Jitka žila v pražském Karlíně od začátku devadesátých let až do doby, kdy jí majitel vypověděl nájemní smlouvu. Byla tehdy v invalidním důchodu a na komerční pronájem neměla finanční prostředky. Pokusila se požádat město o obecní byt, ale zatímco čekala na odpověď, ostatní nájemníci se stěhovali pryč, až zůstala v domě úplně sama. „Někdo zazvonil na zvonek, ale ještě než jsem stačila dojít otevřít, vykopli dveře a vtrhli dovnitř. Začali brát a odnášet mé věci. Lidé, kteří přišli vyklízet byt, mi brali všechny věci a odnášeli je pryč,” vypráví Jitka, která ten den přišla o důležité dokumenty, rodinná fotoalba, vzpomínkové předměty i kontakty.
Adéla Černá, sociální pracovnice, ateliérová činnost
„Připadalo mi, jako by mě pohřbívali zaživa. Nemohla jsem uvěřit, že se to děje, nemohla jsem si vzít ani léky, které jsem potřebovala,” vzpomíná Jitka na krizi, která ji přivedla až na psychiatrické oddělení. „Od té doby jsem prošla noclehárnami a azylovým domem až na ubytovnu, kde žiji nyní. Stále také navštěvuji denní centrum pro lidi v nouzi, i když cítím, že si s ostatními lidmi bez domova nemám co říct. Od mých bývalých přátel mě zase oddělila zkušenost, kterou nezažili,” uzavírá.
Bezdomovectví není životní volba
Na stereotyp, že bezdomovectví je životní volba, reaguje paní Radka*. Čelila depresím i domácímu násilí ze strany partnera. „Psychické týrání se velmi špatně dokazuje, nemáte žádný fyzický důkaz, kterým to můžete okolí dokázat, je to tvrzení proti tvrzení. A pokud jste ještě v psychickém stavu, že jste bez energie, tak ani nemáte sílu se bránit a ta druhá strana to moc dobře ví a přesně toho využívá. Já jsem sama chodila k lékaři, ale když jste opravdu v hluboké depresi, tak nemáte ani sílu vstát z postele a najíst se, natož pak opustit byt a jít ven mezi lidi a hledat pomoc,” popisuje.
Marie Palasová
„Inteligentní agresoři si spíš vybírají pasivně agresivní metody. Ponižování, zesměšňování, srážení sebevědomí. Velmi dlouho mě manžel držel v šachu i přes syna, když mi vyhrožoval, že pokud se s ním rozvedu, tak syna už nikdy neuvidím, že o to se postará. A že ať se spolehnu na to, že se mu to rozhodně povede. Protože bez práce, bez peněz, s depresemi mi stejně žádná sociálka dítě do péče nesvěří a on nebude mít v podstatě ani velkou práci s tím zajistit, abych se se synem nemohla stýkat vůbec,” dodává Radka, která vnímá únik jako jedinou možnost, kterou v té době měla.
Projekt Kamino
Kamino Centrum nabízí na Praze 1 bezpečný prostor pro osoby bez domova. Přestože Farní charita Praha 1 nabízí služby ženám bez domova, Kamino navštěvují i muži. „K nám muži mohou, aby s nimi měly ženy možnost získat i pozitivní zkušenost, protože na ulici jsou vztahy různé,” vysvětluje vedoucí centra Marie Palasová. Cílem evropského projektu je snižovat sociální vyloučení klientů a zvyšovat jejich zaměstnatelnost s pomocí inovativních metod vycházejících nejen z konceptu plánování zaměřeného na člověka.
„Nízkoprahové denní centrum Farní charity končí v 1 hodinu odpoledne a poté do 6 hodin do večera navazují naše aktivity. V pondělí až čtvrtek probíhají společné aktivity. Při vaření a stolování si klienti domluví, co se bude vařit, a potom společně stolujeme. V rámci divadelních workshopů naše lektorky s klienty vytvářejí představení, aktuálně se můžete zúčastnit květnové akce Večer plný stínů v Kampusu Hybernská. Ve výtvarném ateliéru zkoušíme různé techniky i materiály. A pak máme práci v kruhu, zde se věnujeme sebepoznávacím aktivitám, zkoušíme seberozvojové techniky, reflektujeme zajímavé mezinárodní dny nebo s klienty vydáváme sezónní časopis Žitná. Časopis obsahuje například rubriku Nebojte se zeptat, v rámci níž naši klienti odpovídají na dotazy čtenářů, které jim byly položeny prostřednictvím Instagramu nebo Facebooku. Vytváříme tak prostor vyjádřit se k nejrůznějším otázkám přímo a bez příkras," shrnuje program centra Palasová.
Individuální sociální práce je pak zaměřena na motivaci a silné stránky klientů. „Kombinujeme různé techniky, pracujeme například s obavami klientů, hledáme a posilujeme silné stránky, nadání a dovednosti jednotlivce, definujeme možné změny do budoucna a reflektujeme, co se už podařilo. Vytváříme si vlastní pracovní listy, díky kterým společně s klientem plánujeme tak trochu jinak – netradičně. Někdy je potřeba více času a prostoru, aby klient dozrál do rozhodnutí, že chce se svojí situací něco dělat,” dodává s tím, že práce je zaměřena na komplexní změnu životní situace.
Patronství
Kamino Centrum se také zaměřuje na osvětu a propojování osob na okraji společnosti s majoritou. Pořádá akce pro veřejnost, informuje o problematice sociálního vyloučení, bojuje proti společensky zažitým stereotypům. Do svých aktivit se snaží zapojit širší veřejnost. „Projekt má ještě myšlenku patronství, kdy propojujeme klienty s lidmi z veřejnosti podle potřeb a zájmů, hledáme patrona, který má určité schopnosti, dovednosti, čas a ochotu je předávat. Máme například klientku, která má bezlepkovou dietu, a její patronka se zabývá výživovým poradenstvím. Takže jí nyní připravuje jídelníček na míru i s ohledem na její finanční situaci. Vidíme v tom tu výhodu, že není potřeba odbornosti sociální práce, ale spíše osobní zkušenosti nebo kompetencí v jiném oboru,” vysvětluje Marie Palasová.
*Jména byla z důvodu zachování anonymity změněna.
Foto: Kamino Centrum
Ilustrace a grafika pracovních listů: Dávid Kurňavka
