Američan Bryon Widner inklinoval k hnutím vyznávajícím nadvládu bílé rasy už jako teenager. Jedno z nich, zvané Vinlanders Social Club, dokonce pomáhal spoluzakládat. Tehdy měl přezdívku „pitbull“ a věhlas jeho skupiny rychle nabýval na síle – vinlanderovci pocházející ze státu Indiana se zanedlouho stali jednou z nejrychleji rostoucích neonacistických organizací v USA. Jejich poznávacím znamením bylo drsné násilí a otevřené projevy rasismu. Bryon s nimi setrval celých 15 let, během kterých si na důkaz loajality nechával postupně tetovat symbolické výtvory především na místo vůbec nejexponovanější, totiž na vlastní tvář.
Jak přiblížil server Splcenter.org, 11 let starý příběh měl nečekané vyústění. V roce 2005 Widner potkal svou životní lásku, partnerku Julii Larsen, která už měla z předchozího manželství 3 děti. Vzali se a záhy se jim narodil syn. Zkušenost rodičovství přiměla Widnera k tomu, aby začal na svou účast ve skinheadském hnutí pohlížet kritičtějším zrakem. S manželčinou podporou nakonec hnutí opustil a mnoho následujících let čelil coby odpadlík výhrůžkám smrtí a šikaně ze strany bývalých kolegů. Zároveň se rozhodl zbavit se všech viditelných znaků někdejší příslušnosti. „Vypadal jsem jako zvíře a jako monstrum,“ vzpomíná na svou tehdejší vizáž Bryon.
Jeho odhodlání bylo tak silné, že se jeho manželka chvíli obávala, aby se neuchýlil k drastickému řešení a nepokusil se tetování svépomocně odstranit kyselinou. To ji přivedlo k aktivistovi Darylu Lamontu Jenkinsovi, s jehož pomocí se nakonec podařilo nalézt organizaci, která se rozhodla Bryona v jeho odhodlání podpořit. Do celého procesu se zapojil i anonymní dárce, který na sérii zákroků plastického chirurga přispěl částkou 35 tisíc dolarů, a bolestivá procedura mohla začít. Odstranit všechna tetování nakonec trvalo přes rok a půl, před každým dalším laserovým zákrokem bylo třeba nechat bolestivé rány pořádně zahojit. „V podstatě po každém zákroku jsem se dostal do fáze šoku,“ vypráví Winder. Každá rána se hojila několik týdnů, jakmile se zahojila, musel Bryon projít celým procesem znovu. „Byla jsem svědkem jednoho ze zákroků,“ vylíčila médiím Bryonova manželka Julie. „Doslova mu doutnala kůže,“ popsala. „Navíc se zpočátku ani po proběhlých zákrocích neukázal výsledek okamžitě, inkoust zůstával v kůži i nadále viditelný. Manžel to ale nevzdával,“ popisuje krušné chvíle.
Widner vysvětlil pohnutky, které mu pomáhaly obrovskou bolest přestát. „Chtěl jsem vykompenzovat bolest, kterou jsem způsobil ostatním,“ uvedl.
Jeho tvář je dnes dokonale „čistá” a jako památka na neonacistickou životní etapu mu zbylo jen několik jizev. Jak říká, dokonale čisté svědomí už možná nikdy mít nebude. „Svou bolest jsem si zasloužil, a to myslím upřímně,“ tvrdí Widner.
Na motivy jeho příběhu vznikl v roce 2018 film Skin, který byl promítnut i na prestižním filmovém festivalu Berlinale. Film sleduje osudy muže, který se po těžkém dětství připojí k neonacistickému sdružení a záhy na jedné z jejich demonstrací pořeže ve tváři černošského muže. K jeho vnitřní proměně začne docházet poté, co se setká s Julií, která je taktéž bývalou členkou radikálně pravicového hnutí. Někdejší kolegové jej však vyhledají, zbijí a opakovaně mu vyhrožují. Hlavnímu hrdinovi, jehož ztvárnil herec Jamie Bell alias bývalá dětská hvězda filmu Billy Eliott, se nakonec podaří nalézt dárce, který pokryje náklady drahé série operací vedoucí k odstranění jeho symbolického tetování. Izraelský režisér snímku Guy Nattiv se během natáčení setkal se skutečným Widnerem a sdílel své přesvědčení o tom, že v dnešním násilném světě má vyprávění příběhů o naději, pokání a odpuštění velký význam.