První červencový den začala platit už pátá verze Lex Ukrajina, jak se nepřesně označuje souhrn zákonů definujících pomoc uprchlíkům z Ukrajiny. První verze vešla v platnost už na konci března 2022, měsíc po začátku války, a odrážela společné rozhodnutí členských zemí EU udělit dočasnou ochranu válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Ta jim zůstává i nadále, s každou novelizací je ale umenšována jejich finanční podpora.
Všechny díly seriálu najdete ZDE.
Jednou a dost
S tou poslední skončilo vyplácení solidárního příspěvku na bydlení ubytovatelům, kteří poskytli své byty nebo třeba chaty, ale také pokoje ve společných domácnostech. Takto bydlela téměř polovina uprchlíků. Podle dat výzkumné sociologické organizace PAQ Research dalších 23 % uprchlíků žije v ubytovacích zařízeních, což jsou především ubytovny a penziony, jež z 85 % patří soukromým vlastníkům.
Dále je mnohem přísněji posuzováno právo na bezplatné nouzové ubytování, kdy je uplatňováno pravidlo „1 a dost“. Jestliže uprchlík odmítne nabízené ubytování, druhou možnost už nedostane. Stejně tak pokud odejde z bezplatného ubytování na dobu delší 10 dnů a nebude o sobě dávat vědět, ubytování mu bude zrušeno.
Na bezplatné ubytování mají bez omezení nárok v zákoně vyjmenované zvlášť zranitelné osoby jako děti, studenti tuzemských škol do 26 let věku, senioři starší 65 let, těhotné ženy, pečující osoby o děti mladší 6 let nebo lidi se zdravotním postižením a jejich pečující osoby. To je zvlášť komplikované pro celé rodiny, které v Česku také jsou (ne každý muž může nebo musí bojovat), pokud nebudou všichni uznáni jako zranitelní, nemohou společně zůstat v ubytování poskytovaném a placeném státem.
Organizace pracující s uprchlíky proto poslední měsíce upozorňují, že výčet zranitelných osob, není dostatečný. Například pokud o dítě mladší 6 let pečuje babička mladší 65 let, zatímco jeho matka v Česku pracuje, prarodič nárok na bezplatné bydlení ztrácí. Navíc na uprchlíky a jim pomáhající organizace nakládá další administrativu - o humanitární dávku a posouzení zranitelnosti bude nově nutné žádat znovu každý měsíc. A už se ukázalo, že takový nával nezvládají už dříve přetížené pobočky Úřadu práce. Neziskové organizace proto bijí na poplach, že uprchlíci zvlášť ve velkých městech, kde jsou drahé nájmy, sotva dosáhnou na důstojné ubytování a jejich integrace se ztíží.
Nově stát stanovil fixní náklady, od kterých budou odečteny veškeré příjmy za minulý měsíc včetně úspor na bankovním účtu žadatele. Částkou, od níž se počítají náklady na živobytí je životní minimum – 3130 Kč, které je lehce navýšeno prvních 150 dnů pobytu uprchlíka v Česku na 4860 Kč, tato navýšená částka dále zůstává jen zranitelným osobám s výjimkou dětí a lidí s postižením, u nichž je výpočet zase jiný. Co se týká bydlení 3000 Kč/osobu náleží těm, jež žijí v bytech zaevidovaných v registru Ministerstva práce a sociálních věcí, u ostatních je to pak 2400 korun. Podmínky jsou přísnější než při získávání sociálních dávek pro české občany.
„Novelizace klade obrovský důraz na to, aby uprchlíci byli výdělečně činní. Takže většina započitatelných nákladů na bydlení bude přiznána jenom podnikajícím a pracujícím uprchlíkům nebo těm evidovaným na Úřadu práce,“ vysvětluje právnička Tereza Ibrahim z české pobočky Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).
Zároveň bude pro výpočet dávky na živobytí probíhat kontrola příjmů, které se od její výše odečtou, což podle sociologa Daniela Prokopa může vést k odlivu pracovní síly do šedé ekonomiky. „Chceme je motivovat, aby se zdravotní sestry dostaly do nemocnic. A když jim odebíráte podporu za to, že přiznají příjmy a pracují legálně, tak je motivujete spíše k tomu, aby zůstaly v šedé ekonomice a v uklízení za cash na ruku. Myslím, že stát by si měl promyslet, jestli se mu vyplatí šetřit, a zároveň tím omezit integraci na trhu práce,“ uvedl Prokop pro iRozhlas.
Nedělat brouka
S tím, jak se vyvíjí integrace uprchlíků, přímo souvisí jejich přijetí domácími občany. „Už předtím, než přišli ukrajinští uprchlíci, tak v některých regionech jako Tachovsko nebo Česká Lípa byl počet zahraničních pracovníků z ciziny velký problém ve vzdělávání. Když uděláte opatření, že se rozpadne podpora v bydlení, tak se ti lidé můžou přesunout do regionů, kde je práce nízko placená, agenturní, ve skladech a podobně. A tam vytvoříte problém ve vzdělávání, což může posílit problémy vnímané českou společností,“ varuje v rozhovoru pro iRozhlas sociolog Prokop a dodává, že stát by měl mít nějakou strategii pro integraci uprchlíků, protože už je delší dobu zřejmé, že zůstanou roky.
Nic takové kromě finančního tlaku ale stát zjevně nemá a zodpovědnost nechává na lokálních municipalitách. A ty, jak ukážeme hned v první reportáži z Mariánských Lázních, kde je nejvíce uprchlíků na počet obyvatel v Česku, zaujímají stejný postoj – uprchlíci podle nich odejdou ve chvíli, kdy jim stát přestane vyplácet finanční podporu, pak se potíže vyřeší samy.
Strategii mrtvého brouka nelze stoprocentně používat vůči nezletilým, kteří musí i podle českých zákonů chodit do školy. Vzdělávání je jedním z klíčových nástrojů integrace a ukazují to i data. Podle průzkumu PAQ Research se letos v červnu v běžných situacích česky domluvilo 59 % ukrajinských dětí starších 5 let. „Nejlépe česky umí ti, co studují na českých středních, nejméně děti mezi třemi a pěti lety, z nichž vůbec česky nemluví 69 procent,“ uvádí autoři průzkumu s tím, že to souvisí s faktem, že pro ukrajinské děti nejsou místa v mateřinkách.
Aktuálně mají zajištěno vzdělání 4 z 5 ukrajinských dětí ve věku 5 až 17 let, a přestože je integrace na dobré cestě, většina ukrajinských dětí stále uvádí, že nemá žádné české kamarády. A situace se zhoršuje s přibývajícím věkem, nejméně integrovaní jsou teenageři ve věku 15 až 17 let, proto experti doporučují zvýšit dostupnost volnočasových aktivit. Seriál přinese reportáž z domova pro nezletilé uprchlíky bez doprovodu i fotbalového týmu, kde důležitější než sportovní výkony je přátelství a sounáležitost.
Stará frustrace
Od vraždy Nikolase Dirdy v Brně, kterou měl 10. června spáchat občan ukrajinské národnosti, se vyostřily vztahy mezi Romy a Ukrajinci. Následovaly protesty v Brně, Pardubicích a dalších městech, které se často zhouply v další konflikty s policií i lidmi, kteří byli Romy považováni za Ukrajince. Napětí, které mezi menšinami panuje, se snaží mírnit Lucie Fuková, vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny, i Klára Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Nemají to ale lehké, situace totiž plně odhalila frustraci Romů z přístupu většinové společnosti k nim. „Romové viděli, že najednou z ničeho nic vše, co nebylo možné v jejich případě, se téměř přes noc stává skutečností v případě ukrajinských uprchlíků,“ napsal v komentáři pro zpravodajský web Romea.cz sociální antropolog Matouš Jelínek.
Ukrajinci a Romové přitom roky žijí vedle sebe, jejich děti často chodí do stejných škol, s příchodem válečných uprchlíků se ale vše obrátilo a začala narůstat nenávist. Negativní roli v tom sehrálo odmítnutí pomoci romským uprchlíkům, a také dezinformace, které se mezi Romy lavinově šíří. Proto se v seriálu vrátíme k romské početné rodině, která na Ostravsku dlouho hledala bydlení.
Seriál „Zůstávají“ přinese aktuální témata spojená s ukrajinskými uprchlíky, integrací a soužitím s domácími občany z míst po celém Česku.