„Když se mě můj otec nedávno ptal, zda mi není líto zbavovat se tak krásných věcí, které jsem 8 let schraňovala, odpověděla jsem, že to je to jediné, co mohu v tuto chvíli pro svou zemi zasaženou válkou udělat,“ říká archeoložka pražského Národního muzea Viktoria Čisťáková. Před 20 lety přišla společně se svou matkou za lepším životem do Česka. Tehdy by ji ani nenapadlo, jak se o osud Ukrajiny bude bát o 15 let později. První dny války často plakala a cítila se bezmocně. To ji přivedlo k myšlence pomoci. Na Ukrajině kromě jejího otce zůstala i její 85letá babička, která se ze všech stran obklíčeného města nemohla dostat do bezpečí.
„Oba mí rodiče jsou povoláním jaderní fyzici. Když jsem se dozvěděla, že ruská armáda ostřeluje Záporožskou elektrárnu, která je považována za největší v Evropě, přejel mi mráz po zádech. Pro jistotu jsem si zabalila evakuační zavazadlo. A to i přesto, že z jejích 6 reaktorů fungoval v době ostřelování už jen jeden jediný,“ přiznává.
Díky tomu, že je objekt elektrárny projektován pro extrémní situace (měl by zvládnout i pád stíhačky), útok vydržel. I tak se podařilo ukrajinské domácnosti od elektřiny odříznout. Podle Viktorie to byl od Rusů psychologický tah, aby nahnali hrůzu nejen Ukrajincům samotným, ale i celé Evropě. A právě strach a obava o život blízkých se stupňovaly o to víc, že v Enerhodaru nejprve neotevřeli humanitární koridory, kterými by se mohli evakuovat civilisté. K tomu došlo až o několik dní později. Jenže tehdy se její babičce přitížilo natolik, že už se nebyla schopna dostat ani do relativního bezpečí nejbližšího krytu, natož za hranice válkou zmítané země.
Čas boje a útlaku
„Nefunguje internet ani topení, lidé nemají vodu, docházejí jim základní potraviny i léky. Je to katastrofa…. Přesto všechno babička zůstává nad věcí a tvrdí, že když přežila druhou světovou válku, přežije i tohle. Je opravdu statečná. A stejně tak můj otec, který, i když je mu přes 60 let a má nárok ze země odejít, nastoupil v Oděse do domobrany,“ přibližuje situaci v rodině. Zároveň přiznává, že mu jeho rozhodnutí zůstat zpočátku zazlívala a trvalo jí, než otcovo rozhodnutí pochopila. Stejně tak jako teď i před 8 lety vnímali Ukrajinci okupaci Krymského poloostrova a vzpouru na Donbasu podporovanou z Ruska jako předzvěst špatných časů. Už loni v listopadu se objevovaly varovné signály upozorňující na hrozbu napadení Ukrajiny, přesto si nikdo z nich neuměl představit, že jen o tři měsíce později budou v ulicích běžně ležet mrtví včetně seniorů a dětí. Ženy budou hromadně znásilňovány, miliony lidí budou na útěku a měst srovnaných se zemí bude přibývat.
„Na Vánoce za mnou přijel otec se svou manželkou a plánovali jsme si, že v červnu jim návštěvu oplatím. Z další eskalace napětí obavy neměli. Dokonce mě oni ubezpečovali, že v žádném případě Rusko Ukrajinu nenapadne,“ říká a dodává, že válka je pro Ukrajince velkou deziluzí.
„Pro Ukrajince je to obrovská křivda, kterou budou zpracovávat roky, možná celý život. Všechny válečné zločiny, kterých se Rusové dopouštějí na civilistech, jim Ukrajinci jen tak nezapomenou,“ myslí si. Jedinou cestu k navrácení suverenity státu vidí v jeho vstupu do NATO. Rusko by podle ní odvahu zaútočit na Ukrajinu nenašlo.
„Jsme trpělivým národem, schopným snést opravdu mnoho, což ukazuje i naše historie. V případě velkého útlaku jsme schopni se postavit nepříteli. Zřejmě nastal ten čas,“ dodává.
Rodina nám nevěří
Prezident Ruské federace Vladimir Putin podepsal na začátku března nový zákon, který zavádí tvrdé postihy za šíření toho, co úřady označí za dezinformaci o ruské armádě nebo diskreditaci ruských ozbrojených sil. Na platnost nového zákona zareagoval zpravodajský server Novaja Gazeta, který smazal dosavadní zpravodajství o válce vedené ruskými vojsky. Většina opozičních médií jako rozhlasová stanice Echo Moskvy nebo televize Dožď je zrušená, rovněž ukončuje činnost celá řada zahraničních médií. Ruský cenzurní úřad Roskomnadzor nechal na celém území státu vypnout západní sociální sítě. Zdůvodnil to diskriminací ruských médií a informačních zdrojů. Slova jako válka nebo invaze jsou v zemi přísně zakázána. Za porušení hrozí až 15 let žaláře. Kruté vraždění na mnoha místech Ukrajiny včetně Buče jsou označovány za provokace, které mají za cíl Rusko diskreditovat.
„Propaganda je úspěšná nejen v Rusku, ale i kdekoliv ve světě. Ostatně v Česku se také najdou lidé, kteří věří, že agresorem není Rusko, ale „fašistická” Ukrajina. Propaganda není nic, co vzniklo ze dne na den. Putin je u moci 22 let, to je fakticky jedna generace lidí, která v takovém systému a cenzuře žije a svého prezidenta podporuje. Víceméně stojí za tím, co zrovna ruští propagandisté vymyslí a pustí do světa,“ vysvětluje s tím, že část její rodiny žijící v Rusku nevěří, že na Ukrajině probíhají masakry vedené jejich armádou.
„Rodina se podivovala, proč tak plašíme s evakuací babičky, když se u nás vůbec nic neděje. Odmítají nám uvěřit. Reálné informace, které se o válce šíří mezi Ukrajinci především na Telegramu, považují za podvrh,“ posteskne si.
Pomoc z Česka
I když silně prožívá tragédii své vlasti, snaží se jít příkladem a pomáhat. Jako archeoložka specializující se na dobu železnou a římskou vlastnila ještě nedávno obsáhlou soukromou sbírku. Ta se během 8 let rozrostla o repliky historických šperků z období stěhování národů, spony z doby laténské nebo keramiku, kterou společně se svým přítelem, rovněž archeologem působícím ve středočeské Památkové péči, vlastnoručně vyrobili. Do online aukce darovali i sběratelsky atraktivní knihy ze své knihovny. Předměty se nakonec vydražily za 120 tisíc korun, které rovnou putovaly na účet občanského sdružení Post Bellum. To na Ukrajinu dodává díky obrovské solidaritě jednotlivců i firem zdravotnický materiál, neprůstřelné vesty, přístroje pro noční vidění či dieselové generátory.
„Vím, že se i přes obrovskou solidaritu, které se ukrajinským uprchlíkům od Čechů doposud dostalo, začínají objevovat obavy, že tu Ukrajinci zůstanou natrvalo nebo Čechům vezmou práci. Sama se přitom setkávám spíš s nechutí odcházet a naopak s touhou vracet se zpět. Do Česka nepřišla nějaká ekonomicky zdevastovaná skupina lidí. Ti lidé cestovali po světě, měli svoji budoucnost i kariéru. Válka všechno zničila,“ uzavírá Čisťáková a doufá, že Češi ve své solidaritě vytrvají.
Foto: Rena Horvátová