„Vzala jsem v práci telefon. Jakmile muž na druhé straně uslyšel můj přízvuk, rychle se mi jal vyjadřovat solidaritu. Když jsem řekla, že nejsem Ukrajinka, ale Ruska, ozvalo se rozladěné aha a okamžitě následovala otázka, na čí straně jsem,“ popisuje Olga Pavlova, literární kritička a překladatelka, která v Česku žije 16 let. Ačkoliv se aktuální situací necítí ohrožena, uvědomuje si, jak naladění české společnosti vůči Rusům potemnělo. „Když se první den války všude na sítích objevovala ta slavná scéna z Pelíšků, brala jsem to jako součást českého folklóru a vzhledem k historické zkušenosti jsem měla i pochopení,“ odkazuje na kultovní český film, v němž Jiří Kodet řve z okna rusky hajzlové na sovětská okupační vojska, „ale paušalizace je prostě špatná, protože vždy někomu ublíží.“ Když o něco později zachytila facebookový příspěvek vysokoškolského pedagoga a člena TOP 09 Martina Dlouhého o tom, jak nebude učit ani zkoušet ruské studenty, naštvalo ji to. „Taková nesmyslná diskriminace je vodou na mlýn putinovské propagandě, nehledě na to, že Rusové, kteří tady žijí, často přišli právě proto, že jsou v opozici proti Putinovi,“ upozorňuje.
Terče
Ostatně když si poprvé od začátku války zavolala se svými v Rusku žijícími příbuznými, velmi je zajímalo, jestli jí v Česku někdo neubližuje. „Otec, kterého v Rusku mám, lituje děti trpící válkou, jinak je ale apolitický,“ naznačuje komplikované vztahy.
Chmurné myšlenky se tak stejně jako mnoho Čechů rozhodla zahnat aktivní pomocí a chopila se nápadu kolegy na čítárnu pro děti uprchlíků. Proto si povídáme v kavárně Kampusu v Hybernské, zatímco do regálů rovná obrázkové knihy, které věnovali čeští nakladatelé. Už teď experti upozorňují, že i kdyby válka skončila v nejbližších dnech, uprchlíci zůstanou aspoň rok, jakékoliv rozptýlení i kontakt s novým jazykem budou podle ní užitečné. Darovat knihy se zastavuje i Jana, s níž se Pavlova zná z filozofické fakulty. Po úvodních frázích se opatrně ptá, jak se cítí a zdali se nestala terčem nějakého rusofobního útoku. Po tom, co Pavlova odpoví záporně, vysvětluje, že situaci v rodině vnímají citlivěji, protože její bratr má ruskou přítelkyni. „Když ji na ulici slyšeli rusky telefonovat, kolemjdoucí na ni chrstl kafe,“ popisuje Jana zážitek z posledních dnů.
Olga Pavlova (Foto: Kateřina Čopjaková)
Mluvit na české ulici rusky, ale i bělorusky nebo ukrajinsky může být aktuálně problém. Trojlístek jazyků pochází z východoslovanské větve a jsou si opravdu velice podobné, tedy pro většinu českých uší zaměnitelné, terčem útoku se tak může stát mnoho lidí různých národností.
„Když mi volala kamarádka Ukrajinka, zrovna jsem byla v tramvaji. Raději jsem vystoupila, abych s ní mohla mluvit rusky v klidu. Byl to spíš reflex, ne reakce na předchozí špatnou zkušenost,“ říká Maria Makeeva v podolské kavárně, na jejíchž dveřích visí plakátek s Putinem vyobrazeným jako Usámou bin Ládinem a nápisem wanted. S rodiči a sestrou přišli do Česka před 20 lety. O sebe strach nemá, v její češtině ruský přízvuk slyšet nejde a navíc se pohybuje v bublině, kde se zatím setkala jen s empatickými reakcemi. „Mě i sestry se přátelé i kolegové ptají, jak se cítím, jestli nechci zajít na kafe, ujišťují nás, že na našem vztahu se nic nezměnilo. Náročnější to ale mohou mít moji rodiče a vůbec lidé s výraznějším přízvukem,“ pokračuje Makeeva. Její otec patří mezi příznivce opozičního aktivisty a právníka Alexeje Navalného, její matka se po odchodu z Ruska o politiku už nechtěla zajímat, válka na Ukrajině ji ale otevřeně postavila do řad Putinových odpůrců.
Maria Makeeva (Foto: Archiv Marie Makeevy)
To, na které straně stojí, Makeeva nemusela zvažovat ani minutu. Věděla hned, že je proti okupaci Ukrajiny, a jeden ze svých charakteristických obrázků s holubicí zbarvila coby ilustrátorka do ukrajinských národních barev a zveřejnila na Facebooku. Když se jí následně ozvali z firmy Profilmedia zabývající se designem s tím, jestli jej mohou použít na charitativní trika pro sbírku SOS Ukrajina Člověka v tísni, okamžitě souhlasila. „Jsem moc vděčná za pohotově zorganizovanou spolupráci, díky které jsem taky mohla pomoct,” pokračuje.
To, co se ale zamlžuje, je její vztah k rodné zemi i některým ruským známým. Na jednu stranu ví, že oficiální propaganda je v Rusku už roky všudypřítomná: „Když jsem před lety byla v Rusku a dívala jsem se na zpravodajství, celé se neslo v duchu permanentního ohrožení Ruska, které by už dávno bylo napadeno, nebýt Putina.” Na druhou stranu přesto některé své ruské známé nechápe: „Někdy mám pocit, že je víc trápí, že v Moskvě zavřela Ikea, než že je válka.“
V jednom pytli
To, že počty rusofobních útoků rostou, potvrzují sociální pracovníci na základě zjištění z terénu jako Dušan Vaněk z organizace In IUSTITIA, která poskytuje sociální a právní poradenství obětem předsudečného násilí. O víkendu obešel se svými kolegy část pražských lokalit, kde žijí příslušníci ruskojazyčných menšin, a posbírali desítky podnětů. Nejčastěji evidovali útoky na majetek, především rozbité výlohy obchodů s ruskými vývěskami a fasády posprejované nadávkami, méně pak osobní slovní ataky a v jednom případě došlo také k fyzickému napadení. Nádavkem jim lidé posílají nenávistné příspěvky, které zachytí na sítích nebo ve svém okolí. „Situace je v tomto ohledu podobná uprchlické krizi v roce 2015/2016, kdy všichni muslimové z pohledu většiny veřejnosti končili v jednom pytli jako muslimští teroristé. Teď je princip kolektivní viny uplatňován na Rusy,“ upozorňuje s tím, že zatím se s terénním týmem dotazovali jen v pražských Dejvicích a Bubenči, ještě je čekají početnější lokality na Hůrce, Lužinách, Lukách a ve Stodůlkách.
Foto: In Iustitia
Dožadování se prohlášení, že dotyčný Rus nebo Ruska stojí na proukrajinské straně, pak srovnává s absurdní potřebou vnutit muslimům povinnost, že po každém teroristickém útoku by měli veřejně zopakovat, že jsou proti terorismu. „Zkusme se do lidí, kteří jsou kvůli nějaké své nezměnitelné charakteristice strkáni do jednoho pytle s pachateli zla, vcítit a být jim spíše oporou. Neděláme tím službu jen jim, ale i sobě, celé společnosti,“ pokračuje. Doporučuje se ruskojazyčných známých i lidí ve svém okolí mezi řečí zeptat, jak se jim vede a co se v souvislosti s válkou pro ně změnilo, případně je ujistit o své přízni. Pokud nevíme jak, organizace In IUSTITIA distribuuje letáky v ruštině, které poskytují základní informace. Předsudečné násilí totiž vždy eskaluje a aktuálně je urychlováno válkou. To, co tak začíná jako nenávistný neadresný příspěvek, může bez zásahu přerůst v anonymní vyhrožování konkrétnímu jedinci a nakonec i ve fyzický útok.
A pak je tu ještě druhá strana mince. Případy předsudečného násilí se velmi hodí proputinovské propagandě, která se veze na vyprávěnkách o zlém světě, kde je ubližováno nevinným Rusům jen proto, že jsou Rusové. Na facebookovém profilu Ruského domu v Praze už se objevila výzva, aby jim Rusové usazení v Česku zaslali veškeré informace o diskriminaci, jíž se stanou terčem. A k tomu v současné geopolitické situaci také není třeba přispívat.
Úvodní foto: In Iustitia