HateFree Culture. Nez násilí. Bez nenávisti.

„Představte si, že český premiér zavolá šéfovi vašich tajných služeb a řekne mu, aby do Prahy přivedl pět tisíc Čechů zaseknutých někde v oblasti střední Ameriky,“ připodobňuje pro iRozhlas bývalý agent Mosadu Gad Shimron operaci izraelských tajných služeb pod názvem Bratři, které se před více než 30 lety účastnil. „Pravděpodobně by odvětil něco ve smyslu: ,Promiňte pane, my nejsme humanitární organizace. Tohle není náplní naší práce, požádejte o to Červený kříž.´ A proto byla tahle operace skutečně jedinečná.“

Původ etiopských Židů je do dnešních dnů nejasný. Objevují se teorie, že se jedná o jeden z deseti ztracených kmenů Izraele, jiné teorie tvrdí, že když Mojžíš vyváděl Izraelity z Egypta, část z nich se oddělila a vydala se na jih. Etiopští Židé se sami označují za potomky Makedy, královny ze Sáby, a krále Šalamouna. Komunita etiopských Židů se nazývá Beta Izrael, dříve používané označení falašové je dnes spíše pejorativní, 

Ve 30. letech 20. století podnikli první etiopští Židé aliju (alija – příchod Židů z diaspory do Svaté země, jednotlivě či skupinově, pozn.), a to z tehdy italské Eritrey společně s jemenskými Židy. Během italské okupace Etiopie (1935-1936) bylo praktikování judaismu v zemi zakázáno, rasové zákony vyhlášené v Itálii se totiž vztahovaly i na její africké kolonie, a tamní Židé čelili diskriminaci i po válce. K první výrazné změně v přesunu Beta Izrael došlo s vyhlášením Státu Izrael v květnu roku 1948, kdy do země začali přicházet první etiopští Židé. Zatímco od vzniku Izraele proudily do země každý rok statisíce židovských uprchlíků před nacismem, do 60. let přišlo do země jen několik desítek Židů z Etiopie. 

Zlom nastal v 70. letech, kdy byli etiopští Židé i přes všechny své rozdíly oficiálně uznáni za Židy a začal se na ně vztahovat izraelský zákon o návratu, na základě kterého mohli Židé přesídlit do Izraele a získat izraelské občanství. V Etiopii navíc po svržení monarchy Haila Selassieho v roce 1974 začala téměř dvacet let trvající občanská válka, která spolu se zničujícím suchem, následným hladomorem a nekonečným násilím přispěla k počátkům záchrany etiopských Židů, již organizoval Izrael a USA. Ze severní Etiopie, horské oblasti Gondar, se začaly přesunovat stovky, později tisíce etiopských Židů. Pěšky odcházeli do uprchlických táborů v sousedním Súdánu, kde čekali na přesun do Izraele. Tisíce Židů během dlouhé a strastiplné cesty zemřely a další tisíce jich zahynuly kvůli otřesným podmínkám v uprchlických táborech. 

Do súdánských táborů se vydal jeden z agentů Mosadu, aby příslušníky Beta Izrael našel. „Když je konečně našel, nevěřili mu, že to je Žid. Danny měl blonďaté vlasy a modré oči, oni si ale mysleli, že všichni Židé jsou černí. Tak jim řekl: ,Dobře, je pátek, pojďme se společně pomodlit.´ Po modlitbě uznali, že je skutečně Žid, i když pro ně trochu legrační,“ vzpomíná bývalý agent Mosadu Gad Shimron. Vztahy Súdánu a Izraele byly na bodu mrazu, Mosad proto musel v zemi působit v utajení. 

V roce 1981 si Mosad nedaleko Port Súdánu pronajal opuštěný hotel Arous, který dříve patřil Italům. Uprchlíků totiž přicházelo stále víc a víc a bylo zapotřebí jich přesunovat mnohem větší množství najednou. „Začali jsme opravovat pokoje, rozběhli klimatizaci a další věci a mezitím probíhaly jednotlivé mise na záchranu Židů z uprchlických táborů. Věřte nebo ne, naše letovisko začalo skutečně fungovat. Evropští turisté přilétali do Chartúmu a odtud do Port Súdánu, kde jsme je vyzvedli s náklaďáky a džípy a odvezli do letoviska. Zažili úžasný týden plný potápění. Měli jsme skvělou výbavu i instruktory, z nichž někteří dříve pracovali pro izraelské námořnictvo,“ vypráví Shimron a pokračuje: „Přes den jsme bavili turisty, tancovalo se, já jsem byl třeba instruktorem windsurfingu, další instruktory potápění nebo řidiči a pak jsme na dvě noci mizeli pryč, protože jsme měli skutečnou práci – pašovat uprchlíky ven z táborů.“

Zásadní roli hráli při odchodu z uprchlických táborů samotní Židé. Protože běloši do tábora z bezpečnostních důvodů vstoupit nemohli, odvážní Židé organizovali skupiny a jejich odchod na s agenty smluvené místo. „Najednou se ozval pískot a pouhých 20 metrů od nás se zničehonic zjevilo 250 lidí a šli k nám. Starší lidé, matky s dětmi, mladí muži a ženy, všichni začali nastupovat do přistavených náklaďáků. Věřte mi, bylo to jako scéna z dojemného hollywoodského filmu. Bylo to neuvěřitelné. Dodnes mám husí kůži, když o tom mluvím,“ svěřuje se Gad Shimron. 

V této době ještě probíhal přesun uprchlíků ze Súdánu do Izraele po vodách Rudého moře. Při jednom z incidentů, kdy si ozbrojenci spletli agenty s pašeráky, kteří v té době byli velmi aktivní, po nich stříleli zrovna ve chvíli, kdy naloďovali uprchlíky na čluny izraelského námořnictva. Ze situace sice vyvázli, od té doby však cesty do Izraele probíhaly letecky. Shimron popisuje silné okamžiky, kdy agenti seděli s uprchlíky ve tmě a naprostém tichu v poušti a čekali na letadlo. „Najednou se jen několik metrů nad našimi hlavami objevila obří věc, která přistála o kus dál. Byl to takový hluk a vznesl se tak obrovský mrak prachu, že to museli vědět i v Chartúmu. Poprvé jsme ale vůbec nevzali v potaz to, že naši „bratři“ v životě letadlo neviděli, minimálně ne na tak krátkou vzdálenost. Celí vyděšení proto začali utíkat. Musela to být opravdu komická scéna, jak agenti Mosadu a izraelští vojáci běhají po poušti a snaží se chytit vyděšené muže a ženy, kteří se snaží utéct pryč,“ popisuje scénu. Během operace Bratři (1981-1984), která trvala asi čtyři roky, zachránil Izrael na 15 000 uprchlíků. V následujících letech proběhly další záchranné operace - operace Mojžíš (1984) a Joshua (1985) a velmi úspěšná operace Šalamoun v květnu 1991, kdy během 36 hodin desítky letadel přepravily přímými lety do Izraele téměř 15 000 etiopských Židů.

O operaci Bratři vznikl před třemi lety film z produkce Netflix The Red Sea Diving Resort (Operace Brothers). Gad Shimron ho označuje za „hovadinu“ a silně kritizuje, jakým způsobem vykresluje etiopské Židy. Ve skutečnosti byli nesmírně odvážní, proaktivní a bez nich by se záchranné operace nemohly uskutečnit. Ve filmu však platí za ustrašené a zcela závislé na pomoci agentů. Ve snímku je výrazná postava agentky, která má však se skutečností také jen pramálo společného. „Možná není hezké o tom takhle mluvit, ale žen v letovisku se operace vůbec netýkaly. Měly na starosti chod resortu a v tomto ohledu určitě odvedly skvělou práci. Opravdu klobouk dolů. Na rozdíl od filmového zpracování ale za celou dobu neviděly ani jediného ,bratra´,“ vysvětluje Shimron, který o operaci napsal knihu Mossad Exodus Exodus podle Mosadu). 

Etiopských Židů dnes v Izraeli žije přibližně 160 000, z nichž se asi polovina narodila v Etiopii. Tam jich dnes žije jen několik tisíc, z původního milionu v 17. století. Ačkoli po příchodu do Izraele čelili jazykové bariéře, protože neovládali hebrejštinu, i dalším překážkám, dokázali se poměrně dobře integrovat. Dodnes se však setkávají s diskriminací i rasismem. V roce 2015 vypukly v zemi protesty poté, co policisté zbili izraelského vojáka etiopského původu. Etiopská komunita to označila za policejní brutalitu. V Tel Avivu následovala demonstrace, která vyústila v násilí a zranění desítek osob. Po těchto incidentech izraelská vláda sestavila komisi proti rasismu, z jejíž zprávy vyšlo, že Etiopané byli diskriminováni ve vzdělávání, lékařské péči, na pracovním trhu i v odvodech k vojenské službě. Zpráva uváděla, že proti Etiopanům policie i při nevýznamných činech používala nepřiměřené násilí a agresi, byli také mnohem častěji než jiní Izraelci obviňováni a vězněni. 

„Je mi velice líto, že to říkám, ale popravdě určitá část izraelské společnosti tíhne k rasismu. Etiopští Židé bohužel čelili mnoha rasistickým incidentům, které mě vždycky rozzuří a stoupne mi tlak, když o nich slyším,“ komentuje situaci Gad Shimron. „V novinách se často dočtete o tom, že mladí etiopští Židé demonstrovali proti policejní brutalitě. Obecně bych ale řekl, že příběh o imigraci etiopských Židů do Izraele dopadl velice úspěšně. Počet mladých lidí z této komunity, kteří dokázali dokončit střední školu a šli na vysokou, pozoruhodně roste,“ dodává.

„Doufám, že se diváci po zhlédnutí filmu zamyslí nad tím, že dnes žije na světě asi 65 milionů uprchlíků. Zavíráme před nimi dveře a mnoho z nich umírá na cestě za lepší budoucností. Soucit by byla ta nejsilnější věc, kterou doufám, že si lidé ze snímku odnesou,“ doufá Gideon Raff, režisér filmu The Red Sea Diving Resort. " target="_blank" rel="noopener noreferrer">Zde se můžete podívat na závěrečnou scénu z filmu, pro niž filmaři použili autentické záběry ze záchranných operací.