovým morem”, který se jim snaží ovládnout srdce i mysl. Polská biskupská konference se minulý týden během zasedání v Čenstochové usnesla na tom, že homosexualita je nejen hřích, ale i nemoc a chtějí se podílet na „léčbě” LGBT+ lidí zřízením speciálních léčeben.
„Nedivila bych se, kdyby tu myšlenku dotáhli do konce. Místa, kde se homosexualita „léčí” násilnou konverzní terapií, už v Polsku existují. Co ale považuji za velký problém, je autorita církve. Když kněz takovou terapii doporučí rodině, tlak na LGBT+ člověka bude obrovský,” varuje Urbanczik. Účinky konverzní terapie přitom byly už několikrát zpochybněny. „Terapeutické praktiky zaměřené na „opravu” homosexuální a bisexuální orientace na výhradně heterosexuální mohou mít negativní psychologické následky,” píše Polská sexuologická společnost.
Asi osmnáct obcí a měst na jihovýchodě Polska se prohlásily za „Zóny bez LGBT”. Právně jde sice o prázdný pojem, přesto má podle Anii Urbanczik na život obyvatel vliv. Dle jejích slov jde především o psychický nátlak a zastrašování LGBT+ lidí. „O tom, které obce budou v zóně, rozhodují radní měst. Zvlášť teď v době koronaviru je alarmující, že zastupitelé místo řešení skutečných problémů hlasují o tak populistických a nenávistných tématech,” dodává.
Vůči homofobnímu jednání měst se ohradila i Evropská unie. Ta odmítla šesti městům, která se k zóně hlásí, poskytnout finanční podporu. „Na to polská vláda zareagovala vyplacením těmto městům pětinásobné sumy, kterou měla obdržet od Evropské unie,” vysvětluje Urbanczik. Přitom neziskové organizace, které se zabývají LGBT+ tématy, nedostávají z veřejných peněz nic. „Jsme zcela odkázáni na finance ze zahraničí nebo od soukromých podporovatelů. Naprostá většina z nás přitom pracuje zadarmo ve volném čase,” upřesňuje Urbanczik. „Za povzbuzující ale považuji fakt, že některá zahraniční města vypověděla s městy z LGBT+ free zóny partnerské smlouvy,” doplňuje.
Margo vs homofobus
Polskem proběhla začátkem srpna vlna protestů, kterou se příznivci a podporovatelé LGBT+ komunity začali bránit stále ostřejší rétorice i homofobním opatřením vlády a zástupců církve. V souvislosti s protesty byla zatčena aktivistka Margo Szutowicz, která se měla dopustit koncem června vandalismu na takzvaném „homofobuse”. „Jde o dodávky polepené homofobními nálepkami s reproduktory, které hlásají nenávistné a nepravdivé informace o LGBT+ lidech,” vysvětluje Urbanczik. Tato vozidla byla podle jejích slov chráněna policejními hlídkami. „Někteří aktivisté, včetně Margo, proti těmto vozům postupovali tím, že nálepky přestříkávali spreji, stejně jako SPZ značky. Bez ní totiž auto na silnici nesmí. Je to sice nelegální, ale někteří věří, že jiná cesta už v téhle fázi není,” vysvětluje Anna okolnosti Margina zadržení a události předcházející protestům, které některé zpravodajské servery označují za „Polský Stonewall”.
Ty se odehrály koncem minulého týdne ve Varšavě. Aktivisté při nich mimo jiné ozdobili sochy Koperníka, Ježíše Krista a Varšavské mořské panny duhovými vlajkami. Policie proti nim pak násilně zasáhla a zadržela 48 osob, tři z nich, včetně aktivistky Margo, poté obvinila z urážky náboženských a národních hodnot. Mezi zadrženými byli údajně i lidé, kteří se protestů neúčastnili.
Zadržení podle TIME neměli přístup k lékařské péči ani právní pomoci. Někteří byli na policejní stanici přes noc bez vody. „Všímám si nerovného přístupu policie v otázce násilí,” uvedl Bodnar pro TIME. Narážel tak na situaci, kdy pravicoví extremisté zapalovali duhovou vlajku, a policie nijak nezasáhla. „Z mého pohledu záleží na tom, na čí straně stojíte,” uzavírá.
Foto: Agata Kubis/OKO.press