I řada českých političek se setkala s dehonestující kampaní či komentáři zaměřenými na jejich vzhled, oblečení či intelekt. Anonymní trollové vymýšleli lživá tvrzení, která političkám vkládali do úst. Takové zprávy se šířily neuvěřitelnou rychlostí a ovlivnily mnoho lidí v jejich politických preferencích. Připomenout lze například nedávný případ poslankyně Olgy Richterové, která vyhrála soud se ženou, jež o ní šířila hoax na internetu, nebo sprostá slova a dvojsmyslné narážky, kterými kolegové častovali někdejší ministryni školství Petru Buzkovou. Jaká je ovšem situace více na západ v Severním Irsku?
Historie
Severní Irsko datuje svůj vznik do roku 1921, kdy se oddělila část ostrova osídlená potomky britských kolonialistů, nazývaných unionistů či loajalistů, kteří si přáli zůstat součástí Spojeného království. Ti, kteří byli zastánci nejprve Irského svobodného státu (britského dominia fungujícího v letech 1922-1937) a později samostatné Irské republiky, tzv. nacionalisté, byli v Severním Irsku v menšině. V následujících letech mezi tábory probíhalo několik konfliktů, které vyústily až v tzv. severoirský konflikt nazvaný The Troubles . Terorismus a jiné násilnosti byly oficiálně ukončeny v roce 1998, ale konflikt je v celé společnosti zakořeněn dodnes a projevuje se silně v politikách obou zemí. Obě velké frakce si navzájem nedůvěřují a rozdělují severoirskou společnost. Napjatá situace má za důsledek stagnaci jakýchkoliv změn, které by se mohly jevit jako progresivní a být výhodou jedné strany nad druhou. Proto je zajímavé se podívat na úspěch žen v květnových volbách do Shromáždění Severního Irska (NIA – Northern Ireland Assembly).
Pojďme se ale nejdřív podívat do minulosti, konkrétně do roku 1997, kdy významný a vlivný člen Demokratické unionistické strany (DUP) Ian Paisley Jr. pokřikoval na političku Monicu McWilliams během jejího projevu „búúú“ ve snaze imitovat krávu. Došlo k jednoznačnému pochybení a skandálu, kdy Paisley svým projevem ukázal svoji (ne)toleranci vůči ženám v politice, čímž šel „příkladem“ svým přívržencům. Nutno zmínit, že unionisté jsou konzervativní stranou, která v kontextu feminismu (mimo jiné také LGBTQ) není progresivní ani v současnosti. Nicméně je fér podotknout, že i unionisté mají ve své straně ženské zastoupení. Obě komunity mají své zastánce. Právě unionisté vidí trend feminismu jako jeden z nástrojů nacionalistů, vůči kterému je nutné se ohradit. Neustálá rivalita mezi oběma póly tak omezuje progresivní změny, jakými může být právě podpora rovného zastoupení žen v politice. Jak to ale bylo letos?
Kampaň byla noční můrou
Letošní volby se konaly 5. května a ačkoliv byly pro ženy úspěšné a z 90 nově zvolených členů se do shromáždění dostalo 32 žen (tedy 35 %), neobešly se bez obtíží. I přesto ale letos čtyři z deseti nejlepších kandidátů, kteří získali největší počet hlasů, byly ženy. Například Michelle O’Neill, lídryně největší politické strany Sinn Féin (nacionalisté), nebo Naomi Long z politické strany Alliance. Zastánci rovných příležitostí zajásali a místní organizace 50:50 NI podporující ženy v politice na svém Twitteru napsala: „Jedná se o 30% nárůst žen ve sněmovně oproti roku 2017. Jsme rádi, že tento nárůst, i když malý, vidíme, a budeme na tom nadále pracovat, dokud v našich politických institucích nedosáhneme poměru 50:50.“
Proč se ale nemůžeme tak úplně radovat? Severoirské političky si během volební kampaně prošly v podstatě peklem. „Byla to absolutní noční můra, bylo to účelové, kruté a zlomyslné," uvedla pro deník The Guardian Cara Hunter, která získala křeslo za Sociálně demokratickou a labouristickou stranu (SDLP) v East Derry i přesto, že byla terčem sexuálního obtěžování. Anonymní trollové totiž rozeslali 40 vteřin dlouhé pornografické video, na kterém měla šestadvacetiletá poslankyně údajně být. Video bylo podvrh a šířilo se prostřednictvím chatovací aplikace WhatsApp, kde dosahovalo tisíců sdílení. „Nedokážu vyjádřit, jak to ovlivnilo celou moji rodinu a okruh přátel," dodala Hunter. „Byla to zastrašovací taktika, abych se cítila trapně a ponížená za něco, co jsem neudělala.“
Cara Hunter: „Když říkám, že to bylo nejstrašnější a nejstresovější období mého života, nepřeháním..."
Další skupina anonymních trollů zahájila podobnou lživou kampaň proti osmatřicetileté političce Diane Forsyth, která získala křeslo pro Demokratickou unionistickou stranu (DUP) v South Down i navzdory týdny se šířícím nepravdivým tvrzením a narážkám, včetně snímku obrazovky s explicitními obrázky umístěného vedle volebního plakátu. Během kampaně opakovaně čelila tvrzením, že je to ostuda, a otázkám, zda byla zapojena do pornografie.
U některých kandidátek odpůrci zašli ještě dál. Političky čelily fyzickým napadením a výhrůžkám. Tři muži ve východním Belfastu obklíčili Hannah Kenny z krajně levicové strany People Before Profit. „Zablokovali jí cestu, chytili ji za paži a hrdlo a vyhrožovali násilím, pokud se do této oblasti vrátí,” uvedla strana ve svém prohlášení. V jižním Belfastu pak zaútočili dva mladíci na Elsie Trainor s cílem vytrhnout jí telefon z ruky poté, co se jim pokusila zabránit ve strhávání jejích plakátů.
Cena za úspěch
Žalostným zjištěním tedy je, že za úspěchy, které ženy sklízí, se zároveň otevírají další problémy, kterým musí čelit. Průzkum Belfast Telegraph v roce 2020 zjistil, že více než čtvrtina poslankyň byla v průběhu své politické kariéry sexuálně obtěžována a 70 % obdrželo sexistické komentáře. Právě sexistické komentáře a misogynní útoky jsou jedny z nejsilnějších instrumentů, které jsou k dehonestování žen využívány. Otázkou také je, do jaké míry obava z reakcí okolí ženy odrazuje od snahy se o posty v politice ucházet. Téma rovného zastoupení žen v politice nám dává šanci bariéry stírat, ale zároveň potvrzuje, že v naší „moderní“ společnosti stále není samozřejmostí.
Úvodní fotografie: Northern Ireland Assembly