Rozhovor vychází v rámci seriálu Odpadlíci: Seriál o lidech, kteří vystoupili z radikálních náboženských hnutí. Přečtěte si úvodní text. Podívejte se také na přehled dosavadních dílů seriálu. Obecné informace o hnutí Sinčchondži najdete na konci tohoto textu.
Jak probíhal váš nábor do Sinčchondži?
Zastírali a zatajovali veškeré informace o tom, kdo jsou a jakým jménem a s jakými úmysly se mnou navazovali kontakt. O Sinčchondži jsem nikdy předtím neslyšela, neměla jsem o nich vůbec žádné informace, nikdy neslyšela název. To mi hodně zkomplikovalo život, organizace zastírala svou pravou podstatu a chovala se silně manipulativně. Základem pro jejich evangelizaci bylo navázání velmi blízkých, přátelských vztahů a zjištění důvěrných informací. To je pak pilíř pro velmi osobně laděnou manipulaci. Témata jako seberozvoj, najít vlastní hodnotu a objevit svůj potenciál jsou u nich častá. Používají je především ze začátku spolu s rádoby psychologickými testy, aby vás nalákali a zjistili o vás co nejvíce informací.
A konkrétně u vás?
Jsem zdravotní sestra. Intenzivně pracuji s lidmi a musím mít na lidi i trochu odhad. Současně jsem studovala Bibli, prošla jsem důkladnou lekcí o manipulativních hnutích. Jsem nedůvěřivá k lidem, kteří mě oslovují na ulici, a kontakt na sebe cizím lidem nedávám takřka nikdy. Chci ukázat, že ani všechny ty věci dohromady, které mě měly chránit, mě neučinily imunní vůči manipulaci a obelhávání. Proces náboru trval celkem čtyři měsíce. Zpětně vidím, že v mém příběhu bylo několik otazníků, měly mě varovat. Manipulace byly ale natolik rafinované, že jsem je v danou chvíli nebyla schopna rozklíčovat. Nečekala jsem takový podraz a ve snu by mě nenapadlo, že je něco takového možné.
Shromažďuje organizace informace o lidech?
Nějak určitě ano, informace o lidech si členové totiž sdílejí bez jejich vědomí. Ze zahraničí vím, že na náborovaného nasadí něco mezi 3 až 40 lidmi. Ti se s vámi seznamují pod různými záminkami. Osobní informace si pečlivě sepisují. Chtějí člověka co nejvíce poznat. Slouží k tomu i různé „psychologické" testy. Ve výsledku tak o vás vědí mnoho citlivých informací. Mohou například zjistit, kde bydlíte, kde pracujete a mohou vás tam začít nenápadně navštěvovat a de facto stalkovat.
Moc mluvit o víře
Jak vypadal první kontakt?
Jedna klientka, milá studentka, se se mnou během zdravotní procedury dala do řeči. Zajásala, že jsem taky křesťanka. Nabídla mi workshop, kde bývá koncert i přednáška. Řekla mi, že workshop ale nelze nalézt ani na webu, ani na sociálních sítích, tak jsem jí dala kontakt. Byla za 10 let druhá, komu jsem v práci dala své číslo.
Šla jste tam?
Na workshop jsem několikrát nemohla přijít, ona ale byla velmi neodbytná. Psaly jsme si. Některé její odpovědi mi přišly hodně rafinované. Až později jsem pochopila, že se o nich nepochybně radila s ostatními členy hnutí. Snaží se společně přijít na dobrou strategii, jak mě získat. Pak jsme se několikrát sešly v kavárně. Hned na úvod mě ujistila, že je katolička. Jenže to lhala. Byla nesmírně milá, příjemná, dojem ze zvláštních SMSek se rázem vytratil. Prý studuje psychologii. To zase lhala. Chtěla pomoci s bakalářkou, kývla jsem. Jenže žádnou bakalářku nepsala. Vyptávala se mě na dětství, hodnoty a víru. Položila mi mnoho otázek a já nakonec o sobě prozradila víc, než mi bylo příjemné. Omluvila jsem si to tím, že jako budoucí psycholog praxi nemůže získat jinak než se skutečnými lidmi. Navíc bylo docela povzbudivé, že jsme se mohly tak otevřeně bavit o duchovních věcech a naší víře v Boha. Pod různými záminkami ze mne dostávala čím dál osobnější a závažnější informace. Třeba jsem měla napsat deset událostí, které mě pozitivně či negativně ovlivnily a také odškálovat, jak silně. U toho jsem se nečekaně rozplakala. Uváděla jsem tam po pravdě i mé největší trauma, které sdílím jen s nejbližšími lidmi, jde totiž o ztrátu miminka. A já to tady najednou říkala úplně cizímu člověku. Trochu jsem se styděla, že o tom mluvím, bylo to rozhodně mimo mou komfortní zónu. Později jsem zjistila, že veškeré informace předávala dalším členům hnutí.
Setkávaly jste se i dále?
Při třetím setkání mi dívka sdělila, že lépe by mi testy vyhodnotila jejich mentorka, která je učí - působilo to tak, že je to jejich psycholožka ze školy. Nabídku jsem přijala a s mentorkou jsme se sešly v kavárně. Paní bylo asi 60 let, cizinka, měla ruský přízvuk, prý už je asi 20 let v Čechách. Prý učila na teologické fakultě, velmi milá, zdvořilá, pozorná, příjemná, usměvavá a diskrétní. Vypadalo to, že má o mě upřímný zájem a její přístup se mi líbil. Na vše hleděla pozitivně a s odhodláním. Bylo vidět, že víra v Boha pro ni má zásadní význam, a šlo se s ní o duchovních věcech velmi otevřeně bavit. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ke mně celou dobu našich setkávání nebyla upřímná a že má se mnou jasný záměr.
Jaký záměr?
Ten zájem byl motivovaný především cílem dostat mě do Sinčchondži. Tvrdila mi, že jsem úžasný člověk, že je vidět, jak je pro mne víra důležitá. Zpětně viděno se trochu stylizovala do role hodné maminky a použila vějičky jako třeba má dcera je stejně stará jako vy nebo někdy můžu vzít na setkání vnoučata. Dobře věděla, že nemám děti, čili hrála na osobní a velmi citlivou strunu. Mentorka i „studentka“ mě utvrzovaly v přesvědčení, že není náhoda, že jsme se setkaly. Setkání pokračovala a přátelství s mentorkou se stalo až důvěrné, postupně jsem se jí svěřovala s mými potížemi i radostmi.
Měla jste tehdy už nějaké pochybnosti?
Byla mi představena jako pedagog, což budilo důvěru. Přesto jsem zprvu měla smíšené pocity a několik podezření. Možná mě vylákala na další schůzku, která už bude placená? Není lesba? Není s vírou nějak mimo, není například od svědků Jehovových? Nahlédla jsem i do její Bible. Má podezření se nepotvrdila. Zpětně viděno mě však mé nitro varovalo, že „něco za tím je." Celkem proběhlo asi deset setkání, vždy v kavárně. Nebrala mě na divná místa, nebylo na tom nic podezřelého, psaly jsme si přes WhatsApp. Byla jsem z kontaktu s ní čím dál víc nadšená a na schůzky jsem se těšila, připadala jsem si trochu, jako když se člověk zamiluje. Otázkami a rozhovory mě lépe a lépe poznávala, můj způsob myšlení, co mě pálí, zajímá, trápí. Přinášelo mi to radost. Měla jsem dojem, že jsem poznala úžasnou křesťanku. Bylo skvělé s ní tak otevřeně mluvit o duchovním životě a Bohu. Až v závěru setkávání jsem pochopila, jak se mnou celou dobu manipulovala.
Mluvila jste o ní s někým?
Je to velmi osobní a líčí se to opravdu těžko. Když jsem se pak začala svěřovat kamarádům, velmi mě překvapilo a zarazilo, že okamžitý dojem a reakce byla rozhodně negativní. Naježili se, že je to divné, že to vypadá jako nějaká sekta, že se příliš otevírám cizímu člověku. Nečekala jsem to, myslela jsem si, že se přátelé mýlí a nerozumí mi, protože tu paní neznají. Zpětně viděno už jsem byla nalomená a přátelé byli naopak ti, kteří situaci viděli bez emocí a s odstupem.
Demonstrace na Václavském náměstí v roce 2018 apelující na zastavení násilných konverzí – první a prakticky jediné veřejné vystoupení v Česku (foto: Wikipedia)
Jak to pokračovalo?
Na desátém setkání se objevila nová paní. Zaskočila mě tím, protože mi to dala vědět až krátce před schůzkou. Šokovalo mě, že mě v kavárně s ní pak nechala sama a odešla. Paní Marie, jak mi ji představila, byla milá, sebejistá energická žena kolem 30 let, elegantně oblečená. Byla až přehnaně milá. Udržovala se mnou intenzivní oční kontakt, až mi to bylo nepříjemné. Pro mě to byl úplně cizí člověk, viděla jsem ji poprvé, nic jsem o ní nevěděla. Jen to, že údajně studovala teologii v zahraničí. Ona na mě byla evidentně velmi dobře připravená. Věděla konkrétně, co je ve zdravotnictví má práce, znala detaily seznámení s mentorkou, jaká je moje farnost i jakého tam máme kněze. Působilo to opět dojmem, že je katolík a velmi dobře se v katolické církvi orientuje, tedy zdánlivě důvěryhodně. Až zpětně jsem pochopila, že čerpala ze všech informací, které o mně zjistila studentka i mentorka. I „Marie” mě přiváděla na myšlenku, že není náhoda, že jsem se s mentorkou seznámila. Pokládala mi mnoho otázek - osobních i o duchovním životě.
Setkání vám bylo nepříjemné. Proč jste neodešla?
Otázky šly v rychlém sledu, cítila jsem se, jako by mi vstoupila do nitra. Vůbec jsem nechápala, jak se to mohlo stát, téměř jsem se nedokázala bránit. Až později jsem pochopila, že jsem se zachovala například jako oběti sexuálního zneužití. Nebyla jsem schopná odejít ani se bránit. Prostě jsem zamrzla a zůstala v té situaci, i když mi byla bytostně nepříjemná. Po setkání jsem už začala velmi intenzivně pátrat a mentorce se odmlčela. Bylo to v roce 2019, o hnutí jsem nikdy předtím neslyšela, googlila jsem tedy dle své zkušenosti, ale nic jsem nezjistila. Navenek tomu jakoby nešlo nic vytknout, za nic to uchopit, nijak to pojmenovat. Jako by nějaká věc byla přikrytá neviditelným pláštěm. Vzhledem k mentorce jsem ovšem prožívala silný pocit zrady a ztráty bezpečí. Poté, co se ke mně chovala tak přátelsky, to bylo jako by matka nechala své dítě napospas někomu cizímu, jemu vydané naprosto všanc a bezbranné. Cítila jsem se jako kořist. Napsala jsem svému knězi a popsala svou situaci. Odpověděl mi duchapřítomně, že by se mohlo jednat o hnutí Sinčchondži, a poslal mi odkaz. To byl naprostý šok.
Šok v jakém smyslu?
Přesně jsem poznávala techniky náboru, co popisovali ostatní. Bylo mi z toho strašně zle na duši i na těle. První dva dny jsem nemohla spát, jíst, chtělo se mi zvracet, třásly se mi ruce. Cítila jsem se ponížená, zostuzená, obelhaná. Byla jsem na ně taky hodně naštvaná. Cítila jsem se duševně, psychicky zneužitá, jako bych byla znásilněná, a měla jsem strašný pocit bezmoci. Jako by mě někdo vysvlékl úplně do naha a já se nemohla před ostatními nijak schovat. Vše, co je mé, najednou není nijak chráněno, ale je dáno všanc jiným, cizím lidem. Připadala jsem si bezbranná, nechráněná a neschopná obrany. Nedokázala jsem pochopit, jak jsem mohla někomu tak naletět, jak blízko jsem si ty lidi připustila k tělu, a styděla jsem se za to. Začala jsem ztrácet půdu pod nohama, měla jsem návaly smutku a pláče, potýkala jsem se se ztrátou radosti, s pocity samoty a hluboké prázdnoty. Celý pozvolný proces náboru s obelháváním a víceúrovňovou zradou důvěry u mě způsobil, že jsem vlastně trpěla příznaky posttraumatické stresové poruchy.
Překonat stigma
Pak jste kontakt ukončila?
Odhodlala jsem se napsat, že o další schůzky nestojím a že mě mentorka nemá kontaktovat. I přesto mi psala znovu. Byla jsem důraznější, pak to naštěstí přestalo. Začala jsem rozplétat ty lži a s hrůzou si uvědomila, kolik osobních informací jsem na sebe v dobré vůli a pocitu přátelství prozradila. A co všechno o mně předaly kdoví kolika lidem. Pochopila jsem i techniky, které na mně uplatňovaly: zrcadlení, přizpůsobování se, projevy náklonnosti. Rafinovaně navozovaly dojem, že máme mnoho společného. Setkávání se pak také vyloženě šila na míru. Je to, jako by vám někdo ušil šaty, které vám dokonale padnou na vaši postavu, jsou z nejpříjemnějšího materiálu, jaký si dovedete představit, vzor na látce přesně odpovídá vašemu vkusu...
Vy jste pak systém náboru intenzivně studovala, abyste pochopila, co se vám stalo…
Protože hnutí vzniklo v Jižní Koreji už v roce 1984, má velmi propracovaný systém, jak získávat nováčky, a neustále jej zdokonaluje. V podstatě jsem to zažila jako gaslighting, což je forma psychické manipulace skrze opakované popírání, zmatení, protiřečení, lhaní. Manipulovaný pak zpochybňuje vlastní paměť, vnímání reality a svůj zdravý rozum. Váš mozek takřka nedokáže zpracovat, když nakonec čelíte pravé skutečnosti. Já jsem nedokázala pochopit a vstřebat, že ty úžasné a milé ženy, které se vydávaly za křesťanky, katoličky, se mnou několik měsíců manipulovaly a bezskrupulózně mi lhaly. Dá se mluvit i o groomingu, což je vyvolání falešné důvěry a vylákání informací za pomoci psychické manipulace. Ten pojem se používá například ve spojitosti se sexuálním zneužitím dětí. Agresor navazuje důvěru s dotyčným, nějakou dobu to trvá, jedná se vlastně o manipulaci dobrem a laskavostí, což je zase lovebombing. To po agresorově útoku vyvolává v dotyčném kromě jiného velmi ambivalentní pocity. Pokud projevíte nesouhlas, pak okamžitě, ale velmi jemně změní taktiku, aby vás tím ukonejšili a abyste znovu povolili v ostražitosti. Vaši pozornost zaměří někam jinam a vy se zpátky uklidníte a znovu jim nasloucháte. Předkládají vašim smyslům a vaší mysli to, co chcete vidět a co chtějí oni, abyste viděli a přijali za své. Vy se pozvolna naučíte zpochybňovat svůj úsudek, protože váš pocit či vaše obava se nenaplnily. Včas totiž rozpoznali, že s něčím nesouhlasíte a zaměřili vaši pozornost jinam a znovu na to, co je vám blízké a s čím jste v souladu.
Chovali se tak i na internetu?
V období pandemie přešli do intenzivní klamavé misie po internetu. Když v létě 2021 vyšly najevo jejich profily na Instagramu, často je přejmenovali či si založili nové. Na YouTube kanále měli zprvu živé webináře, ale byl tam zakázán chat a po odvysílání videa zmizela. To moc důvěryhodné nebylo - v té době už totiž říkali, že budou otevřenější.
Korejské hlavní síldo hnutí Sinčchondži
Tím vaším odmítnutím náborování definitivně skončilo?
Předaly si informace o mých směnách a do práce za mnou začala docházet jiná žena. Trvalo to asi 3 měsíce, než jsem zpětně viděla v záznamech, že se vždy „trefila“ na mou směnu. Řekla mi, že je citlivá na energie a cítí, že mi má říct, že nemám ukončovat to, co mi dělá dobře. Mělo to působit, jako že ji tam poslal Bůh. Byla jsem z toho vyděšená a šla mi z toho hlava kolem. My jsme na place téměř neustále před očima klientů. Pomyšlení, že mě tam někdo chodil cíleně sledovat, z toho mi bylo naprosto zle. V té době totiž příslušnost k hnutí vůbec nepřiznávali a měli to případně i popírat, kdyby se jich člověk zeptal. Nevěděla jsem, kdo další od nich k nám chodí a může mě pozorovat či snažit se znovu obelhat. Nevěděla jsem, kdo další k nim patří a kde všude je mohu potkat. V práci jsem ztratila svou obvyklou sebejistotu, často se mi třásly ruce, moje důvěra k lidem se otřásla. Náhle mi dělal problém běžný mezilidský kontakt a komunikace. Někteří klienti mě znají léta a očekávají můj bezproblémový přístup. Já se však stala málomluvnou, skleslou, nedokázala jsem se usmát a silou vůle nešlo nic pozitivního ze sebe vykřesat. Po nějaké době na mou směnu začala znovu chodit ona studentka. To mě velmi stresovalo.
Zasáhla ta zkušenost nějak i vaše blízké okolí?
Zasáhlo to vztah s mým manželem. Plakala jsem, cítila se osamělá i se svým nejbližším, který mě miluje. Vůbec jsem nerozuměla sobě samé. Měla jsem pocit, jako bych byla rozebraná na jednotlivé součástky, prvočástice, šroubečky, které leží rozházené po podlaze tak, jako by k sobě vůbec nepatřily. Já na ně jen bezmocně hleděla. Vůbec jsem neměla ponětí, jak se to dává dohromady a jestli mi to vůbec někdy půjde poskládat. Bylo to šílené. V těch dnech mi do všeho mého trápení můj manžel řekl, že nejsem ta žena, kterou si vzal. Myslel si, že svoje potíže přeháním a zbytečně se tím zaobírám. Odmítal se o tom se mnou už bavit. Až později mi přiznal, že byl ze situace také bezradný a poprvé v životě nevěděl, jak se má zachovat. Blízcí mi nezřídka říkali, ať už to hodím za hlavu, že už je to za mnou. Ale já to v nitru prožívala úplně jinak.
Co vám nakonec pomohlo?
Velmi mě bolelo, když mi někdo naznačoval či otevřeně říkal, že se mi vlastně nic tak hrozného nestalo a abych už se tím přestala zabývat. Nikdo mi do hloubky nerozuměl bezezbytku, což bylo frustrující. Nakonec mi velmi pomohla svědectví druhých o SCJ a také kontakt s některými z nich. Tím jsem v tom přestala být tak sama a pochopila jsem, že je „normální” takovou událost prožívat i jako trauma.
Mírová olympiáda v Koreji, 2014 (foto: Wikipedia)
Jak jste na tom teď?
Je to o dost lepší, cítím se už skoro vpořádku. Někdy mám ale záchvěvy, kdy to ve mně znovu ožije. Je to každopádně velmi silná zkušenost, která mě hodně zocelila. Chráním si více své soukromí a hlídám si, komu dám svou důvěru. Dozvěděla jsem se mnoho o principech manipulace, propagandy a rozšířila jsem si obzor i o jiná manipulativní náboženská hnutí. Pochopila jsem, jak snadné je někoho obalamutit a také jak hrozné časy museli zažívat všichni, kdo byli pronásledováni minulým režimem a sledováni domnělými přáteli. Do větší hloubky teď rozumím slovům důvěra a upřímnost. V neposlední řadě mi zkušenost z první ruky přinesla hluboké pochopení a porozumění pro oběti jakéhokoli násilí a manipulace.
Co si teď, po své zkušenosti, myslíte o lidech v hnutí?
Jsem přesvědčená, že v něm jsou i úžasní lidé, schopní, hlubocí a horliví pro Boha. Dovedu pochopit jejich úsilí o spásu bližních. Nedokážu ovšem souhlasit s misií skrze lež a klam. Jsem přesvědčena, že člověk má vždy znát pravdu - o sobě, o druhých, o světě kolem sebe - nakolik je to možné. Má zkušenost to potvrzuje. Pro mě bylo záměrné obestření klamem a lží velmi negativní. Obávám se, že mnoho členů hnutí netuší, že se svým podílem na lživém náboru druhých na nich mohli dopouštět psychického násilí a někdy i rozvoji psychických potíží.
Nejdříve jste chtěla zůstat anonymní, později se rozhodla vystoupit pod svým jménem. Dokážete ze své zkušenosti zobecnit, čeho se často lidé ve vaší situaci obávají?
Být „obelhán sektou” je určité stigma a panuje kolem toho hodně předsudků. Je těžké takové stigma mít. V rámci rodiny a blízkých přátel jsem se otevřeně svěřila, tam nemám problém. Užila jsem si už ale také dost zbytečných rozhovorů na to téma i v rámci bližších vztahů. A když vám někdo nerozumí a nevyžádaně vám radí, jak v rámci své zkušenosti máte žít a co si máte myslet a cítit, dost to zraňuje. Z práce mě ale zná nemálo lidí, i proto jsem vystoupení z anonymity dost zvažovala. Nechci to rozebírat úplně s každým, ale vnímám, že je důležité téma skryté náborové činnosti Sinčchondži otevřít. Proto nakonec vystupuji s celým jménem. Přeji si, aby lidé tomu procesu lépe porozuměli. Aby lžím nenaletěl někdo další a nemusel prožít to, co já. Snad to bude užitečná zpětná vazba i pro členy hnutí. Především chci ale povzbudit všechny zraněné a bolavé, kterým se stalo něco podobného jako mně. Je pro mě ale stále docela těžké čelit svým jménem hnutí Sinčchondži, není mi to příjemné. Někteří z nich mě díky náboru znají a já je vlastně ne. V rozhovoru mě nepochybně poznají. Nemají rádi, když o nich vychází najevo negativní věci a snaží se je bagatelizovat. Možná se budou snažit znevěrohodnit i mé svědectví. Ale jinak se nebojím, že by mi mohli něco udělat.
Rozhovor vychází v rámci seriálu Odpadlíci: Seriál o lidech, kteří vystoupili z radikálních náboženských hnutí. Přečtěte si úvodní text. Podívejte se také na přehled dosavadních dílů seriálu. Obecné informace o hnutí Sinčchondži najdete na konci tohoto textu.
Seriál Odpadlíci si klade za cíl demytizaci různých fenoménů týkajících se náboženských organizací, které jsou označovány za sektu (kult) či organizaci na jejím pomezí. Chápání pojmu „sekta" a příbuzných pojmů se může lišit a jejich jednoznačná definice není možná. Zákon č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností zadává státu dvojí úlohu: jednak garantovat práva plynoucí ze zaručené náboženské svobody, jednak chránit občany před působením takových náboženských subjektů, které by ohrožovaly veřejnou bezpečnost a pořádek, zdraví, mravnost nebo práva a svobody druhých. Hranice náboženské svobody, jakož i kritéria ohrožení, jsou předmětem stálého hledání, jehož se kromě právníků účastní i odborníci z oblastí religionistiky, teologie, sociologie, filosofie či psychologie. Redakce HateFree Culture si proto neklade za cíl definovat pojmy, vymezovat hranice ani zařazovat organizace do kategorií. Ve své práci se orientuje podle zákona a akademické debaty. Názory prezentované v sérii jsou názory respondentů a nemusí být totožné s názory redakce HateFree Culture. Redakce ctí pluralismus náboženské scény a svobodnou volbu každého člověka na vlastní formu spirituality v rámci mantinelů garantovaných státem a společností.
Úvodní ilustrační foto: Pixabay
Co je to Sinčchondži
Křesťanské hnutí z Jižní Koreje vede pastor Man He Lee. Vzniklo v roce 1984, v Česku se objevilo v roce 2013, dosud není oficiálně registrováno jako církev. Může mít okolo 150 členů, celosvětově se k němu hlásí asi 200 tisíc lidí. Hnutí samo sebe považuje za jedinou církev, kterou založil sám Ježíš. Církev se považuje za „nové nebe a novou zemi" a očekává brzký sestup „Nového Jeruzaléma", a tím za Boží království na zemi. Je považována za nacionalistickou, protože zaslíbenou zemí je podle ní Korea.
Zkušenost s náborem se pravděpodobně týká několika stovek Čechů. Mezi popisované kontroverzní praktiky společenství patří manipulace, schvalování lhaní a polopravd „za dobrým účelem“ evangelizace a náboru či tajení informací o organizaci. Mimo jiné hnutí neodhaluje svou identitu během přijímání nových členů, tváří se jako studium Bible a členové svou příslušnost k Sinčchondži popírají. „Tajní andělé“ mají za úkol, aby si nováček nepřipadal osamělý, dohlížejí na něj, povzbuzují ho ve studiu a rozptylují jeho obavy. Primárním cílem jsou křesťané jiných denominací a metodou společné studium Bible. Hnutí vytváří předsunuté organizace a skupiny, které s ním zdánlivě nesouvisejí – můžete například obdržet pozvánku na Celosvětovou mírovou konferenci od HWPL (Nebeská kultura, světový mír, obnovení světla). Někteří členové se mohou přestat stýkat se svými rodinami a blízkými. Je jim sdělováno, že nejdůležitější je duchovní rodina a že Satan může použít i jejich přátele a rodinu, aby je odvedl z hnutí.
Vůči učení Sinčchondži se ostatní křesťanské církve vymezují, především kvůli rozporům s klasickým chápáním křesťanství, způsobu výkladu Bible, vnímání vlastního předsedy jako „zaslíbeného pastýře“ (je důležitější než Kristus) a klamání při misijní činnosti. V Česku slibuje hnutí i členové větší transparentnost a otevřenou komunikaci, někteří členové už veřejně přiznávají své členství. V dubnu byly spuštěny webové stránky Shincheonji bez příkras, za nimiž stojí skupina křesťanů, kteří vnímají svou zkušenost s činností tohoto nového náboženského hnutí jako negativní.