O tom, že takzvané vraždy ze cti mají dopad na všechny rodinné příslušníky, vypráví Kwesia, neteř Mohammeda Inayata a jeho manželky Naiky. Dosud se vyrovnává s psychickými následky. Vyrůstala na sídlišti v Deptfordu, jedné z oblastí Londýna, kde zažila kriminalitu i chudobu. Při zmíněném požáru ztratila tetu Naiku a když o dva roky později byla ubodána její blízká kamarádka, silně to otřáslo jejím duševním zdravím. „Moje duševní zdraví skončilo na dně,“ vzpomíná mladá žena, která se následkem ocitla bez domova.
Díky tamnímu komunitnímu centru se Kwesia dozvěděla o možnosti odcestovat do amazonského deštného pralesa v Peru. Cestu zajišťovala charitativní organizace pro mládež British Exploring Society. Kwesia sama sebe nikdy nepovažovala za člověka, který by jakkoli spojený s přírodou. Když byla malá, matka ji podle jejích slov pouštěla na zahradu, jen když bylo teplo, a tak si k přírodě v dětství pevný vztah nevytvořila. Přesto se do programu přihlásila a byla přijata.
Z londýnského Deptfordu odletěla do odlehlé části pralesa, kde strávila tři týdny s dalšími 60 lidmi, které nikdy před tím neviděla. Jednoho horkého a vlhkého dne měla se svou skupinou za úkol najít cestu pralesem pouze za použití svých navigačních schopností. Ztratili se a se sílící dezorientací i hladem se zmenšovala jejich motivace hledat cestu. Kwesia však v sobě našla sílu i odvahu a skupinu zdárně dovedla do cíle. „Právě tehdy jsem v sobě začala nacházet odolnost i schopnost motivovat ostatní. Mé životní zkušenosti mi umožnily nabídnout mým vrstevníkům jiný pohled,“ svěřuje se.
Poté, co se vrátila do Londýna, chtěla své schopnosti využít v pomoci komunitě. Začala spolupracovat s Black Minds Matter, charitativní organizací, která nabízí své služby v oblasti duševního zdraví černošské mládeži, k níž se řadí i Kwesia. „Uvědomila jsem si, že venkovní prostory nereprezentují lidi, jako jsem já.“ A poté, co se stala ambasadorkou charity, s níž odcestovala do Peru, začala usilovně pracovat na tom, aby se i mladí lidé, jako je ona, mohli dostat na podobné expedice a poznali krásu přírody i její vliv na duševní zdraví.
Kwesia později spustila i vlastní pořad na YouTube, City Girl in Nature, skrze který se snaží přibližovat mladým lidem přírodu a motivovat je do ní vyrážet. A nemusejí to být zrovna deštné pralesy. Díky Kwesie se mladí dozvídají o městských zelených plochách, pěstování potravin, poznávání rostlin i o výhodách venkovní meditace. „Nemusíte pocházet jen z určitého prostředí a vypadat konkrétním způsobem, abyste mohli tyto věci dělat,“ motivuje mladé. Naposledy nadchlo Kwesii pozorování ptáků a hostovala i v podcastu, který se pozorování ptáků věnuje a popularizuje ho. „Moje spojení s přírodou mi umožnilo uzdravit se,“ říká.
I přesto, že se dokázala zvednout a prožitou bolest přeměnit v pomoc a podporu druhých, její smutek nikdy nezmizí. Stalo se však i mnoho dobrého – její sestřenice, která požár přežila, vystudovala univerzitu a samotná Kwesia nedávno porodila syna. „Když ho moje sestřenice viděla poprvé, řekla, že teta Naika by byla šťastná, kdyby viděla, jak daleko jsem došla,“ uzavírá Kwesia.
Naika při požáru zemřela. Její tři dcery utrpěly popáleniny, jedna z nich těžké, a zranění, když před požárem vyskakovaly z prvního patra domu. Mohammad Iyanat byl odsouzen ke 22 letům odnětí svobody. Každý rok se ve Velké Británii odehraje až 15 takzvaných vražd ze cti. Páchají je muži, kteří věří, že ženy přinesly na jejich rodinu hanbu.