Přestože se Natália s některými tureckými reáliemi seznámila v rámci studia oboru Multikulturalismus a kulturní studia, při prvních návštěvách země někdy nevěděla, co čekat, především proto, že neznala jazyk ani místní zvyky. Otevřenost, štědrost a ochota místních ji proto příjemně překvapila. „Turci se chovají k cizincům pěkně, zdvořile a s úctou. Žila jsem v turistických destinacích. Ve vnitrozemí a na východě může být situace odlišná, ale i když jsem sama cestovala, dokonce i když jsem se ocitla v nemocnici a neuměla turecky, vždy se mi každý snažil pomoci,” popisuje nadšeně.
Kulturní odlišnost
Kulturní odlišnosti podle ní nejsou tak velké, jak by si mnozí mohli myslet. „Turecko je na pomyslné hranici dvou kultur. Čerpají prvky z arabských i evropských kulturních tradic,” osvětluje Natália. Rozdíly pak vidí například v rodinných zvyklostech. „Překvapilo mě, jak moc Turci milují rodinu a rodiče. Rodina je pro ně mnohdy nejdůležitější a mladí hodně dají na slova rodičů,” popisuje.
Oproti Slovensku, ze kterého Natália pochází, zde například rodiče ovlivňují i výběr partnera svého potomka. „Co se mi nelíbí, je, že někdy ještě na vesnicích provdávají dcery za muže, které dívky neznají. Uzavírají také dohodnuté sňatky nebo matka vybírá nevěstu pro syna. Už to není pravidlem. Moderní generace to vidí jinak. Ale dohodnuté svatby byly v Turecku celkem běžné ještě v devadesátých letech. Na Slovensku už to tak nefunguje zhruba sto let,” dodává.
Ženská práva
S rodinnými zvyklostmi souvisejí i ženská práva. Natália se o lidská práva zajímá a ráda by se zapojila do činnosti lidskoprávních organizací působících na území Turecka. A právě otázka postavení žen ve společnosti vzbudila její pozornost. „Dbala bych na vyšší vzdělanost, aby ženy nebyly jen ženami v domácnosti, jak to stále je především v menších městech východního Turecka. Chtěla bych pro ně vytvořit víc možností realizace v oblastech politiky, podnikání i běžného života,” říká.
Stále se totiž podle ní stává, že i dívky, kterým se dostane vzdělání, se nakonec stávají ženami v domácnosti. „Mladá generace už je jiná a snaží se vymanit z těchto konzervativních kulturních vzorců. Obě pohlaví mají rovná práva, která jim zaručuje ústava. Ženy mají možnost se zapojit i do politiky. V devadesátých letech například byla premiérkou politička a ekonomka Tansu Ciller. Jen některé konzervativní rodiny mají na postavení žen jiný názor,” doplňuje Natália.
Předsudky
Pomocí blogu Ochutnej Turecko chtějí autorky přiblížit českým a slovenským čtenářům život, kulturu, zvyky i kulturní památky země a zároveň vyvrátit předsudky, se kterými se v naší společnosti setkávají. „Turecko v současnosti není nebezpečnou zemí. Nikdo vám tam neusekne ruku. Děti nejezdí do školy na velbloudech. I s takovými názory jsem se setkala,” usmívá se Natálie, která se dle svých slov v oblasti nikdy nepotýkala se závažnějšími problémy. „V turistických letoviscích je bezpečně, nikdy jsem nezažila žádné nepokoje nebo nebezpečné situace. Ani v jiných oblastech mi nic špatného nehrozilo. A to ani v noci. V nočních hodinách samozřejmě člověk musí být opatrnější, ale to platí i na Slovensku,” dodává.
Život v Turecku
Turecko je muslimskou zemí. Jaké zkušenosti má křesťanka Natália se soužitím náboženských menšin? „Lidé to neřeší. Váží si turistů a snaží se jim vyhovět. Osobně jsem nepocítila žádnou nenávist vůči Západu nebo křesťanům, nikdo se na mě křivě nepodíval,” popisuje své zkušenosti. Natálie si život v Turecku zamilovala i přes některé problémy, které ji mrzí. „Samozřejmě nesouhlasím s vojenskými operacemi v zahraničí. Turci mají silnou armádu a využívají toho,” připouští.
„Příjemné počasí, stále slunečno, v obchodech je levněji než u nás, bohatý výběr historických i přírodních památek a takový pomalejší, klidnější život,” uvádí některé z pozitiv. „Pro mě jsou výjimečné i některé tradice, například svátek oběti, turecké velké svatby, kultura pití čaje nebo závěrečné oslavy ramadánu,” uzavírá.