Především na sociálních sítích, ale také v alternativních a zřídka i mainstreamových médiích se objevují informace o bílé genocidě, k níž má údajně docházet v Jihoafrické republice. Zprávy často viní média i představitele jiných států, že k tématu mlčí a vyvražďování bělošských farmářů v zemi jen nečinně přihlížejí. Koordinátor HFC Lukáš Houdek proto na začátku letošního roku odjel do Jihoafrické republiky, aby téma zmapoval. Cestu financoval z vlastních zdrojů. „Měl jsem možnost pořídit rozhovory zhruba s padesátkou lidí z různých sociálních skupin i názorových vrstev,” vysvětluje. „Strávil jsem také čas na několika farmách vedených bělochy i černochy, navštívil jsem některé oběti útoků. Pořídil jsem hloubkové rozhovory jak s představiteli místní krajní pravice, tak například s radikálním černošským hnutím Black First Land First,” pokračuje a dodává: „Vzniklo také množství rozhovorů se zástupci farmářských organizací.” Série reportáží a rozhovorů pod názvem Planeta JAR začne na webu HateFree.cz postupně vycházet od 1. června.
Narativ o bílé genocidě se dá podle českého politologa a odborníka na extremismus Jana Charváta vystopovat až k době nacistické Třetí říše. Od té doby se objevuje opakovaně, v posledních letech pak především v rámci teorie o tzv. velkém nahrazení, kdy má zejména podle části krajní pravice dojít k nahrazení evropských obyvatel nově příchozími, v aktuální situaci především lidmi z Blízkého východu a Afriky.
Teorie o bílé genocidě se objevuje také v souvislosti s Jihoafrickou republikou, kde od roku 1948 do roku 1994 fungoval režim apartheidu, tedy řízeného oddělení ras - bílých, černých, Indů a barevných - od sebe navzájem. Zatímco se menšinoví běloši těšili privilegiím, práva ostatních jmenovaných skupin byla na základě rasových zákonů potlačována. Nejhorší postavení zaujímali černoši, kteří současně tvořili nejpočetnější skupinu v zemi. „Hlavním cílem bylo zbavit zejména černé Jihoafričany jakékoli možnosti ekonomické participace. Ujistit se, že zůstanou jen na pozicích levné pracovní síly, udržet od sebe jednotlivé skupiny. A zacházet s nimi tak, jak byste s nikým nezacházeli,” vysvětluje v jednom z připravovaných rozhovorů zástupkyně ředitele Muzea apartheidu v Johannesburgu Wayde Davy. „Apartheid předurčoval, jak budete žít. Určil, že na základě toho, že má člověk tmavou kůži, nedostane patřičné vzdělání. Že nebude vlastnit dům, půdu, nebude mít šanci získat mnohá zaměstnání. Že může chodit a bavit se jen v určitých lokalitách,” dodává Davy.
Lukáš Houdek při rozhovorech na bělošských farmách
Po pádu apartheidu v roce 1994 zvítězil v prvních demokratických volbách Africký národní kongres, socialistické opoziční hnutí, z něhož vzešel i první postapartheidní prezident Nelson Mandela. Politickou moc tak od bělošské menšiny převzali zástupci černošské většiny a započali s procesem transformace. Od konce 90. let začala platit první opatření v rámci politiky pozitivní diskriminace, která měla docílit většího ekonomického zapojení především do té doby nejvíce utlačovaných černochů a zlepšení jejich situace. To s sebou přineslo nespokojenost části bílé menšiny (ale i některých jiných skupin), která má obavy, že dochází k její diskriminaci a porušování práv.
Pocitu ohrožení velké části bělošských farmářů napomáhá i nejasný výsledek chystané změny Ústavy. Ta má být upravena tak, aby umožnila snazší průběh pozemkové reformy. Jelikož bylo černošskému obyvatelstvu již od roku 1913 znemožněno vlastnit půdu mimo vyhrazené rezervace, patřilo na konci apartheidu odhadem 87 % půdy bělochům, kteří v té době tvořili jen něco přes 10 % jihoafrického obyvatelstva. Nastupující vláda Afrického národního kongresu proto došla k rozhodnutí, že musí proběhnout přerozdělení půdy tak, aby k ní měli přístup i ti, jimž byla dosud z rasových důvodů odpírána. Mnozí bílí farmáři se proto dnes obávají budoucnosti, protože nevědí, zda pozemková reforma po změně Ústavy dopadne také na ně a zda o své farmy, na nichž jejich rody farmaří po staletí, nepřijdou. A to i přes ubezpečování prezidenta Cyrila Ramaphosy, že nic takového vláda neplánuje. Některé hlasy přicházející z krajní levice (například od parlamentní strany Economic Freedom Fighters či radikálů Black First Land First) totiž označují farmářské rody za zloděje, kteří k půdě přišli nemorálním způsobem. „Nikdo nemůže zaručit, že k tomu nedojde v budoucnu, až se například změní poměr křesel v parlamentu,” vyjadřuje znepokojení v jednom z připravovaných rozhovorů Bennie van Zyl z farmářské organizace TAUSA.
Lukáš Houdek při rozhovorech s českými krajany v Pretorii
Právě diskuse provázející snahy o přerozdělení půdy vzbuzují obavy některých farmářů i afrikánských organizací. Domnívají se, že vedou k polarizaci společnosti a mohou přispívat k násilí vůči nim. Některé organizace, které zastupují zájmy bílých famářů nebo bělochů obecně, tvrdí, že se násilí vůči nim vyznačuje větší brutalitou a je do určité míry hnané motivem nenávisti. Sdílejí příběhy obětí útoků na farmy, které se šíří do celého světa. Organizace jako AfriForum nebo krajně pravicové uskupení Suidlanders pravidelně vyjíždějí do zahraničí, aby o situaci bílé menšiny v Jihoafrické republice referovaly a získaly mezinárodní podporu. Informace, které se pak do světa v tomto kontextu dostávají, často vycházejí právě od nich a mohou být zkreslené.
Mnozí odborníci totiž oponují, že se taková tvrzení nezakládají na pravdě a násilí páchané na farmách koresponduje s vysokou mírou kriminality a násilí paralyzující celou jihoafrickou společnost. V minulém roce přišlo při útocích na farmy o život 47 lidí v kontextu více než 22 tisíc zavražděných napříč kriminalitou zmítanou zemí. Afrikánské organizace však tvrdí, že riziko, že se farmář stane obětí násilné kriminality spíš než běžný občan JAR, je značně vyšší. „Nic takového nelze potvrdit, protože neexistují potřebná data,” shrnuje v dalším z připravovaných rozhovorů bezpečnostní expert Graham Newham z Institutu pro bezpečnostní studia.
Jsou útoky na bělošské farmy specifické? Stojí za nimi rasový motiv a jak situaci vidí jejich oběti? V čem spočívá chystaná pozemková reforma a jak ji černošští i bělošští farmáři vnímají? A co se stane, pokud se narativu o bílé genocidě postavíte? O tom všem bude seriál Planeta JAR, který HateFree Culture startuje první reportáží v pondělí 1. června.
Přehled dílů seriálu a jejich témat
Díl první: Suidlanders (1. června)
Obsáhlá reportáž zprostředkuje sondu do života Simocha Rocheho, celosvětově známé tváře krajně pravicové organizace Suidlanders. Ta je přesvědčena, že se blíží exploze násilí v zemi s důrazem na vyvražďování bělochů. Organizace proto vytváří síť jednotlivců i rodin, s nimiž plánuje spustit plán na záchranu bílé menšiny. Členové organizace shromažďují zásoby, plánují vytvoření bezpečné zóny a pravidelně trénují evakuaci i bojové techniky. Reportáž si můžete přečíst ZDE.
Díl druhý: Narativ o bílé genocidě (8. června)
Druhá část seriálu se zaměří na původ narativu o bílé genocidě, jeho důvody a způsoby šíření. Dotkne se zčásti apartheidu i toho, jak je dodnes v některých farmářských komunitách vnímán. Zavede čtenáře k farmářce Charlotte, která po vraždě manžela vychovala sama tři děti a vedle toho vedla mlékárnu – dokud podnik nelehl popelem. Domnívá se však, že některé z narativů kolem útoků na farmy jsou značně překroucené. Reportáž si můžete přečíst ZDE.
Díl třetí: Oběti útoků na bělošské farmy (15. června)
Reportáž čtenáře zavede na farmu manželů Bingilliových, kteří se stali oběťmi násilného útoku před čtrnácti lety. Dnes 78letý Peter při incidentu málem přišel o život, oba se dodnes potýkají s traumatem i strachem. Farmu však opustit odmítají. Reportáž nabídne také příběh čtyřicátnice Maddie, která byla před necelým rokem spolu s partnerem a bratrem na farmě několik hodin mučena. Spojovacím článkem je majitel bezpečnostní agentury Trevor, který je často první osobou, která na místo činu dorazí. I on sám se potýká s traumaty a pocity bezmoci. Jsou tyto případy rasově motivované, nebo reflektují každodenní realitu Jihoafrické republiky?
Díl čtvrtý: Pozemková reforma (22. června)
Tématem, které rezonuje nejen mezi farmáři, je probíhající pozemková reforma a chystaná změna Ústavy, jež by měla proces urychlit. Reportáž čtenáře zavede na farmu mladého zemědělce Josefa v Severním Kapsku, který je již sedmou generací žijící na rodinné farmě chovající ovce. Přinese také příběh černošského farmáře Gideona z okolí města Mahikeng u hranic s Botswanou, který už několik desetiletí bojuje za práva černošských farmářů i za vlastní důstojnost.
Díl pátý: Čelí běloši v JAR diskriminaci? (29. června)
Řada zástupců bílé menšiny, zejména pak Afrikánců, hovoří o diskriminaci, které v dnešní době podle nich běloši v Jihoafrické republice čelí. Odkazují především k pozitivní diskriminaci na pracovním trhu. Někteří afrikánští aktivisté se vedle toho domnívají, že dochází k potlačování menšinových práv Afrikánců a o této situaci referují také v zahraničí. Pátý díl seriálu Planeta JAR se bude věnovat právě tomuto tématu.
Díl šestý: Nenávist (13. července)
Téma údajné bílé genocidy je opředeno řadou nenávistných projevů. Podle některých odborníků se na eskalaci situace podílejí jak někteří afrikánští aktivisté, tak vybraní černošští politici, kteří pro získání hlasů voličů vytahují kartu mezirasových vztahů. Na druhé straně lidé, kteří na toto téma veřejně vystupují, čelí výhrůžkám a šikaně. Reportáž přinese mimo jiné příběh Mandy Owens, která se stala terčem vlny útoků a zastrašování po rozšíření pomluvy, že je administrátorkou facebookové stránky označující bílou genocidu za smyšlenou. Přišla o práci i střechu nad hlavou a dodnes žije ve strachu.
Bonusy
Seriál Planeta JAR přinese také několik bonusů. Mezi nimi například:
- Text analyzující způsob komunikace o bílé genocidě nejsilnější afrikánskou organizací AfriForum
- Reportáž o komunitě Čechů, kteří se v JAR usadili po emigraci z Československa v roce 1969
- Reportáž ze života smíšeného gay páru, kde je mezi partnery navíc téměř čtyřicetiletý věkový rozdíl
- Reportáž z hornického města Rustenburg, které má velký problém se sexuálním násilím. Lékaři bez hranic tam proto provozují komplexní program, který se mu snaží čelit.
Rozhovory
V rámci práce na seriálu Planta JAR vznikla řada obsáhlých rozhovorů s akademiky, aktivisty a odborníky z řad jihoafrické i české veřejnosti. Na jejich základě pak série reportáží do značné míry vznikla. Některé z rozhovorů zveřejníme v kompletním znění. Budou mezi nimi rozhovory s těmito osobnostmi:
- Jan Charvát, český politolog se zaměřením na extremismus, na téma narativu o bílé genocidě
- Gareth Newham, bezpečnostní expert z Institutu pro bezpečnostní studia, na téma bílé genocidy
- Gabriel Crouse, výzkumník Institutu pro rasové vztahy, na téma diskriminace a mezietnických vztahů v Jihoafrické společnosti
- Elmien du Plessis, profesorka práva na North-West university, na téma pozemkové reformy
- Ernst Roetz, tvář organizace AfriForum, na téma útoků na farmáře a potlačování práv bílé menšiny
- Wayde Davy, zástupkyně ředitele Muzea apartheidu v Johannesburgu, o životě za apartheidu
- administrátoři facebookové stránky Bustling the Myth of White Genocide in South Africa, o narativu o bílé genocidě a jeho šíření po internetu
- Bennie Van Zyl, ředitel arikánské farmářské organizace TAUSA, o útocích na bílé farmáře, pozemkové reformě a apartheidu
- Andile Mngxitama, předseda radikálního černošského hnutí Black First Land First
Foto: Lukáš Houdek