Antisemitismus je na vzestupu v celé Evropě včetně Česka. „Asi 80 procent zaznamenaných incidentů v Česku probíhá na internetu,“ říká odbornice Ministerstva vnitra Veronika Roubíček Šternová a dodává: „Na tom je děsivé, že člověk na internetu projeví to, co v reálu schovává.“ V současnosti je v zemi asi 20 tisíc osob židovského původu a deset židovských obcí, přesto Roubíček Šternová označuje neznalost či nedostatek setkávání jako významný problém. Mezery vidí i ve vzdělávání: „Vykládání dějepisu ve školách je ve stylu úzkého pohledu na dějiny a to je zásadní chyba. Učí se data bez obsahu. Kdyby se výuce začal dávat obsah, možná bychom se naučili více chápat, spojovat souvislosti a lépe porozumět nejen židovskému elementu, ale i ostatním zde žijícím minoritám.“ Pro celou společnost je důležité porozumět příčinám antisemitismu, jehož počátky jsou přitom vystopovatelné už do prvních desítek let po ukřižování Krista. Antickou perzekuci pak vystřídala především v Evropě ta církevní: „Říkalo se, že Židé před svátkem pesach potřebují krev, nejlépe dětskou, čistou. Mnoho podobných mýtů je výsledkem teologických procesů v církvi.“ V 19. a 20. století se postupně uchytil mýtus o tom, že Židé chtějí ovládnout svět. Odbornice upozorňuje, že antisemitismus a antijudaismus vychází vždy z kombinace více motivací: „V roce 2015, kdy probíhal vrchol tzv. migrační vlny do Evropy, se zase začaly v médiích a na sociálních sítích objevovat zprávy, že Židé chtějí ovládnout Evropu, a proto sem vozí migranty. Některé mýty fungují tak, že se jádro příběhu třeba i po staletí nemění, jen se na něj vždy přilepí část aktuální reality.“
Kde jsou počátky antisemitismu v dávné a kde v moderní historii?
Antisemitismus jako termín se objevuje až v 19. století. Do přelomu 18. a 19. století mluvíme spíše o antijudaismu. Ten můžeme vystopovat už v antice a vychází zejména z náboženských a kulturních odlišností. V 19. století se začíná objevovat antisemitismus postavený na tehdejším rasovém učení. Pak se vznikem Státu Izrael přichází antisionismus a v dnešní době také tzv. nový antisemitismus. Motivace a nenávist jsou si vždy dost podobné, jen obsahově dochází k obměnám. Tyto termíny spojuje strach nebo nenávist k Židům, ať už jde o náboženství, etnicitu či státní zřízení. Židovské náboženství je už v antice Řekům a Římanům cizí tím, že je monoteistické. Imperátoři antických kultur z něj měli strach, protože se prohlašovali za zástupce božstva na světě. Systémově začíná prorůstat nenávist vůči Židům společností s etablováním církve v prvních stoletích po Kristu, zejména v Evropě, kdy se pomalu křesťanství začíná vymezovat vůči judaismu. Vidíme to už u apoštola Pavla. Podle Nového zákona byl původně Židem, který křesťanství odmítal. Po transcendentálním zážitku ale konvertoval ke křesťanství. Už u něj můžeme vystopovat určité prvky antijudaismu.
A jak a kdy začíná prorůstat evropskou společností?
Propracovanější antijudaismus se začíná objevovat u prvních křesťanských teologů. Jan Zlatoústý napsal svou Řeč proti Židům, v níž definuje konkrétně, proč křesťané nemají mít rádi Židy. Považuje židovství za zastaralý koncept, s Kristem se lidstvo posunulo dále. Židé, kteří v Krista nevěří a dokonce jej zabili, jsou ti špatní. To jsou první vlaštovky, objevují se v prvním tisíciletí křesťanství, kdy se jako náboženství etabluje v Evropě. Zlom, kdy to už nejsou jen slova teologů, ale stává se z toho církevní systémová věc, přichází s křížovými výpravami a problémy s Osmanskou říší. V Evropě vrcholí boj mezi církví a feudály o to, kdo má „poslední slovo“, v němž církev vítězí. To se projeví v celé středověké společnosti a má to negativní dopad i na židovské obyvatelstvo, které již zakládalo v Evropě svoje osady. Extrémně důležitý byl Lateránský koncil, kde se řešila i významná teologická otázka, tzv. teorie transsubstanciace: to, zda s přijímáním hostie v kostele přijímáte pouze symbol, či skutečně tělo Kristovo. Bylo rozhodnuto, že se Kristus v tu chvíli v hostii skutečně zhmotňuje. S tím přicházejí nové mýty o Židech – rituální vraždy. V tomto období kolem roku 1100 je zaznamenán první proces, kdy byli z takové vraždy nařčení Židé v Anglii. Zavražděným byl sirotek William z Norwiche. Jeho tělo bylo nalezeno před významným židovským svátkem pesach. Říkalo se, že Židé před tímto svátkem potřebují krev, nejlépe dětskou, čistou. Když se podíváme na Hilsneriádu o 800 let později, je to vlastně to samé. Mnoho podobných mýtů je výsledkem teologických procesů v církvi. Křesťanské obyvatelstvo tak začalo věřit, že Židé o pesachu potřebují krev křesťanů ke svým tajným rituálům. Židé žili v dost uzavřených společenstvích a okolí o nich moc nevědělo, nebylo proto obtížné mezi lidmi takovou dezinformaci rozšířit.
Pogromy před Velikonocemi
Existuje v historii Židů nějaký skutečný případ lidské oběti?
V celých dějinách neexistuje ani jeden zdokumentovaný případ. V židovské teologii a tradici je krev něco, čeho by se člověk měl vyvarovat. Když se uváží, jak se například musí připravit maso, zbavit krve, aby bylo košer, jsou lidské oběti zřejmý nesmysl.
Co české království a Židé?
V Praze, kam přicházeli židovští obchodníci s karavanami, jsou první záznamy o židovské osadě v oblasti pod Vyšehradem z 12. stol. V této době se upevňuje antijudaistický systém, hlavně mýtus, že Židé zabili Ježíše Krista. V té době často docházelo k pogromům v celé Evropě. Většinou před Velikonocemi a v období hospodářské krize. První křížová výprava se konala pod záminkou záchrany Jeruzaléma, údajně byl hanoben Boží hrob. V té době proběhl první velký český pogrom, o čemž jsou záznamy v Kosmově kronice. Před Velikonočním pogromem za vlády Václava IV. byli Židé nařčeni z toho, že ukradli tělo Kristovo v podobě hostie a mučili ji. Tím znovu mučili Krista samotného. Následky bestiálního vraždění byly hrozivé. Zahynulo asi tři tisíce lidí, byl to nejhorší pogrom na území Česka. O brutalitě pogromu vypovídá ve své elegii Všechno to neštěstí pražský židovský rabín a básník Avigdor Kara, který jej zažil jako dítě na vlastní kůži.
Rozšiřovaly se ještě jiné mýty, které nakonec vedly k pogromům?
Důvodem k pogromům byly i další mýty. Třeba o trávení studní při morové ráně ve 14. století, kdy zahynula „půlka“ Evropy. Židovských komunit se mor tolik nedotknul. Byli nařčeni z toho, že tráví křesťanům jejich studny, aby se jich zbavili. Kdybychom se podívali hlouběji, tak konkrétní důvody k nenávisti najdeme i v tom, že se Židé odlišovali zřejmě i svým blízkovýchodním vzhledem a jinak se oblékali. Paradoxně však odlišující oblečení měli nařízeno už Lateránským koncilem, stejně jako segregaci, to, že musí žít v ghettech. Když začala vzkvétat města, Židé byli cenění řemeslníci i dobří obchodníci. To mohlo způsobovat i závist a pocit nechtěné konkurence. Židé začali být omezováni ve výkonu řemesel nebo nesměli vlastnit půdu. Často jim zbyla právě ona práce s penězi, protože půjčování peněz bylo proti křesťanské věrouce. Židům zbývala lichva, obchod a masné krámy. Pokud zcela výjimečně žila skupinka Židů na venkově, jejich domy nikdy neměly hospodářskou část. Důležitou událostí pro židovskou komunitu v Čechách bylo, když Přemysl Otakar II. vydal tzv. statuta judaeorum. Židé podle toho dokumentu byli de facto majetkem panovníka. Statuta Židům poskytovala do určité míry ochranu, dokud je panovník potřeboval. Na druhou stranu panovník využíval často jejich kapitálu. Pokud panovník neměl na vrácení, řešilo se to i křivými obviněními, po kterých následoval pogrom, což byl způsob, jak vyřešit neuhrazenou pohledávku královské pokladnice.
Co moderní historie a nenávist vůči Židům?
Přichází 19. století, doba osvícenectví a vědeckého rozvoje, doba oddělení církve od státu. Objevuje se také nový termín antisemitismus. Tento pojem byl poprvé použit v německém tisku a vycházel z mýtu o nadřazenosti árijské rasy. Árijec, archetyp dobyvatele, který schází z Himálají, dobývá Evropu a vládne jí tvrdou rukou. Ostatní rasy jsou podřazené a mají árijci sloužit. Dále se objevuje poněkud specifický projev antisemitismu v Rusku, jehož vlajkovou lodí jsou tzv. Protokoly siónských mudrců. Tento prokázaný podvrh má dosud velký vliv a obsahuje text, který má dokazovat masivní židovskou konspiraci na ovládnutí světa. Protokoly vznikly na zakázku carské policie a jsou podvodným dokumentem sloužícím k obhajobě antisemitismu a zdiskreditování Židů jako možného politického nepřítele. Antijudaismus i antisemitismus není nikdy jedna věc, ale vždy kombinace různých motivací. V roce 2015, kdy probíhal vrchol tzv. migrační vlny do Evropy, se zase začaly v médiích a na sociálních sítích objevovat zprávy, že Židé chtějí ovládnout Evropu, a proto sem vozí migranty. Některé mýty fungují tak, že se jádro příběhu třeba i po staletí nemění, jen se na něj vždy přilepí část aktuální reality.
Proč si určitá část lidí vybírá konspirační teorii a ta vítězí nad fakty a pravdou?
Za tím je kombinace důvodů. Lidé jsou konspiracemi krmeni tisíce let. To, že se od konce druhé světové války říká, že antisemitismus není hezký, neznamená, že tady není, že v lidech nepřetrvává. Nedůvěra vůči Židům a to, že je lidé vlastně neznají, je v lidstvu po takové době zakódovaná. Průzkum Eurobarometru ukazuje, že téměř polovina lidí ve všech členských státech Evropské unie neví nic o židovství ani o holokaustu, přestože existuje ohromné množství materiálů dokumentujících holokaust. I proto je jeho popírání obrovský problém. Někteří lidé dnes nevěří, že se stal, a naopak věří tomu, že to byl nástroj Židů k tomu, aby mohl vzniknout Stát Izrael. Židé bývají obviňováni z větší loajality vůči své komunitě než ke státu, ve kterém žijí. Po vzniku Státu Izrael zase více vůči Izraeli než k zemi, ve které žijí. Jsou vnímáni jako společnost s homogenními postoji. Jenže například ne všichni Židé byli sionisté a nadšenci myšlenky návratu do Izraele. Můj pradědeček například razil teorii asimilace, cítil se být Čechem a neviděl důvod, proč má odcházet někam do kibucu na Blízkém východě, kde to vůbec neznal.
Jaké důkazy o holokaustu máme k dispozici?
Kromě filmové dokumentace, kterou pořídila spojenecká vojska při osvobozování koncentračních táborů, máme očitá svědectví jak internovaných, tak i pracujících na místě samém, výpovědi při Norimberských procesech, chemické rozbory z pecí, stenografický záznam o přípravách konečného řešení na konferenci ve Wannsee, kterou vedl Reinhard Heydrich, dokumentaci Adolfa Eichmanna o přípravách i proces s ním a dalo by se pokračovat dál. Je toho skutečně mnoho. Jde o nejvíce zdokumentovanou genocidu v historii lidstva. V 80. a 90. letech také zaznamenali výpovědi přeživších v United States Holocaust Memorial Museum ve Washingtonu ve spolupráci s režisérem Spielbergem. Ten začal tento masivní sběr po celém světě, záznamy jsou jak audio, tak video. Je to v řádech desítek tisíc svědectví a všechny výpovědi jsou uloženy v databázi.
Migranti nevedou v antisemitismu
Jaká část populace podle výzkumů odmítá holokaust i přes všechny důkazy?
Toto nelze přesně uvést. Tato tendence se objevuje napříč společností. Podle statistik je více než dvě třetiny Evropanů přesvědčeno o tom, že nejsou dostatečně informováni o historii, tradicích a zvycích židovského obyvatelstva. Mnoho lidí navíc vůbec netuší, že popírání holokaustu je trestné, například ve Švédsku je to až 75 procent obyvatelstva. Tato neznalost podporuje podobné revizionistické tendence. Pro celou evropskou společnost by mělo být alarmující to, že Židé odcházejí především z Francie a Velké Británie do Izraele, protože už nemohou žít otevřeně svůj židovský život. Také to, že se začínají skrývat. Například v některých členských zemích, jako jsou Dánsko, Švédsko, Německo, Itálie, Polsko, Holandsko, Rakousko, Španělsko, Belgie, Velká Británie a Maďarsko, dle zprávy FRA dvě třetiny Židů nenosí veřejně znaky židovství jako třeba pokrývku hlavy, tzv. kipu či jarmulku. Historická zkušenost ukazuje, že nárůst nenávisti vůči židovské populaci vždy předcházel katastrofě, která následně postihla celou společnost.
Když si uvědomíme hrůzu holokaustu a potřebu nic podobného už nikdy neopakovat – jak je možné, že se opět začínají objevovat ve společnosti lidé, kteří otevřeně projevují antisemitismus?
Není to tak, že se začínají objevovat. Jak už jsem říkala, antisemitismus je ve společnosti v latentní podobě přítomen stále. Výbuchy antisemitismu pak přicházejí vždy v nějaké turbulentní době. V Německu to byla Výmarská republika, kdy chleba stál milion marek, lidé trpěli a dopláceli na velmi tvrdě nastavené válečné reparace. Dnes je to globalizace, krize identity, krize společnosti obecně. Lidé se cítí velmi osamoceně, stejně jako Němci ve 20. a 30. letech. A pak někdo ukáže a řekne: „Oni za to můžou!“ Přiznat si, že si za věci můžeme my sami, přiznat si, že já sám s tím můžu něco udělat, je skutečně těžké. S nárůstem medializace migrace do Evropy rostly i tyto nálady. Globalizace, migrace, internet a sociální sítě, nárůst počtu a vlivu alternativních médií, rozmělňování pravdy, spojování stejně smýšlejících skrze sociální sítě, to jsou důvody i pro vzestup antisemitismu. V ČR je židovská komunita malá, ale v zemích jako Francie, Velká Británie a dalších kromě toho virtuálního napadání dochází i k fyzickým útokům. Čísla, která máme k útokům z nenávisti, ale nejsou přesná, jelikož mnoho obětí svůj případ vůbec neohlásí. Dle výzkumu právě zmiňované evropské agentury FRA v deseti vybraných členských zemích má nejvíc problémů s antisemitismem Francie, Velká Británie, Maďarsko, Polsko a Německo. Po internetu se také šíří dezinformace o tom, že šíření antisemitismus mají na svědomí z většiny migranti. Ovšem například v roce 2018 bylo v Německu zaznamenáno 1 800 útoků s antisemitským podtextem a z toho přibližně pouze 200 spáchali lidé z muslimských či arabských zemí. Zbytek napáchali němečtí pravicoví extremisté. Důležité je taky si uvědomit, že antisemitismus a obdobné nenávistné postoje k dalším menšinám a jejich řešení není problém Židů a dalších menšin, ale států, kde tyto menšiny žijí.
Na prvním místě co do počtu odchod Židů ze států západní Evropy jste uváděla Francii. Ani tam nepřevažují mezi útočníky lidé s muslimským backgroundem nebo původem z arabských zemí?
Nevím, zda-li převažují, jelikož francouzské statistiky, které pravidelně vydává bezpečnostní oddělení francouzské židovské komunity (Service de Protection de la Communauté Juive) ve spolupráci s francouzským Ministerstvem vnitra, neukazují etnický či kulturní původ útočníků. Nicméně jsem chtěla spíše vyjádřit, že antisemitismus není nic, co by do Evropy importovali migranti a byli jedinými aktéry této nenávisti, což je vlastně obsahem té dezinformace. Je ovšem na nás nastavit pravidla integrace cizinců do evropské společnosti tak, aby bylo zřejmé, že antisemitismus a ani jiné předsudky a nenávist nejsou v Evropě tolerovány. Je to ovšem těžké, když sami nedokážeme začít ani u sebe.
Jak se nejvíce projevuje v Česku?
U nás se antisemitismus projevuje hlavně v online prostředí. Podle zprávy Federace židovských obcí asi 80 procent zaznamenaných incidentů probíhá na internetu. Na tom je děsivé, že člověk na internetu projeví to, co v reálu schovává. V Česku je deset židovských obcí a množství dalších židovských společenských, sportovních a dalších organizací sdružujících dohromady nižší jednotky tisíc lidí. Odhadem je však v Česku dodnes asi 20 tisíc osob židovského původu. Často se o tom v rodinách nemluví, protože to bylo nežádoucí i v době komunismu. Hned po 2. světové válce došlo k dalším pogromům na Slovensku a v Polsku v obcích Kielce a Topolčany. Přeživší Židé se vraceli domů z koncentračních táborů a jejich majetky už byly zabrané. Současní vlastníci jim je nechtěli vracet a došlo k dalším masakrům. Proto také v tu dobu došlo v této oblasti k dalšímu odchodu Židů do Izraele.
Kde podle vás tedy leží jádro problému?
Problém je systémový, hlavně ve vzdělávání. Vykládání dějepisu ve školách je ve stylu úzkého pohledu na dějiny a to je zásadní chyba. Učí se data bez obsahu. Kdyby se výuce začal dávat obsah, možná bychom se naučili více chápat a spojovat souvislosti a lépe porozumět nejen židovskému elementu, ale i ostatním zde žijícím minoritám; němečtí studenti musí například v rámci svého studia navštívit koncentrační tábor.
Co byste doporučila člověku, který má negativní postoj k Židům?
Zamyslet se především nad tím, proč to cítí. Jít víc do hloubky, co a proč si myslí. Zeptat se kvalifikované autority na to, čemu nerozumí. V Čechách se dějiny antisemitismu jako vědní obor začíná systematičtěji studovat po 2. světové válce. Mohu doporučit cyklus přednášek velmi vysoké úrovně dr. Leny Arava-Novotné, významné expertky ve svém oboru, působící na Husitsko-teologické fakultě v Praze, ale také v Paříži či na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Židovské muzeum v Praze dělá mnoho osvětové činnosti, pořádá festivaly či různé přednášky ve svém studijním centru v Maiselově ulici. Při nich se můžete setkat i s přeživšími holokaustu, kterých už bohužel není mnoho. Myslím, že židovská komunita dává lidem možnost se o ní co nejvíce dozvědět.
Když u nás například vyšel Mein Kampf, jak jste to vnímala?
Když vyjde jako samostatná kniha bez jakéhokoli komentáře, nemyslím, že to je správně. Je to propaganda a ražení určité ideologie. V tom případě je, myslím, motivace vydavatele dost jasná. Pokud je takový text zasazený do nějakého odborného komentáře, rozboru či analýzy uvádějící dějinný a myšlenkový kontext, tak se jedná o něco jiného.
Používá se antisemitismus někdy jako nástroj odvedení pozornosti od politického dění?
Ano, zneužívá se jako účinný a silný nástroj. Již jsem mluvila o ruském příkladu Protokolů sionských mudrců, který odváděl pozornost od problémů ruské politiky a nalezl tak domnělého viníka všech neúspěchů. Tento postup bývá v politice běžný i dnes.
Foto: Markéta Šedivá
Ilustrační obrázky použity z Výroční zprávy o projevech antisemitismu v České republice, jejíž autorem je Federace židovských obcí v České republice