„Podle rozsudku pár skupinu dětí nejprve rasisticky urážel, poté následovaly rány pěstmi do obličeje a facky. V několika případech údajně útočníci pěstmi srazili děti na zem a kopali do nich. Podle původních lékařských zpráv utrpěly podvrtnutí krční páteře i povrchová poranění, lehký otřes mozku a zhmožděniny. Zmocněnci napadených mluvili o brutálním útoku, kdy dvojice kopala do bezbranných dětí, čtyři z nich poté musely vyhledat lékařské ošetření a další psychologa,“ informoval o případu zpravodajský server ČT24.
Případ projednával Krajský soud v Olomouci. Ten zamítl odvolání obžalovaných a následně potvrdil rozsudek okresního soudu v Přerově, který vyslovil vinu obou obžalovaných Stanislava a Petry Pumprlových za spáchání celkem tří trestných činů, a to ublížení na zdraví, výtržnictví a hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. Útočníci byli odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody v délce jednoho roku a dvou měsíců se zkušební dobou tří let v případě muže a v délce jednoho roku se zkušební dobou dvou let v případě ženy. „Soud má zato, že výpovědi poškozených lze považovat za věrohodné. Jsou podporovány nezávislými očitými svědky a nepřímo i závěry znaleckého posudku, který se vyjadřoval ke zranění,“ uvedla podle ČT24 soudkyně Markéta Langerová.
Soud také odsouzeným uložil povinnost nahradit poškozeným způsobenou újmu ve formě bolestného. „Pod nahrazením bolestného rozumíme odškodnění újmy způsobené fyzickými zraněními a náhradu za veškeré nepříjemné a bolestivé stavy spojené s jejich léčbou. Výpočet bolestného bývá zpravidla prováděn lékařem či znalcem na základě diagnózy a jejím přepočtem podle metodiky Nejvyššího soudu ČR,“ vysvětluje Klára Kalibová, ředitelka In-Iustitie.
Napadené děti v rámci trestního řízení uplatnily své nároky na náhradu psychických útrap. „Náhrada psychických útrap v tomto konkrétním případě spočívá ve finanční kompenzaci veškerých trápení, strachu, stavů paniky a obav o zdraví a život svůj a svých kamarádů, které jsou v přímé souvislosti s daným útokem,“ upřesňuje In-Iustitia. Soud však poškozené odkázal do řízení ve věcech občanskoprávních, protože podle předsedy senátu Michala Jelínka nebyl nárok na odškodnění dostatečně prokázán. To In-Iustitia považuje za nesprávné. Reálně to totiž znamená, že aby se děti domohly náhrady psychických útrap, musely by se znovu setkat s odsouzenými pachateli u soudu, musely by vypovídat v jejich přítomnosti a znovu vysvětlovat a prokazovat přítomným dospělým, jak se cítí dítě, když je fyzicky a verbálně napadeno. A to vše po 900 dnech, kdy běželo trestní řízení. In-Iustitia upozorňuje, že vracet se tímto způsobem k prožitým útrapám je složité i pro dospělého člověka, natož pro děti. Soud má podle ní povinnost zamezit tomu, aby děti musely znovu otevírat takto citlivé téma. „Děti mají nyní poslední možnost poté, co je trestní soudy zklamaly, aby civilní soud stanovil, kolik vlastně stojí dětský strach, hrůza z prožitého fyzického a verbálního útoku a obavy o zdraví své a svých přátel,“ podotýkají právníci z In-Iustitia.
„Z průběhu soudu si odnášíme dojem, že si oba odsouzení stále neuvědomují, že zbili nezletilé děti, kdy nejmladšímu dítěti bylo v době napadení osm let. Poškozené děti si prošly náročným řízením, kdy nebyla přes naši snahu v přípravném řízení zpočátku šetřena jejich práva jako zvlášť zranitelných obětí. Soudy obou instancí byť uvěřily dětem, jak probíhalo napadení a kdo je napadl, neuvěřily dětem to, že jim útok způsobil psychické obtíže, respektive vyžadovaly další a další důkazy o tom, jak se napadení podepsalo na jejich pocitu bezpečí. Tento případ je mimořádný i v tom směru, že v rámci České republiky neevidujeme podobné napadení, kdy by někdo zlynčoval skupinu dětí jen na základě smyšlenky. Zároveň z praxe víme, jak křehký je život a mohlo stačit málo, například lépe mířený úder a napadení mohlo skončit poškozením důležitých orgánů, nebo i smrtí,“ doplňuje k případu In-Iustitia.
Podle In-Iustitie je trest pro pachatele spíše mírný a organizace se domnívá, že soud dostatečně nemyslel na to, jaký dopad bude mít rozsudek na poškozené. Podle ní by měl trest odpovídat tomu, že dospělí lidé zcela bezdůvodně napadli děti. „Děti se musely vyrovnat s celou řadou nepříjemných pocitů ponížení, strachu a smutku; popisovaly problémy se spánkem, některým se dočasně zhoršily studijní výsledky. Děti se také musely potýkat s tím, že jim nikdo nechtěl uvěřit, obhajoba jejich tvrzení zlehčovala. Tvrdila, že si útok způsobily samy a že ho samy vyprovokovaly. Jako malá satisfakce pak slouží to, že oba trestní soudy potvrdily, že k útoku došlo tak, jak děti celou dobu říkaly,“ upřesňuje In-Iustitia a dodává: „Ve všech případech však děti měly silnou podporu rodiny a okolí a jejich psychické stavy se po určité době stabilizovaly. Vzpomínky na napadení v nich však dodnes způsobují vysoce nepříjemné pocity. Za velmi pozitivní považujeme, že děti měly díky sociální pracovnici působící v jejich okolí možnost absolvovat několik společných sezení s psychologem zaměřených právě na proces vyrovnání se s daným útokem.“ Rozhodnutí krajského soudu je pravomocné.
Organizace In-Iustitia poskytuje sociální služby i právní informace a zastupování osobám dotčeným předsudečným násilím. Vzdělává odbornou i laickou veřejnost, realizuje výzkumné aktivity ve prospěch obětí trestných činů a monitoruje a analyzuje předsudečné násilí v České republice.