Přestože kolumbijské zákony týkající se LGBT komunity jsou jedny z nejotevřenějších na světě, ve společnosti se trans lidé stále setkávají s předsudky, diskriminací i násilím. V loňském roce bylo nahlášeno čtrnáct vražd trans lidí. Situaci této menšiny mapoval v březnu v Medellínu amsterdamský fotograf Jasper Groen. „Většina mých modelů skončila na ulici poté, co se doma vyoutovala. Trans lidé v oblasti jsou i zabíjeni, zejména ženy pracující v sex průmyslu,“ říká Jasper. Několik osudů lidí z místní trans komunity představuje jeho kampaň „Mohou trhat kytky, ale jaro nezastaví”.
Od roku 2008 mají v Kolumbii na základě rozsudků Ústavního soudu registrované páry stejná práva a povinnosti jako manželé. Mají práva na důchod, sociální zabezpečení i společná vlastnická práva. O tři roky později schválil Kongres zákon zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace a v roce 2016 Ústavní soud legalizoval manželství osob stejného pohlaví. Trans osoby mohou žádat o změnu pohlaví v dokumentech již osmým rokem. Od roku 2015 je pak vyhláškou podepsanou ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem vnitra postup změny pohlaví zjednodušený. Podle vyhlášky je změna odůvodněna individuální volbou a požadavky na lékařská a psychiatrická vyšetření jsou tak sníženy. Navzdory pokroku v oblasti práv jsou zprávy o diskriminaci a pronásledování členů LGBT komunity stále běžné. V roce 2017 bylo zavražděno 109 osob a rok předtím jen o jednu méně, a to navzdory celkovému poklesu vražd v zemi. Jakým dalším problémům čelí trans lidé v zemi? To mapuje fotoreportáž Jaspera Groena.
Nicolás 22 let
Nicolás měl od dětství vřelé vztahy s rodinou, především s partnerem své matky. Očekával proto, že až se vyoutuje, rodiče jej podpoří. Ale tak se nestalo. „Když jsem se vyoutoval, nevlastní otec mi velmi naštvaným tónem řekl: ‚S takovým rozhodnutím nikdy šťastný nebudeš.’ Ta věta mě pronásledovala po mnoho let,” říká Nicolás a dodává, že rodiče jej následně vyhodili z domu. Podařilo se mu však sehnat ubytování a dobře placené zaměstnání v mezinárodním call centru, kde se nesetkává s žádnou diskriminací.
Julian 22 let
„Chci se stát psychologem, abych pomohl jiným trans lidem. Péče o duševní zdraví je velmi důležitá, pokud jste součástí menšinové skupiny,“ popisuje Julian, aktivista, který se snaží o osvětu. Do posilovny tak například nenosí hrudní kompresor, aby byla vidět jeho prsa. „Někdy se mě lidé ptají, a to je okamžik, kdy jim mohu říci více o transgenderu. Pokud chceme, aby nás lidé pochopili, měli bychom být viditelní,“ vysvětluje.
Ariana 18 let
„Moje vyoutování bylo relativně snadné. Moji rodiče jsou lékaři a mají dobré vzdělání. Zpočátku o tom nemluvili, ale já jsem na ně kousek po kousku nákupem ženského oblečení a nošení make-upu tlačila. Zašli tedy do organizace pro rodiny LGBT dětí, aby se dozvěděli o tématu více. Od té chvíle jsem měla jejich plnou podporu,” vypráví Ariana, která byla přijata rodinou i spolužáky a učiteli ve škole. „Na ulicích a ve škole se zviditelňuji jako trans žena, abych povzbudila ostatní mladé trans lidi. Ale preventivně chodím ven raději jen s partou kamarádů,“ odkazuje na nebezpečí, které stále může trans osobám hrozit.
Ander 22 let
Před dvěma lety začal Ander uvažovat o tranzici. Trpěl však velkými obavami, zda jej rodina a přátelé pochopí. „Budou se ke mně někdy chovat jako k muži?” ptal se sám sebe. „Když jsem se vyoutoval, moje sestry mě podpořily. Ale matka je zaslepená náboženstvím. Je členkou církve a tato komunita bohužel lidi jako já nepřijímá. Odmítala o situaci mluvit a nakonec mě donutila opustit dům. Když jsem odcházel, objala mě a řekla, že budu vždy její oblíbenou dcerou.“ Ander ještě nedávno neměl finance na kvalitní hrudní kompresor. Prsa tak skrýval pomocí obvazů, což je způsob škodící zdraví. Poté, co Jasper zveřejnil svoji kampaň, Ander získal finance na kompresní vestu od neznámé dárkyně. „Je důležité si uvědomit, že kompresory a další pomůcky, které používají trans lidé, je v mnoha zemích téměř nebo zcela nemožné získat,” podotýká Jasper.
Alisson 26 let
Alisson pracuje čtyři roky jako učitelka. „Moji žáci mě vždy plně respektovali, s tranzicí měli problém jen někteří z mých bývalých zaměstnavatelů. V aktuálním zaměstnání jsem zpočátku uváděla, že je nezákonné mě diskriminovat,” popisuje. Na nepřijetí narazila především v rodině. „Můj otec mě nikdy nepřijme. Přinutil mě opustit domov i město a řekl mi, abych spáchala sebevraždu,“ svěřuje se se smutnou minulostí. Alisson se také musí vyrovnávat s nebezpečím, které trans lidem ve společnosti stále hrozí. „Život trans ženy je nebezpečný. V Kolumbii je jejich průměrná délka života 35 let, protože jsou často zabíjeny a znásilňovány,” vysvětluje a vzpomíná na nepříjemnou událost: „Největší nebezpečí pro nás podle mě představují policisté. Jednou mě zastavili a nadávali mi, že trans ženy jsou prostitutky, zlodějky a spodina společnosti. Pak mě napadli. Žalovala jsem je a byli potrestáni na základě záznamů z kamer. Chci bránit svá práva, protože jsem normální člověk, který si nezaslouží takové zacházení.”
Laura Daniel 24 let
„Když jsem ve svých dokumentech změnila jméno na Laura Daniel, uvedla jsem ženské pohlaví. Ráda bych měla možnost vyjádřit svoji nebinární identitu, ale to je v Kolumbii zakázané,” popisuje Laura Daniel. „Symbol F v mých průkazech v kombinaci s mužským vzhledem může potenciálně způsobit problémy s policií, ale jsem připravena se bránit. Mám právo být tím, kým jsem,“ dodává.
Julio 24 let
Julio měl podporu ve své matce, ta však před dvěma lety zemřela. Otec jej nikdy nepřijal a prohlašovat, že nikdy nebude skutečným mužem. Po odchodu matky tedy bydlel u tety a strýce. Ti však stále používali jeho ženské jméno a nakonec musel z jejich domu odejít. „Teď jsem sám,” svěřuje se Julio, který si na živobytí vydělává jako online model. Doufá, že v budoucnu sežene práci v módním průmyslu.
Autor fotografií Jasper Groen. Snímky použity se souhlasem autora.